Ip Man

Nikdy mě nepřestanou udivovat filmy o bojovém umění, po výborném, ale trochu moc americkém snímku Fearless, kde se již tradičně hlavní role zhostil Jet Li, je tento film s Donnie Yenem lahodným překvapením a dalším dílem do sbírky nejlepších filmových počinů za rok 2008. Už od počátku jsem byl velmi zvědavý, jak se Donnie Yen své role ujme a nejen, že jsem po zhlédnutí filmu nebyl zklamán, ba naopak, byl jsem přímo nadšen. Děj je zasazen do období před 2. světovou válkou, kdy Japonsko okupovalo Čínu. Příběh nás zavede na stopu mistra bojového umění Wing Chun do městečka Fo Shan, kde Ip Man žil a jako aristokrat většinu svého času věnoval zdokonalováním svých technik. Přišla však válka a nastala doba japonského teroru. Mistr se musel vzdát svého panství a pracoval dokonce jako chuďas v uhelném dole, aby uživil svou rodinu. Film nám ukazuje Ip Mana jako skromného člověka, který se svým chováním řadí mezi obyčejný lid, na nikoho se nepovyšuje a své bojové schopnosti používá s rozvahou a spíše na obranu. Zde si vybavuji souboj v jeho domě s nafoukaným Jin Shan Zhaem, který jej přišel vyzvat, poté co spráskal všechny mistry ostatních škol ve městě doslova jako psy. Ze začátku sice odmítl, ale nakonec ke střetu stejně došlo, jeho žena ho však varovala, ať doma nic nerozbije. Jeho styl, respektive oponentova neschopnost zapříčinila rozbití vázy a po chvilce přijel jeho syn na vozítku a pronesl: "If you won't attack, all the things in the house will be broken." a zase odjel. Jsou zde tedy i ty vtipné momenty, z počátku se jedná o hravou akci, s příchodem války však postupně přituhuje a film se mění v drama, ve kterém už jde o boj na život a na smrt. Obzvláště, když se na scéně objeví japonský generál, který sice ctí tradice a libuje si v bojovém umění, ale má u sebe despotického zástupce. Mít německou uniformu, hned si řeknete fašista. Choreografie bojových scén je výborná a nejeden souboj si náležitě vychutnáte, např. boj o pytel rýže s deseti protivníky najednou je vynikající. Potěšující je také to, že tento film není jen tupou mlátičkou, ale příběhem o jedné legendě historie, u které se učil i samotný Bruce Lee. Obraz, kamera, střih, pěkná hudba (Kenji Kawai), všechny tyto aspekty jsou prostě na vysoké úrovni. Pro milovníky bojových umění je Ip Man záležitost opravdu lahůdková a i když přišel skromně, odešel ve velkém stylu a zase o něco víc překonal své předchůdce. (9/10) (01.01.2009)

1935. Foshan – město bojových umění. Mistr Yip Man je ten nejlepší !!!…. Natočit film jako poctu bojovému umění ještě nemusí znamenat zaručený úspěch. Ani pokud se jedná o jeden z nejznámějších stylů WING CHUN. K tomu je potřeba mít zajímavý příběh, který by jej odlišil od všech těch Komnat atd, atd. Tvůrci to dle mého zvládli výtečně. Spravedlivý a čestný Mistr, jehož největší vlastností je hrdost, ukáže okupované Číně, jak nalézt cestu ke svobodě. Omlouvám se, zní to jako pohádka, ale nejsou právě staré kung-fu filmy tak trochu pohádkami? Zde je vše navlečeno do modernějšího kabátu, ke kterému můžete mít pár výhrad, ale dokonalé bojové scény z něj neodpářete! PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ **** Co uvidíme (možná) příště? Máme se na co těšit! Donnie Yen zaslechl cosi o stylu zvaném ,,Česká facka“. Do které doby bude příběh zasazen a kdo nalezne cestu ke svobodě zatím nebylo stanoveno. (06.02.2009)

Ani po třetím sledování Ip Mana jsem nedokázala setřást pochybnosti, které ve mně vyvolal. Ano, na první pohled je to určitě výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými souboji (pravda, lehce předrátováno na tak drsný a kontaktní styl), ale další věci ve mně vzbuzují rozporuplné reakce. Laděním do tmavších a tlumených barev se odklání od jasných barevných kompozic nedávných wu-xia nebo Fearless, připomíná temnou SPL přenesenou do tradičních kulis kung-fu filmů. Bohužel ale nepřebírá nejednoznačné postavy a je to vidět hlavně na Ip Manovi. Např. Fearless měl lidského a chybujícího hrdinu, který se překonáváním svých nedostatků vyvíjí v opravdovou osobnost. Ip Man je osobnost, ale je to idealizovaná osobnost, značně lichotící obraz. Ip Man se buď straní zásahů do kritických událostí nebo se vmísí pod tlakem vnejších okolností. Kde je nějaký vnitřní konflikt, vývoj, nějaký hnací prvek pro jeho jednání x nejednání? Něco takového tu není, protože Ip Man zkrátka žádné špatné vlastnosti nemá. Bohužel tu není ani žádné odlehčení, které by ho polidštilo. Humor (v jediném okamžiku – jsem přece ve válce) přináší situace, nikoli samotný hlavní hrdina, v tom se liší od sympatičtějšího Iron Monkey. Na mém hodnocení se tedy z velké části podílí nadšení z tvrdých a nápaditých soubojů ale zůstavá tu mírná výčitka k přehnané glorifikaci hlavní postavy. (24.03.2009)

V ryze fotogenické rovině – souboje, kamera, dekorace, barva – funguje Ip Man výborně. Naopak rovina abstraktní – napětí, příběh, emoce, dialogy – patří spíše do průměru. V této souvislosti je možné položit následující zdůvodnění: Uvážíme-li, že pro současného Číňana a Araba s jejich zcela jinak uzpůsobeným intelektem má filosofie od Bacona až po Kanta nanejvýš hodnotu kuriozity, můžeme onu nefunkčnost příběhu či dialogů svést bez okolků na kulturní hranice. Protože zatímco obraz je transparentní, přenositelný a jasně srozumitelný, u jazyka to již neplatí, neboť jak tvrdí lingvisticko-antropologická Sapir-Whorfova hypotéza, pojetí reálného světa je vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity. Zkrátka, jen stěží lze docenit Ip Mana, nejste-li z Hongkongu. ____ Stylistická poznámka: Bojová umění jako jedny z mála - na rozdíl od rozhovorů, automobilových honiček nebo fotbalového zápasu, kde by to diváky mátlo - snesou, a dokonce vyžadují porušování pravidla osy. Tudíž lze akci snímat střídavě z obou stran. Nebo minimálně ve formě prostřihů - to tehdy, zůstává-li jedna ze stran dominantní a prostřih z druhé strany akcentuje cosi neodkladně vzrušivého. (23.02.2009)

Fuj, co jsem to tady okecával ve svým starým komentáři? Líbivá kung fu limonáda, jejíž scénář je obludně patetická srajda v celku i detailu. Pokud vám stačí rukocviky a kopačky titulního hrdiny, pak si přidejte pár hvězdiček, co já vim - je to totiž to jediný, čím může tahle vyjednodušená báchorka o zlounech a patriotech "podle skutečné události" trochu zaujmout. (18.07.2010)