Režie:
Uli EdelScénář:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHrají:
Martina Gedeck, Moritz Bleibtreu, Johanna Wokalek, Nadja Uhl, Stipe Erceg, Niels Bruno Schmidt, Vinzenz Kiefer, Simon Licht, Alexandra Maria Lara (více)Obsahy(3)
Německo, 70. léta 20. století. Vražedné bombové útoky, strach z terorismu a z vnitřního nepřítele otřásají základy křehké demokracie poválečného Německa. Radikální “děti” nacistické generace v čele s Andreasem Baaderem (Moritz Bleibtreu), Ulrikou Meinhofovou (Martina Gedeck) a Gudrun Ensslinovou (Johanna Wokalek) vedou násilnou válku proti tomu, co považují za novou tvář fašismu: americký imperialismus podporovaný německou vládou, jejíž členové mají nacistickou minulost. Cílem mladých radikálů je “lidštější” společnost. Bohužel používáním nehumánních prostředků nejenže šíří teror a krveprolití, ale sami svoji lidskost ztrácejí. Šéf německé policie Horst Herold (Bruno Ganz) je muž, který jim je v patách, ale zároveň jejich konání velmi dobře chápe. Nakonec v honu na mladé teroristy slaví úspěchy, ale je si vědom, že oni jsou jen špičkou ledovce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (485)
Z hlediska filmařiny nemám prakticky co vytknout. Němci skutečně zamachrovali a natočili perfektní historické drama mapující vznik a akce RAF (Neplést s Royal Air Force .-) ! Bohužel a to je čistě můj problém, ta banda neměla mé sympatie a ani pochopení pro jejich akce. Chápu, že doba byla divná, plná revolucí a válek a když si někdo myslí, že konec šedesátejch a sedmdesátky byl odvaz, tak možná jen pro někoho... Pro mne jsou RAF teroristickou skupinou ať už jejich pohnutky byly jakékoliv. Protestovat proti válce terorismem je zkrátka dost divná forma protestu. Film rozhodně stojí za vidění jako jakýsi otisk doby a zejména moderních dějin Německa, při sledování vás vůbec nenapadne, že to bylo točeno v roce 2008. Myslím, že jeho vznik je důležitý zejména pro Němce a jejich omladinu. Tu hvězdu navíc nedávám za lehce přepálenou stopáž. I tak je to ale za 4 balíčky TNT. * * * * ()
Nulový přínos k narativním filmům faktu, který (mírně) nadprůměrně hodnotím především proto, že oceňuji schopnost vyrovnat se s minulostí, což je něco, co naše kinematografie zatím nedokázala. Mám s tím ale vážné ideologické problémy: tváří se to celou dobu jako precizní rekonstrukce na základě archivních záznamů, ať již videí či textu, ale přitom se užívá rétorika ultralevicových skupin, která prostupuje i syžetem. Komplexnost v názvu klame, protože vznik druhé a třetí odbojové frakce není zmapován a o vykořisťovatelském americkém imperialismu říká něco německý mainstreamový film plný hvězd, jehož tučná stopáž neznačí tučná léta, ale snahu vyrovnat se západu. Nedá se ale něčemu vyrovnat, zatímco se vůči tomu vymezuju. 7/10 ()
Jsou filmy, které jsou prostě "jen" velmi dobré. A pak jsou filmy, které s vámi trhnou, navždy vámi pohnou. Právě do té druhé škatulky patří Der Baader Meinhof Komplex. Zatímco Andreas Baader byl pouhý primitivní násilník a k jeho postavě nešlo od počátku cítit špetku sympatie, Ulrike Meinhof byla (nevím jak ve skutečnosti, ale ve filmu určitě) obětí ideálů, katalyzátorem tragédie, vrahem a zavražděným zároveň. Většinou to u mě s hrdiny bývá tak - buďto se s nimi ztotožním a hned od počátku jim držím palce, a nebo (třeba i záměrem tvůrce) mi sympatiční nejsou, a pak mám od nich odstup. Ale režisér Uli Edel na to šel od lesa - Ulrike Meinhof je postava, která