Baader Meinhof Komplex

Bojuj proti sviním, jako člověk za osvobození lidstva. Revolucionář v boji. Při lásce k životu, pohrdajíc smrtí. Tomu já říkám ,,SLUŽBA LIDU“…. Ano, TOTO je politický film! Nepovolené akce, sabotáže, blokády, vraždy v zájmu idei. 60tá léta nebyla jen mír, láska a porozumění. Své místo zde má také válka ve Vietnamu a RAF. To nejsou děti se zbraní v ruce, ale fanatici, kteří boj proti systému povýší na revoluci! Kde jsou kořeny? Jaké jsou motivy? Zajímalo by mě, třeba Baaderovo IQ? Silné a výborně zpracované téma, jenž je aktuální i v současnosti. Mnohem silnější než třeba odboj skupiny S.School (byť jde o jiný boj). Obdivuji německé filmaře. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? Osobně se také přimlouvám za Mašínovy. Má se za svobodu a demokracii bojovat se zbraní v ruce? Nebo jsou to vrazi? (24.04.2009)

║Rozpočet €20miliónov(približne $28miliónov)║Tržby USA $130,054║Tržby Celosvetovo $26,573,159║ Niekedy sa až čudujem aké protivládne organizácie vo svete existujú a v správach o nich nie je moc alebo vôbec počuť. Takto aspoň vznikajú filmy ktoré sa ich snažia priblížiť a týmto pádom chcem povedať že tento Nemecký koprodukčný projekt ma veľmi prekvapil svojím prevedeným a pripomenul mi podobne ladení film ako Verejný nepriateľ č. 1. Prvá polovica filmu priblíži fungovanie a vznik skupiny RAF protestujúcej proti Amerikanizácii v Nemecku, príbeh v tejto etape má čo ponúknuť a naplno si vypýta pozornosť diváka, vďaka veciam z týchto Nemeckých končín nepoznaných. Lenže pri premiestnení deja za mreže vezenia začne postupne opadať umne vybudovaná zaujímavá téma a film sa začína potácať v rozvláčnosti, samozrejme príde tam ešte zopár strhujúcich scén ale dojem z druhej polovice nechajú dosť chladným. V každom prípade sa jedná o ďalší strhujúci pohľad do nedávnej minulosti, kde vtedajšiu dobu v rozmedzí 70.-80.rokov dobre dokreslia aj skutočné zábery(napr. Olympiáda Mníchov 1972). Jeden z najlepších Nemeckých filmov čo som doteraz videl. /videl v kine: 80%/ (videl na festivale Cinematik 2009) (16.09.2009)

Po poněkud válečnější variantě druhý film pracující s problematikou konfliktu ve Vietnamu, který jsem minulý červnový víkend (2009) shlédnul. Tento německý snímek se sice tématem zabývá z trochu jiného úhlu - je to hlavně faktem, že se neodehrává v USA - a jiným způsobem, ale v podstatě je stejně dramatický, surový a možná i depresivnější. Po Temném rytíři pro mne byl tento divácký zážitek podobným, jako když jsem při zmiňované komiksové adaptaci pociťoval nepříjemný pocit vstát ze sedačky, nakopat Jokerovi zadnici a "poprosit" ho o klid zbraní. Tak mučivé, téměř nesnesitelné je pozorovat i v tomto snímku Uliho Edela věci, vykonávané hlavními postavami na "obyčejných" lidech. Sledovat čím dal tím ničivější a bezohlednější akce RAFu, které jde v podstatě o dobrou věc, je totiž ke konci filmu vážně drsné. Ty mladé lidi lze pochopit a sympatizovat s nimi (ostatně jako půlka tehdejší Spolkové republiky), jenže si donekonečna nelze nalhávat rozdíl, tu mez, kdy podobné teroristické akce přestávájí být mimo osu morálního přesvědčení a inteligentní objektivity. Toto napínavé drama je tak ve svém důsledku o tom, že nedosáhne-li člověk co nejrychleji svých dobrých/špatných cílů, postupně se z něj stává bezohledný fanatik. A to není dobré ani pro něj, ani pro jeho okolí. P.S. Třetí film v blu-ray. (29.06.2009)

Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. (21.04.2009)

Pohľad z opačnej strany, v Edelovom podaní však ani zďaleka nie jednostranný. Chvíľami s novo vznikajúcou frakciou súhlasíte, chvíľami ich nenávidíte a rovnako je to aj s demokratickým Nemeckom. Možno trochu viac priamočiaro ukecané, sem tam je nejaká tá štátna sviňa ukázaná ako štátna sviňa. Tieto momenty tak musí Edel vyvažovať antipatiami aj voči teroristom. Nevýhodou filmov, založených na skutočných udalostiach, ktoré ju musia dodržiavať čo najpresnejšie býva dramaturgia, pretože život nie je film a nemôžeme potom očakávať klasické dramatické momenty a zvraty. Nepríde na niektoré očakávané konfrontácie, pretože sa tak neudialo v reáli. Je umenie natočiť napriek tomu tak výživný a divácky atraktívny film, ako Baader Meinhof Komplex. Alebo žeby bol život najlepší scenárista? Komentár č. 3500 (17.02.2014)