Jezero smrti

Velmi silně deprimující thriller. Zběsilost, strach v útěku v lese s Kelly Reilly, která zahrála výborně a táhne celý film s mladým Jackem O'Connellem (vůdce teenegerů) - bohužel jen dvě dobré postavy. Zběsilý útěk, kdy se divák otáčí za své záda a se silným závěrem (Kelly jsem to opravdu nepřál), kdy se EDEN LAKE stává hororem roku. Rok 2008 byl hororově slabší a tohle mělo "nejsilnější látku" ze všech hororů, proto zvedám na 4 hvězdičky. (08.03.2012)

Britská verze, obsahující v menší či větší míře spoustu populárních amerických klišé, a směs všech těch road psychotických hororových thrillerů. Aneb jeden z příkladů, jak se může ve svém volném čase bavit zhovadilá a zkažená mládež, zde v podobě bandy pubertálních hovad. Zvláště pokud jsou poblíž rozlehlé lesy a jeden pár, který se zkrátka ocitl ve špatný čas na špatném místě, netuše, že se jim zakrátko tato idylická dovolená promění v noční můru. Příběh o tom, jak krutě, zběsile a zvráceně se taková zábava může zvrhnout. Kelly Reilly, která byla ve výměnném studijním programu Erasmus pilnou studentkou, se u Jezera smrti stává zoufalou, prchající dívkou, schopnou pro záchranu svého života čehokoliv. Dynamická a efektivní podívaná, která s postupujícím dějem nabírá na intenzitě a místy občas lehce sklouzne k hranici nesmyslnosti. Závěr filmu mi připomínal Texaský masakr - rodina, která vytvoří poněkud špatný druhý dojem, po zjištění jistého nepříjemného faktu, jemuž bude muset hlavní hrdinka čelit. Při takových filmech mě vždy napadá ta stejná otázka a myšlenka. Pokud by člověk prožil něco tak šíleného, dokázala by se s tím jeho mysl vyrovnat? Byl by schopen se opět zařadit do běžného života? Nejspíš není ani možné, aby člověk něco takového prožil, a nezůstalo něco z toho v něm. Něco z těch šíleností a nemyslitelných hrůz se v něm usídlí, aniž by si to sám uvědomoval. Jiní jsou si toho možná, třeba jen z části, vědomi, a je to o to horší, že ví či tuší, že všechny ty myšlenky a události mají ve své hlavě a budou se rozpínat, dokud zcela nepohltí zbytek zdravého rozumu. (20.12.2009)

Zdivočelé deti z knihy anglického spisovateľa Williama Goldinga „Pán Múch“ sú oproti bande teenagerov z tohto filmu len partia neškodných, roztomilých anjelíkov. To v akej miere je tu zachytená detská beštialita je dychberúce. Z vyčínania tých mladistvých šialencov mi behali zimomriavky po chrbáte. Je to už hodne dávno, čo som videl takto kvalitne spracovaný exploitation. Nádherné prostredie, gradujúca atmosféra, extrémne násilie, dobre zvolení herci, vrátane tých detských. Surové, krvavé mäso. Delikatesa. Bravó! Už viac krát som tu v komentároch uviedol, že som obdivovateľom horrorovej tvorby. No a ako ortodoxný fanúšik horrorov musím dať tomuto snímku plné hodnotenie. ***** (24.09.2012)

No, s filmy totoho typu (laicky je označím za "vyvražďovačky") nemám moc zkušeností, protože je obecně považuju za ztrátu času. Ale jak vidím, možná nebude na škodu nějaký takový občas vyzkoušet. Ne, nebál jsem se, ale napětí a atmosféra plná zoufalství a beznaděje, diváka čeká. Realičnost a naturalismus mě rozhodně zaujaly, zvláště s ohledem na žánr (ale dlouho jsem vydejchával "běh" ženy po jejím zranění nohy, když jak laň vyklusala kopec od "ohně", přestože se jen chvíli předtím ani nemohla vyplazit do stráně; ikdyž se to pak snažila maskovat pajdáním). Sociální a morální podtext by zde rozhodně měl být cítit (že je chování těch puberťáků přehnané? a jak dlouho si ještě budeme říkat, že tohohle přece nejsou schopní, vždyť jsou to jen děti?!). Docela mě ale zaráží v řadě komentářů slova "nelogičnost chování postav" (ok, zřemě tu jsou jedinci, kteří by si dokázali zachovat chladnou hlavu, když by jim šli po krku nevyzpitatelní spratci, ale já sám si nedokážu odpovědět na otázku, jak bych se asi choval v té a v té situaci být v jejich kůži). No, závěr byl docela síla, ale nemůžu jednoznačně říct, jestli jsem s ním byl spokojen nebo ne (akorát ty sluneční brejle si už mohli tvůrci odpustit). Původně jsem přemýšlel jen o průměru, ale tenhle film si zaslouží 4* pozornosti. (12.02.2010)

Scenár nie je celkom "čistý" (tradičné hororové blbé jednanie niektorých postáv), ale gradácia od nervozity (prvá polhodina) k napätiu (druhá polhodina), obhrýzaniu nechtov (zvyšok) až k depresii (po filme) funguje bezchybne. Francúzske Frontiéres je síce ešte intenzívnejšie a prerod hlavnej hrdinky na killerku je tam presvedčivejší, ale ako pohľad Britov na prehnane chránené práva detí, ktoré "nevedia, čo od dobroty", je to naozaj zaujímavé a k veci. (20.01.2009)