Sestra

Ne nadarmo je ústředním motivem zrcadlo, jelikož každý záběr je jako střípek o němž ale bohužel nevíme, kam patří. Každý muž, když poprvé ve svém životě uvidí k sobě padat hvězdu, zavře oči, aby si něco přál. Když je však otevře, uvítá ho jen nekonečná temnota. Bez této zkušenosti by však nikdy nepoznal jaký je skutečný život. Díky Vítovi Pancířovi za tento pokus. Už jen za tu snahu má u mě neskonalý respekt. (04.01.2012)

Nikdy jsem nic od Jáchyma Topola nečetl. Tento experiment, ve kterém Filip Topol čte či zpívá bratrova slova, vypadá střídavě jako videoklip k audioknize či hudbě Psích vojáků. Většinou jsem nechápal v jakém vztahu jsou obraz se zvukem. Umocňují se? Ruší? Každopádně jsou každý někde jinde. Většina scén je přesto docela zajímavých, ale zase: změnilo by se něco, kdyby se jejich pořadí náhodně změnilo? Myslím, že je to podivnost vhodná pouze pro fanoušky předlohy. (23.08.2012)

Zpracování jedinečné jako neloupaný pomeranč v rozkroku hradní stráže, ale zároveň podobně smysluplné. Změna režimu, porevoluční změny - zlo, chlast, děvky, cigarety, žena, vlak. Spousta momentů, ale silná je jen hudba a básně Topola v podání Topola. A občas se to i povedlo vystihnout obrazem, ale většinou ne. Psí vojáky mám rád a tak stačilo poslouchat a byl jsem šťastný, beze zvuku bych zešílel a kombinace je stravitelná. (24.08.2012)

Jáchym Topol je můj nejoblíbenější český spisovatel. Psí vojáci má nejoblíbenější kapela vůbec. A vzhledem k tomu, že Sestra je v podstatě celovečerní klip Psích vojáků, nemůžu dát jiné hodnocení. Zhudebněná deprese, zmar, konečnost, hnusný špinavý pajzly, smradlavý metro, ochcaný rozbitý posprejovaný baráky, kýčovitý výlohy, nemožnost útěku, střepy, žiletky a láska, co neexistuje. A do toho hlas šeptá verše "V noci nespavosti / někdy ve tmě plavou obličeje / tu a tam se vyloupne tvář / někoho kohos znal / Všichni pak mizí s ranními tramvajemi / Tohle znají všichni blázni." A je to podbarvené dokonalou hudbou. Jeden z nejzajímavějších českých filmů poslední doby. Oceňuju to, že je úplně jiný než kniha a album, a přitom je vlastně úplně o tom samém. Z kina během projekce odcházelo dost lidí, ale to mi nevadí. Sestra není film pro každého, ale koho chytne, toho pořádně. "Viděl jsem slova: Svobodu nebo smrt / vymyslel jsem je. Jsou to sestry." (13.12.2008)

Po delší době český art film. A nadmíru vydařený ! Příběh o muži, který se cítí odcizený v ruchu velkoměsta s krajně pesimistickým pohledem na svět, který mu graduje po zhrzené lásce, leckoho nenadchne. Jasně, je to i pochopitelné. Všechno ale smazává výtvarné pojetí. A že je tu toho dost. Nelze nic vytknout kameře, která si opravdu dělá, co se ji zachce. V některých momentech vytváří velice civilní a autentické záběry, které jsou prolnuty se statickými vsuvkami u kterých je ukázaná syrovost daných situací. Do toho všeho zní skvělý hudební doprovod, který podkresluje význam záběrů. Obrazové pojetí je především cíleno na zobrazování oken všech možných tvarů, zrcadel, nočních světel, skel, střepů, detailů tváří hlavních hrdinů -- to vše dohromady dodává tomuto počinu hlubší význam a produkuje opravdický umělecký zážitek. Mě osobně hodně nadchly pasáže, kdy je naprosto vypnut zvuk a kamera je ve statické poloze. To jsem teda neviděl asi nikde. Monolog hlavního hrdiny, který komentuje dění na plátně je v některých momentech značně krkolomný, ale i tak neurazí. S klidnou myslí dávám ****. Ne za děj, ale za tu úžasnou výtvarnou a uměleckou stránku filmu, která je v celé stopáži. (28.08.2010)