Ip Man

V detsve som na videokazetach zaciatkom 90-tych rokov u kamaratov velmi rad pozeraval vsetky mozne kung-fu filmy s Bruce Leem alebo s Jackie Chanom a taktiez som rad chodieval na podobne filmy do kina. Nikdy nezabudnem na podobnu historicku dramu ako Ip Man na UDER OTVORENOU DLANOU (1983), CAROVNY VRKOC alebo dobrodruznu komediu LEGENDA O ZLATEJ PERLE (1985). Priznam sa, ze tieto filmy som nevidel asi zo 20 rokov, ale spomienky zostali a preto mi prave IP MAN tieto filmy alebo skor zazitky na ne pripomenul. Film ma podla mna kvalitny scenar, bitky su na vysokej urovni a je ich tam dost a taktiez nemozem zabudnut na krasnu smutnu hudbu, ktora posilnila cely film. Tento film mozem odporucit kazdemu, kto ma rad azijske bojove filmy s kung-fu bitkami, pretoze toto je jeden z najlepsich, aky som za poslednu dobu videl. _________ Donnie Yen - (Ip Man) +++ Simon Yam - (Zhou Qing Quan) +++ Siu-Wong Fan - (Jin Shan Zhao) +++ Ka Tung Lam - (Li Zhao) +++ Yu Xing - (Master Zealot Lin) +++ (23.02.2011)

Bol som strašne zvedavý na tohto IP mana. Zaujímalo ma, ako sa kung-fu film dostal do top 200 na csfd. Čakal som nejakú solídnu drámu, no dosť ma zaskočilo, že príbeh nebol ničím výnimočný, skôr naopak. Podobných filmov tu už bolo dosť. Jediné čím sa líši od ostatných je , že tvorcovia pridali vpád japonských vojsk a prehlbujúcu sa biedu, ktorú sa snažili ukázať aj tým, ako majster kunf-fu ťažko pracuje či bojuje za hrsť ryže, hrdosť a česť. Výuka kung-fu v továrni, kde aj ženy skúšajú "tche-čchi" ťahy, film zbytočne zhadzujú a strhávajú mu body. Celý záver je ťažko uveriťeľný, zvlášť ak sa tvorcovia v záverečných titulkoch odvolávajú ma skutočného IP mana , muža , ktorý trénoval Bruca Leeho. Celkovo je film ok, súboje sú kvalitne natočené a pomáha im výborný hudobný motív. Príbeh Ip mana tvorcovia dosť zromantizovali, prikrášlili a s reálnym životom tohto hrdinu asi nemá veľa spoločného.Vidieť ho najmä kvôli premakaným súbojom určite treba. Napriek pochvale si myslím, že tento film nemá v top 200 čo robiť...to skôr Kung-fu panda, bratu...70%. (05.07.2011)

Ani po třetím sledování Ip Mana jsem nedokázala setřást pochybnosti, které ve mně vyvolal. Ano, na první pohled je to určitě výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými souboji (pravda, lehce předrátováno na tak drsný a kontaktní styl), ale další věci ve mně vzbuzují rozporuplné reakce. Laděním do tmavších a tlumených barev se odklání od jasných barevných kompozic nedávných wu-xia nebo Fearless, připomíná temnou SPL přenesenou do tradičních kulis kung-fu filmů. Bohužel ale nepřebírá nejednoznačné postavy a je to vidět hlavně na Ip Manovi. Např. Fearless měl lidského a chybujícího hrdinu, který se překonáváním svých nedostatků vyvíjí v opravdovou osobnost. Ip Man je osobnost, ale je to idealizovaná osobnost, značně lichotící obraz. Ip Man se buď straní zásahů do kritických událostí nebo se vmísí pod tlakem vnejších okolností. Kde je nějaký vnitřní konflikt, vývoj, nějaký hnací prvek pro jeho jednání x nejednání? Něco takového tu není, protože Ip Man zkrátka žádné špatné vlastnosti nemá. Bohužel tu není ani žádné odlehčení, které by ho polidštilo. Humor (v jediném okamžiku – jsem přece ve válce) přináší situace, nikoli samotný hlavní hrdina, v tom se liší od sympatičtějšího Iron Monkey. Na mém hodnocení se tedy z velké části podílí nadšení z tvrdých a nápaditých soubojů ale zůstavá tu mírná výčitka k přehnané glorifikaci hlavní postavy. (24.03.2009)