vás na začátku uhrane a vy s ní chtě nechtě musíte v lecčems souhlasit. Jak se postupně radikalizuje její okolí, radikalizuje se i Ulrike - a vás prvně napadá, jak by to bývalo mohlo skončit, kdyby... A pak nastane zlom - a vy už jí prostě nemůžete dál odpouštět a omlouvat činy, které spolu s dalšími páchá... Posledních 30 minut snímku je pak už jen smutným dovětkem. Ještě jednu zásluhu tenhle film má - právě proto, že jej natočili Němci (a určitě v tom bylo i hodně osobních vzpomínek), máme jedinečnou šanci nahlédnout přímo pod povrch a pochopit, jak nevyhnutelný dějinný vývoj bývá. ()
Děkuji za poctivě a pečlivě promyšlený a natočený film, který umožňuje vhlédnout do myšlení teroristů a teroristických skupin. Promýšlí se k tomu, a nemilosrdně odhaluje, že teroristé, kteříkoliv teroristé, nejsou víc než zakomplexovaní polovzdělanci, kteří seberealizací přes kvéry a bomby překrývají svoji neschopnost se prosadit a svoji nespokojenost z životních neúspěchů. Své monstrózní akce zahalují do několika frází a žvástů, které se naučili memorovat, aniž je jim samotným dáno jim skutečně porozumět. Je zhola absurdní představa, že jestliže by se jejich hlásaným požadavkům vyhovělo, stali by se řádnými občany, kteří chodí do práce a vychovávají své děti k dodržování společenských norem. Velice užitečný film. ()
Chladných, promyšlených a precizních 5*. Po hodně dlouhé době mě dokázal film přikovat do sedačky, nepustit a do hlavy mi vnutit otázky a diskuze o idejích. Uli Edel i přes svou německou krev natočil film fungující jako švýcarské hodinky. Vše padne dokonale a dává koncepčně dokonalý politický film o období, které by nejen v Německu nemělo být nikdy ignorováno a zapomenuto. Herci nejsou příliš známí, ale odvádí vynikající práci a své postavy prakticky prožívají. Jejich postavy se chovají, tak jak by jste čekali a podtext typu "každá revoluce je správná revoluce" nebo "jedině s pistolí je člověk svobodný" se dají cítit i v dnešním světě... Přes všechny kvality a myšlenky, které filmem vznikají, není Baader Meinhof komplex lehkým filmem pro každého, protože někoho bude nudit historická preciznost nebo politický podtext. Přesto nebo spíše právě proto je tohle jeden ze snímků poslední doby, který by neměl uniknout nikomu. Úchvatný film plný informací ve stylovém retro balení střílející přesně mířené rány s chladnou působivostí. Vedle Životů těch druhých další ukázka stoupající kvality německých filmů... . Co na to Češi? Radši nechci vědět... ()
Galerie (81)
Zajímavosti (14)
- Scénárista Bernd Eichinger a režisér Uli Edel za sebou mají dvě úspěšné spolupráce: My děti ze stanice ZOO (1981), příběh podle skutečné události o mladistvé dívce závislé na heroinu a Poslední útěk do Brooklynu (1989) s Jennifer Jason Leigh a Burt Youngem v hlavních rolích. (POMO)
- Stejnojmenná kniha Stefana Austa poprvé vyšla v roce 1985. Originálním způsobem přiblížila boj Rudé odbojové armády proti německému státu. Nesoudí ani neobhajuje, nevynáší žádný verdikt, morální ani faktický. Je to pouze záznam, kronika událostí, které vyvrcholily v tzv. německý podzim v roce 1977 únosem a následným osvobozením letadla společnosti Lufthansa, sebevraždami uvězněných vůdců RAF a vraždou prezidenta Asociace zaměstnanců Hannse Martina Schleyera. (POMO)
- Publicistka Bettina Röhl film tvrdě zkritizovala v listu Die Welt. Jde prý o technicky dokonalý film, ale nepřináší nic nového, jen opakuje staré mýty a klišé. (Pumiiix)
Reklama