3 sezóny v pekle

50% ... Po většinu času k uzoufání nudný, neakční, nenapínavý příběh z období, které by si zasloužilo mnohem silnější story. Na druhou stranu na české poměry velmi vypiplaný vizuál, příjemný soundtrack a zajímavá kamera vytahují příběh z šedi alespoň po té audiovizuální stránce. Je to ale velká škoda, vyplýtvat tenhle filmový potenciál na tak plytký a nezajímavý příběh. (27.10.2012)

Spadl mi kámen ze srdce – naděje, které jsem do Mašínova filmu vkládal, se splnily beze zbytku. 3 sezóny v pekle jsou stejné jako jejich hlavní postava – zažrané do sebe, do své fantazie, překotné, naivně horující a místy velmi přesvědčivé. I když po expozici, která překypuje výbornými vizuálními metaforami a filozofujícími vhledy do života poválečné inteligenci, nastoupí trochu tuctová romance, Mašínův snímek si jako zázrakem drží integritu a jasné morální poselství. Můžeme se bavit o tom, že podobně jako Heinz i film sám až příliš rád poslouchá sám sebe, ale postavy i jejich činy vyplynou do zcela konzistentního podobenství člověka hozeného pod kola dějin. Na 3 sezónách se mi zamlouvá jejich přístupnost – své si najde jak znalec dobové společnosti a osobnosti Egona Bondyho, tak ten, kdo si "největšího ne-žijícího básníka" plete s prodavačem z německého teleshoppingu... a Kryštof Hádek se konečně etabluje jako velký herec. Tomáši Mašínovi patří dík, že 50. léta nahlédl bez ignoranství, přepjatosti a navyklých schémat. Vyvodil z nich morální poselství sice třeskutě prosté, ale platné naprosto univerzálně. Někdy je důležitější než velkolepá IDEA... prosté lidské HOVNO. (18.11.2009)

Tak nevím. Dobrý nebo blbý? Těšil jsem se na film o Bondym z doby kolem Prosraného Února a on tam nějaký Dicaprio důležitě deklamuje Bondyho verše (nehledě k tomu, že Franková byla hodně "zestetizovanou" podobou Krejcarové). A nastojte: za celou dobu ani jedno pivo! Nicméně mě ten kluk bavil a protože jinak to bylo výborný, rozhodl jsem se vysrat se na Bondyho (ostatně co já vím, jaký byl v sedumnácti?) a věřit Heinzovi. A stálo to za to. Tedy aspoň první půlku. Ta doba tragické 3. republiky opravdu nebyla vystižena zrovna věrně, ale nešť. Diskutující bohémové, "zvrhlí umělci", večírky, surrealismus, revoluce - bylo snadné uvěřit této úzce nasvícené hře reality a fikce, bylo velmi povznášející sledovat právě to, co si autor z této vroucí doby vybral, chtělo se mi volat "ano, jen houšť!". Bondy je mrtev, ať žije Heinz. Navíc na pozadí výborných dobových obrázků, a aspoň náznaků stahujících se mračen - pokud už nějaké náznaky čehokoli byly, tak všechno hezky a působivě udělané. (Problém mám spíš s tím, co tam všechno nebylo.) No ale zhruba tak od propuštění z psychiatrie to ztrácelo šťávu. Téměř výlučné zaměření na vztah Heinze s Frankovou mě brzo přestalo bavit. Samotné to nebylo moc zajímavé (jakkoli v první půli jejich vztah zajímavý byl) a zaslechnout v tom cokoli jiného se moc nedalo. Jakási nepodařená romance v hnízdečku obehnaném ostnatým drátem. Co se kurva děje venku? Kam všichni zmizeli? Osvěžením byl výlet do Vídně. Dosti působivé - z toho megalágru najednou v křesle v šantánu s vědomím, že za chvíli musí jít přes čáru zpátky. Pomoc někdejšího (ne)přítele estébáka mě v tomto filmu nějak nedojmula. Musíme si pomáhat? Naopak výborný fór byl, jak Heinz u výslechu mluví o svém plánu zlikvidovat Trumana otrávenými blechami. Bondy totiž ve svých pamětech popisuje, jak tohle nabízel na západní straně proti Stalinovi. Tumáš Mao! Jenomže v tu dobu už nebyl ani Bondy, ani Heinz, ale zbýval mi tam opravdu jen ten Dicaprio. Přes výslechy, hrozbu kriminálu a záchraně v léčebně se Dicaprio dostává k závěrečnému "jít si svou cestou" - v této fázi už jsem to tomu Heinzovi prostě nevěřil - ne proto, že by "hrdina zklamal". To film zkolaboval. Naopak mě upřímě dojal pohled z Paříže - což nebyl zrovna ten efekt, který jsem od tohoto filmu očekával. Nejenže to skončilo slaďákem, ale dokonce mě to jako slaďák dostalo. Hovno svou cestou! V celku jsem rád, že tento film vznikl, že někoho vůbec napadlo vzít tohle téma a udělat si ho po svém, pohrát si s tou dobou, navíc s použitím Bondyho. Ale jestli se na to podívám někdy znova, první půlka mi bude stačit. Dost se mi líbil Kraus (to neříkám proto, že by se mi ostatní nelíbili, ale spíš jako úlevu, že byl opravdu dobrý). Pan Huba jako otec byl nenápadný, ale bravurní. Ostatní herce nehodnotím, protože mi prostě splývají s postavami. Takže asi dobrý. Strašný zvuk. Líbila se mi muzika, i když tam moc nepatřila, ale to bych bral jako autorovu licenci. Naopak závěrečnou píseň si měl odpustit. (05.06.2011)