Cakanie na fan subs sa tych par hodin rozhodne vyplatilo (i ked canto DVD verziu si rozhodne nenecham o par tyzdnov ujst, aby som dostal prelozene este i titulkove sekvencie), pretoze tento "Donnieho Fearless" je pre mna tym najkrajsim zakoncenim filmoveho roka a zaroven aj jeden z "naj" filmov 2008. Tolko nadsenia a emocii som pri martial art filme uz hodne dlhu dobu nezazil. Vynikajuca choreografia Samma Hunga v kombinacii s mrstnostou Donnieho Yena je viackrat spolahlivym spustacom "jazyka na zem" a Ip Manov zapas s 10 japonskymi karate bojovnikmi je jasnym fightom roka (a fakt som pri nom nedychal - hlavne pri technike "zaklincovania" protivnika do tatami). Film je vsak silny aj v rovine pribehu a hoci sa zo samotneho zivota Ip Mana zameriava iba na cca jednu dekadu (1935-45´s pocas druhej cinsko-japonskej vojny, neskor po utoku na Pearl Harbor zacleniacej sa do 2. svetovej), dobre vystihuje samotny charakter Ip Mana, prostredie, ktoreho ho obrusilo, ako i samotnu filozofiu Wing Chun. Nic tu nie je cisto iba cierno-biele, pohlad na udajnu zradu ma dve strany mince, samotny Ip Man prejde lekciou, ktora jeho nazory a presvedcenie zmeni. Na druhej strane treba podotknut, ze ako seriozny zivotopis opierajuci sa o podlozene fakty film neuspeje, pretoze ide o volne spracovanie Ip Manovho osudu v spominanom casovom rozhrani, kde zamerom tvorcov nie je zobrazit ho ako realnu historicku postavu, ale skor ako oblubeneho ludoveho hrdinu s podtrhnutim v Cine popularnej "protijaponskej" nalady vo vseobecnej rovine, pred konkretnou. I preto sa vo filme znova vynima (nielen) z Fearless znamy motiv - hoci su Japonci vseobecne vykresleni ako "zlo", ich vrchny general je profilovany ako muz principov s respektom pre pravidla boja. A pri zaverecnom otvoreni dvierok pre mozny sequel, ktory by mal mapovat hlavne Ip Manovych studentov /vratane najznamejsieho ;-) /, som uz slzu dojatia viac zadrziavat nedokazal. Zatial rozhodne najlepsia spolupraca Wilson Yip - Donnie Yen s otcovskym dozorom Samma v pozadi. Nadsenych 100%. _______ P.S. A co sa tyka odvetneho duelu Donnie vs. Wu jing po minulrocnom, osobnom 1:0 pre Wu Jinga, tak tentokrat som si takmer isty, ze kapitulovat bude Wu Jing, pretoze Ip Mana prekonat s Legendary Assassin/warrior bude takmer nemozne :-) (31.12.2008)

Donnie sviští po dojo se vztekem v očích, japonskými bajonety v zádech a ambicí trumfnout nejen Fearless, ale všechny kung-fu životopisy kolem. A má na to nejlepší tým. Wilson Yip si po noirové kriminálce, comicsové adaptaci a akčním thrilleru připisuje na konto další zvládnutý žánr. Bohužel čím náročnější příběh vypráví, tím víc se mu plete do cesty slabší dramaturgie (linie jsou jen tak vršené na sebe, gagster Fan Siu Wonga i mladší bratr jedné z postav štrádují dějem naprosto neochočeně) a slabší Donnie Yen, jehož kamenná tvář sice funguje v akčních sekvencích, méně pak při samotném hraní (Jet vede na body). Jakkoliv je film ve výsledku dech beroucí (což je méně než dechberoucí, aby bylo jasno :), nevyhne se při srovnání člověk pocitu, že na Fearless bylo více peněz, více času a především více opravdových herců - zaporák je nevýrazný, a rozhodně to není jeho jednorozměrností, ta je pochopitelná, slouží k akumulaci hrdinova hněvu. Od dob Fist of Legend se ale charismatičtí japonští generálové hledají těžko. Asi. Ale dost kritiky - "heslo máme holé ruce" v tomhle případě značí jen to nejlepší, protože když to Donnie rozjede v akčním módu, trhá na kusy japonské vojáky i pouhopouhé režimu oddané karatisty-pěšáky. Scéna v japonském dojo posouvá možnosti choreografie zas o kus dál. Wing Tsun v syrovém módu ukazuje neskutečnou brutalitu tohoto umění, a Yen ani Sammo Hung na postu choreografa si neberou žádné servítky (vzpomeňte si na drsné akční scény v Prodigal Son a vynásobte vnitřní krvácení deseti). Yip Man pobíhá po místnosti a šije to do Japonců jako kulomet s tlumičem. Buch-buch-buch... raketové ruce mění lidské interiéry na masokostní moučku a vám je nevolno. Hung čistotu akčních scén trochu kalí svými tradičními drátovačkami, které bychom už dneska v Donnieho filmu nečekali (někdo vyskočí do salta a získá tím dopřednou sílu na dva další kopy), ale tenhle kontrast vlastně není na škodu věci. Neubráním se prohlášení, že jsem od Yipa čekal trochu vyváženější a učesanější film, ale když si uvědomím, do čeho se to vlastně pustil, musím přimhouřit oči nad výhradami, zatleskat odvaze a těšit se na... druhý díl. (07.01.2009)