Žalobníci

Dají mládežníci přednost falešné solidaritě se členy vlastních rodin - rozkrádači majetku v socialistickém vlastnictví anebo to všechno poctivě nabonzují? 1) Film a potažmo i dobu výstižně (i když zřejmě nechtěně) charakterizují použité písně: Mládež vesele zpívá Směr Praha (Přes spáleniště, přes krvavé řeky...) a do toho se prolne Marnivá sestřenice (Měla vlasy samou loknu...) od Suchého a Šlitra (pravda, jen jako orchestrálka - obvyklý fígl socialistiké kinematografie, jak se vyhnout problémům). Od stejných autorů pak zazní budovatelské Včely. 2) Schématický snímek je sledovatelný díky hereckému výkvětu, který se tu sešel. Zaujal mě 22letý fešák Petr Kostka (předseda ZO ČSM Jenda) nebo například 18letý Vladimír Pucholt (zapálený svazák Cyrilek). 3) Mládenci si musí dávat pozor, protože: Jestli ještě někdy budeš chodit kolem našich a pískat, praštím tě putýnkou. 4) I otec má k tomu co říci: A ticho nebo přestanu šetřit a začnu chlastat. (25.07.2016)

Fakani na vesnici řeší, jak žít bez kulturního vyžití, aby následně vymysleli, že by mohli začít práskat na svoje rodiče i známý, kteří se drží hesla, že "v socialistickym sektoru si každej veme co potřebuje, i kdyby to byl třeba jen kancelářskej papír". Děs běs. Divně se tu mluví, což má být asi nějaký nářečí, ale hercům to nejde z huby a poslouchat se to taky nedá. Dokoukáno jen díky (nepochopitelné) účasti R. Hrušínského, protože ten kudy chodí, tudy hlásí..."Děcka jsou nejlepší, když je má člověk aspoň padesát kilometrů daleko!" (05.04.2017)

Veselá rádoby komedie o tom, že rodiče kradou z družstevního a jejich potomkům se to nelíbí. Založí si bonzblok a do něj zapisují prohřešky svých rodičů. Vše je legrace dokud to rodiče nezjistí. Pak nastane rošambó, rodiče neváhají sáhnout k fyzickým trestům. Děti se nevzdávají. Dojde k téměř ozbrojené srážce. Poučení na závěr je nabíledni. Přes přítomnou ideologii jde o docela vtipnou satiru, navíc když si člověk uvědomí, že ty jejich děti v dospělosti z družstevního kradly ještě asi mnohem víc....60% (21.01.2017)

Děti chtějí udat své rodiče a tak skoncovat s minulostí. Snímek jednoznačně patří ještě k letům padesátým, nic nového, staré schéma - všichni na vsi kradou ze společného, jen dobrácký, mírný a lidský komunista nikoli. Posun je snad v tom, že zde přece již mizí ta třídní nenávist a bojovnost a všichni jsou vlastně jen nějak popleteni minulým kapitalismem a na konci pak polepšeni, byť pochopitelně po soudružsku. Zdá se neuvěřitelné, že již za pět let vzniká Bílá paní, dle mého soudu zřejmě nejlepší soudobá parodie komunismu, co kdy byla natočena. (16.10.2016)

Přechod od krátkozrakého budovatelského optimismu padesátých let k reformnímu pohledu let šedesátých je rámován celou galerií mladých talentovaných herců narozených vesměs na konci let třicátých. Je tu galerie hereckých talentů a osobností v naprosto nezvyklých rolích a také záchvěvy - opravdu jen záchvěvy - let šedesátých. "Tání" výraz té doby film zachycuje vlastně přesně nehledě na určitou topornost jeho scénáristického ztvárnění. (15.06.2023)