V kontextu se stejně starým Protektorem jsou 3 sezóny v pekle diváčtějším a, dejme tomu, smysluplnějším filmem. Ovšem v kontextu naprostého vylhaného braku, který jen prohloubil propast mezi Protektorátem a Třetí republikou. 3 sezóny v pekle jsou nejnovějším příkladem nejtěžšího kamene úrazu v recepci vnímání historie po květnové revoluci našimi současníky. HOVNO bylo povýšeno na prvního novodobého teenagera, zapomenuty byly potápky a bedly. Nikdy se už patrně nedočkám rovnosti mezi frustrací z heydrichiády a Února, nadále budu jen žasnout nad tím, jak lze současně vyložit konec 40. let, protože to je doba, kdy začalo něco, co pominulo celkem nedávno, ale doba do roku 1945 už zřejmě nebude nikdy akceptována jinak, než jak ji očernili noví rudí protektoři. Přátelé, tohle je myšlenkové fiasko ve třech aktech zabalené do solidního filmu, který kupodivu funguje, ale výlučně na bázi nereality. Zkrátka a jednoduše, byl nám odepřen rok nula... Po letech od Tmavomodrého světa jsem se dočkala Hádka v roli, která mu sedla a opět se stal dominantním mezi současnými koloušky, kteří tu a tam mají možnost si i zahrát, ne jen existovat z minulých úspěchů. Kraus si v tom nejlepším slova smyslu vzpomněl na své původní povolání a nebavil, ale zaujal. Martin Huba nezklamal svou již dříve mnohokrát potvrzenou vysokou laťku, Kostelný a Krobot pro jednou neurazili, zbyteční byli jen tací úrovně Rupperta, Pauhofové a Kerestešové. Cením si výkonu Karoliny Gruszké, nikoli ale jejího dabingu. A soundtrack je půvabný. Takže jestliže má český film budoucnost, tak jedině v koprodukci, sám na to už nemá. #kinobus (22.06.2010)

Hovno rozběh, hovno postsynchrony, hovno příběh, hovno sex i hovno krev, hovno odvaha a hovno česká povaha. Hovno umění? 3 sezóny jsou nekonfliktní a bez konfliktu. Po většinu času. Teprve v poslední třetině se skrze všechny ty samoúčelné provokace a letmé náhledy do života poválečných umělců začne prodírat jakási zápletka. Dramatická v neošizeném smyslu onoho slova je nanejvýš sekvence „poslíček pohřebního ústavu“. Navzdory promyšlené práci s kamerou a barevností záběrů (výborně je vizualizovaná Janina ztracenost v temnotě) by ale mnoho podobných scén vyznělo bez hudby do ztracena. Pěkný zevnějšek prozrazuje schopného reklamního režiséra. Minimální důraz kladený na obsah taky. Práce s psychologií postav žádná. Z Hádkových činů a výroků jsem, v rozporu s tím, co se nám film snaží sdělit, cítil pozérství, neupřímnost. Z filmu vlastně taky. Jakoby snaha vyhovět všem koprodukujícím zemím (a nejlépe celé Evropské unii) tvůrcům znemožňovala vyřknout něco na plnou hubu. Hovno hovno. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, triatlet, Botič, fuckme (03.12.2009)