Baader Meinhof Komplex

Německo provádí pokání pomocí kinematografie. Baader Meinhof Komplex je další z řady historických snímků, které si Němci za rámeček nedají ne kvuli filmu jako takovému, ale kvůli faktům které jsou ve filmu vyobrazeny. Dvouapůlhodinová smršť přesných událostí, precizních akčních scén, výborných herců, která ani ke konci nepovolí ze svého hned na začátku nastaveného tempa. ___ Nebudu tady předstírat jak většina, že jsou odborníci na daný konflikt a jak RAF rozumí a jak všechno veděli podrobně už předtím. To je sice krásný, ale já ne. O jménem Baader ani Meinhof jsem nikdy neslyšel a zkratka RAF pro mě bylo vždycky britské Royal Air Force. (28.05.2009)

Příběh založení a krvavého teroristického boje RAF (Rote Armee Fraktion, nikoliv Royal Air Force) v Západním Německu v německém filmu z nedávné historie. Snímek je plný ultralevicových protikapitalistických hesel a levičáckého myšlení vůdců RAF. A to mi jako divákovi nebylo vůbec blízké, takže jsem na jejich ideje nahlížel poněkud spatra. O to větší negatrivní překvapení bylo, když jsem se z filmu dozvěděl, že u 25% mladých lidí do 30 let byly k akcím RAF sympatie a tichá podpora. Film je precizní, ale díky polodokumentární formě a četnému násilí náročný a divácky obtížněji stravitelný. Trailer: http://www.csfd.cz/film/246076-baader-meinhof-komplex/videa/ (19.05.2010)

║Rozpočet €20miliónov(približne $28miliónov)║Tržby USA $130,054║Tržby Celosvetovo $26,573,159║ Niekedy sa až čudujem aké protivládne organizácie vo svete existujú a v správach o nich nie je moc alebo vôbec počuť. Takto aspoň vznikajú filmy ktoré sa ich snažia priblížiť a týmto pádom chcem povedať že tento Nemecký koprodukčný projekt ma veľmi prekvapil svojím prevedeným a pripomenul mi podobne ladení film ako Verejný nepriateľ č. 1. Prvá polovica filmu priblíži fungovanie a vznik skupiny RAF protestujúcej proti Amerikanizácii v Nemecku, príbeh v tejto etape má čo ponúknuť a naplno si vypýta pozornosť diváka, vďaka veciam z týchto Nemeckých končín nepoznaných. Lenže pri premiestnení deja za mreže vezenia začne postupne opadať umne vybudovaná zaujímavá téma a film sa začína potácať v rozvláčnosti, samozrejme príde tam ešte zopár strhujúcich scén ale dojem z druhej polovice nechajú dosť chladným. V každom prípade sa jedná o ďalší strhujúci pohľad do nedávnej minulosti, kde vtedajšiu dobu v rozmedzí 70.-80.rokov dobre dokreslia aj skutočné zábery(napr. Olympiáda Mníchov 1972). Jeden z najlepších Nemeckých filmov čo som doteraz videl. /videl v kine: 80%/ (videl na festivale Cinematik 2009) (16.09.2009)

Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. (21.04.2009)

„Drážďany! Hirošima! Vietnam!“ I tohle je cesta. Dobré vědět. Hodně víme zásluhou médií, jež by v ideálním případě měla sloužit oběma stranám (což v případě Meinhofové nejenže platilo, ale navíc to v sobě má špetku ironie). Kamery, foťáky, štosy papírů – zkuste dnes bez nich rozpoutat revoluci. Jakákoliv inspirace pány Che Guevarou, Mao Ce-tungem a Ho (ho ho) Či Minem budí na území ČR právem znepokojení. Bez onoho pochybného ideologického podloží bych, oddělen ovšem od „té“ doby bezpečnou časovou propastí, k aktivitám první generace RAF snad i choval nějaké skryté sympatie. A stejná skupina dnes? Dokázali by někomu otevřít oči, vytrhnou jej z nerušeného vegetování? „Co je to za blbou buržoazní otázku?“ nechávám za sebe odpovědět nepochybujícího Baadera a přecházím zbaběle k filmu samému. Jedním slovem „paráda“! Není pochyb, kde a ve které době jsme. Známé tváře, známá jména (Pahlaví, Dutschke). Poznávání hrdinů skrze činy. Historie přihrála filmařům pro vyprávěni velmi užitečnou pomůcku: Meinhofová, člověk zvenčí, se dostává „dovnitř“ a my máme pro začátek společníka. V zachovávání racionálního odstupu nejsme sami. Později přejímá analytický přístup vyšetřující Bruno Ganz, jehož ledový klid a schopnost vidět věci v širších souvislostech připomíná postavu Tommyho Lee Jonese v No Country For Old Men. Dost přes dvě hodiny délky u faktograficky „pünktlich“ filmu budí obavy zcela liché. Diváckou rozkoš skýtají nádherně přehledné akční scény, „pojištěné“ navíc faktem, že většina teroristek ráda krátké sukně. Sexy zpracování, dané také výběrem hudby (po Watchmenech další nečekané využití profláklého Dylana), události nijak nezlehčuje. Z vrahů mučedníky nikdo nedělá. Kontroverzní (sebe)vraždy zůstávají moudře skryty za vězeňskými zdmi. Třeba právě resuscitovaná snaha dobrat se pravdy (odhalit pachatele) donutí lidi přemýšlet. Doba už pomalu přezrává. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, castor, flanker.27, Aidan, curfew77 (25.04.2009)