Oddělené světy

Dlouho jsem na tenhle film čekal, až si na něj udělám čas. Vždyť koho by nezajímal život lidí, kteří jsou součástí sekty Svědků Jehovových. Sám se přiznám, že jsem s nima setkání měl. To jsem si to takhle štrádoval ulicí, šťastnej, že mám jednu ze zkoušek za sebou. Když se v tu ránu předemnou objevila ženská s postiženou holkou. Byl jsem u zvláštní školy, tak jsem si myslel, že chtěj podpořit. Přišli ke mně, chtěli mi povídat a já jim na to, že mi nic řikat nemusí, že je rád podpořím, a jelikož jsem měl dobrou náladu, dal jsem jim celou dvacetikorunu. Ženská ze mě byla nadšená, hrozně mi děkovala a tak mi za to dala nějaký brožury. S dobrým pocitem jsem se rozloučil a odešel. Otevřel brožuru a co neviděl. To, co bůh Jehova rozhodně vidět mohl. Nádherně malované obrázky o tom jak je Jehova jedinečný. Dokonce to byla solidní drasťárna. Obrázky obsahovaly mrtvý kytky, mrtvý zvířata i mrtvý lidi s tím, že bůh Jehova na světě zabíjí jen zlé kytky, zvířata a lidi...Tím pádem mezi námi zůstanou jen hodné kytky, hodná zvířata, hodní lidé a všichni se budeme mít rádi. To všechno tenhle film ukazuje. Je to ale solidní zloba, když si uvědomím, kolik jich na tom poli při ordování bylo a hlavně je průser, když si uvědomim jak velký rodinný vazby mezi sebou maj. Film skončil tak, jak musel. Na jednu stranu dobře na druhou špatně, i když špatně...jak se to vezme. Tenhle film mi hlavně ukázal, co jsem vědět chtěl. Omezování před okolním světem...snaha o vtáhnutí do světa, který nezná konce...Vlastně zná...až příjde sám Armageddon. Jehovosti...už aby Vás ten trapnej vesmírnej koráb odnesl třeba do prdele. Když se něco stane, tak se to stane. Chci vidět, jak Vás vaši vůdci ochrání. Pravda ale, že v Dánsku to asi žije víc jak tdy v Česku...ale to se můžu mýlit. Bůhví. Je to ale hnus, co na to víc říct. (17.02.2010)

Pokřivené vnímání světa v podání Svědků Jehovových mi bylo vždy jasné a jejich náboráře jsem vždy hnal od domu svinským krokem, po shlédnutí tohoto skvělého filmu asi přidám ještě pár kopanců, aby se ti zmanipulovaní kreténi probudili. Zavrhnout své vlastní děti jen proto, že o tom rozhodli nějací grázlové si vůbec nedokážu představit, tohle nemá s vírou v Boha nic společného. Ona víra versus různé instituce, jenž kážou svou jedinou "pravdu" je vůbec zajímavé téma, ale na dlouhou rozpravu. Dávám plný počet, protože mě to zdravě nasralo a malý ! SPOILER ! : Dcera se ptá otce: Miluješ víc Boha než mě ? Samozřejmě, stvořil MĚ a daruje MI věčný život... Přijde mi to od tebe dost sobecké....KONEC SPOILERU. A podepisuju. (13.01.2012)

Skutečný příběh o vítězství srdce a zdravého rozumu nad zvráceným bohem, který nutí otce a matky vyhnat a již nikdy nespatřit své děti, pokud se „proviní“ něčím tak lidským, jako je láska (nebo taky čtením nedoporučených knih nebo sledováním TV...) Pokud nás tento Bůh odmítá přijmout se všemi lidskými chybami, potřebami a city, tak jaké nás tedy chce? Vygumované poslušné robůtky, kterým pak za odměnu nadělí věčný život? Takový Bůh, který vám sebere veškeré právo na vlastní úsudek a svobodnou vůli, aby za to vykšeftoval do svého rajského královstvíčka další rozesmáté šťastné figurky si má říkat Bůh?? A skutečně nás tento „Bůh“ počastuje svojí milosrdnou přízní jen když nosíme uniformu jedné z mnoha jeho politických stran, které si říkají církve nebo sekty? Jsem šťastná za Sáru, jejíž příběh jsem ve filmu sledovala, že zvolila tak, jak zvolila. Pokud bych také někdy musela volit mezi vírou, rodinou a láskou..a nepochybuji, že je to ta nejtěžší volba, zvolila bych stejně jako ona. (13.11.2011)

Film mě dostal především svým realistickým pojetím. Místy mě skutečně mrazilo z toho, kam až jsou jistí lidé kvůli své zaslepené víře schopni zajít, zatratit svou vlastní rodinu, uzavřít se před okolním světem. Vše je zde zobrazeno z pohledu mladé dívky, která začne o své víře pochybovat a ocitá se tak před volbou, zda je důležitější svoboda, nebo rodina. Výborně natočený film, který těží především ze skvělého scénáře a výborné Rosalinde Mynster. Pro mě silný filmový zážitek. (15.04.2012)

Síla Oddělených světů spočívá jednak v tématu střetu náboženského pohledu na svět, který se řídí strnulými pravidly formovanými v dávné minulosti a nerespektuje měnící se společnost, s pocity dospívající dívky, která se musí vyrovnat s probouzející se sexualitou a s poznáním, že existuje i svět mimo její náboženskou komunitu, svět pestřejší, svobodnější a lákavější. Jenže ochutnat jeho plody znamená riskovat vyobcování z prostředí, které dosud tvořilo vaše zázemí, a ztratit přízeň nejbližších členů rodiny a přátel. Druhým plusem je obsazení hlavní role. Rosalinde Mynster je dostatečně tvárná a schopná herečka, aby jí člověk uvěřil jak polohu citově tápající pubescentky, tak i oddané dcery, která chce dostát závazkům k rodině. Navíc je i sympatická, takže divák stojí na její straně, aby v tom nevyhnutelném střetu utrpěla co nejmenší šrámy. Film zdůrazňuje známé kontroverzní body v učení Svědků Jehovových. Je ale nutné zdůraznit, že z hlediska svého působení na veřejnost byli vždycky nebezpečnější např. vyznavači taťky Moona se svou taktikou bombardování láskou a především desítky malých skrytě působících sekt, jako byl u nás případ stoupenců Imanuela Parsifala. Taktika náboru nových oveček, jaký Svědci Jehovovi praktikují, moc efektivní není. Na druhou stranu, jestli se něčím opravdu zásadním liší od stoupenců tradičních křesťanských církví, pak je to zápal svých příslušníků a odhodlání žít důsledně v souladu se svým přesvědčením. Celkový dojem: 75 %. Film by si možná zasloužil silnější závěr. (26.01.2013)