Ip Man

1935. Foshan – město bojových umění. Mistr Yip Man je ten nejlepší !!!…. Natočit film jako poctu bojovému umění ještě nemusí znamenat zaručený úspěch. Ani pokud se jedná o jeden z nejznámějších stylů WING CHUN. K tomu je potřeba mít zajímavý příběh, který by jej odlišil od všech těch Komnat atd, atd. Tvůrci to dle mého zvládli výtečně. Spravedlivý a čestný Mistr, jehož největší vlastností je hrdost, ukáže okupované Číně, jak nalézt cestu ke svobodě. Omlouvám se, zní to jako pohádka, ale nejsou právě staré kung-fu filmy tak trochu pohádkami? Zde je vše navlečeno do modernějšího kabátu, ke kterému můžete mít pár výhrad, ale dokonalé bojové scény z něj neodpářete! PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ **** Co uvidíme (možná) příště? Máme se na co těšit! Donnie Yen zaslechl cosi o stylu zvaném ,,Česká facka“. Do které doby bude příběh zasazen a kdo nalezne cestu ke svobodě zatím nebylo stanoveno. (06.02.2009)

Pokud se zrovna nerozvíjí kolaborantský motiv, nebo není na plátně naprosto neuvěřitelný Siu-Wong Fan (jako bandita a tulák Jin Shan Zhao), případně mistr Ip Man nemydlí tucty nepřátel, jedná se spíše o pomaleji odsýpající kostýmní vyprávěnku s šíleně toporným Donniem Yenem v hlavní roli. Těžko říct, jestli je otravnější jeho naivní představa o herectví, nebo naivně bezelstná a bezchybná postava, kterou se hrát pokouší. Právě hlavní charakter je tak hlavním problémem tohoto, jinak velmi zajímavého a místy skutečně mistrovských kvalit dosahujícícho snímku. Ip Man vs. 10 Japonců je bezesporu nezapomenutelný moment... (11.06.2010)

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl. (07.01.2009)

Není to úplně typický asijský bojový film - hrdina je konfrontován s konkrétní historickou epochou, jinými slovy jeho nepřítelem nejsou jen filmové postavy, ale i skutečné dějinné události, jímž musí čelit, a ani se nejedná o klasickou filmovou biografii - snímek není sledem faktů, ale spíše se jen opírá o některé důležité události, přičemž se mu podařilo naplnit jak žánrová očekávání (choreografie a nasnímání soubojů ad.), tak i složit poctu skutečnému Ip Manovi (ideologické zaměření nechme stranou). (04.07.2011)

Nápadité a svižné spracovanie, parádne choreografie a sympatický hlavný hrdina, ktorý je v jadre dobrotivý a priateľský, ale vie to skutočne pekelne rozbaliť. Zobrazenie japonskej okupácie dodáva inak trochu slabému príbehu značnú dávku pôsobivosti a k ​​postavám si divák dokáže vytvoriť vzťah aj napriek tomu, že vedú celkom prapodivné dialógy a neoplývajú ktovieako výraznými emóciami. Film síce viac ocení čínske publikum, pre ktoré sú všetky činy postáv otázkou národnej hrdosti, ale aj nezaujatý divák sa zaručene skvele pobaví. Áno, na prvý pohľad je to určite výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými súbojmi, ale ďalšie veci vo mne vzbudzujú rozporuplné reakcie. Kung-fu filmom síce nijako zvlášť neholdujem, ale Ip Man si rozhodne zaslúži rešpekt. (22.12.2019)