Sister
Režie:
Vít PancířScénář:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrají:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip Topol, Kristýna JohanesováVOD (1)
Obsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (90)
Když jsem do kina vcházel tak jsem čekal nezávislé dílko s dějem a syrovými pointami. Výsledek je takový že děj se tu sice nerozvine ale příběh je odvyprávěný. A syrový je celý film od prvního záběru. Trochu mi to zkazilo radost ale musím si zas připomenout pár věcí které mě dost nadchly: záběry na okno a měnící se denní doba za ním - super, procházka po městě a krokové variace - bomba a celou dobu jednoznačné stylizování do nevkusu mělo taky své důvody a aspoň se tím tento kus kategoricky vyhranil (ale kdo se na to má pořád dívat žee:). Chybělo mi zde více děje či náznaků děje jako takového s dialogy a reakcemi ne jen výstupy které za chvíli omrzí (ze sálu odešlo asi deset lidí jsem ještě nezažil). Shrnuto a podtrženo: příběh na takovou stopáž krátký, výstupy pro spoustu lidí nepochopitelné ale zase básně skvělé a můžu být rád za prokrvení, protože chvíli budu na další snímky koukat trochu jinak. Ale .... popsat právě Topolovi práce filmovou formou bylo těžké a je to na ní i vidět ()
Oba bratry Topoly mám moc ráda. Sestra je to nejlepší co Jachym Topol napsal a co Psí vojáci zhudebnili. Film je jenom doprovod ke knížce, bez její znalosti by nedaval smysl. Ale je to tam všechno.... ()
Během prvních momentů jsem se při pohledu na pomalu se pohybující záběr po pokoji zděsil toho, že půjde o něco tak bolestně hlubokého, že ani utopenec nemá šanci smysl odhalit. Ale některé momenty byly skutečně skvělé, zvlášť "boj hraček" je nezapomenutelný. Hlavní úděl měla hudba Psích vojáků - jak se rozezněla, měl film okamžitě jinou úroveň... ()
To byl jediný film ze kterého jsem utekla z kina. Nikdy víc. ()
Opravdu spíše experiment než film jako takový...ostatně já sám sem jej zhlédl na FAMU jako návštěvník z veřejnosti v rámci výuky střihové skladby :) ()