3 sezóny v pekle

Základní myšlenka, zachycení doby únorových událostí v její tragice, je pro film přitažlivá. Jsem na vahách, nevím, zda film chválit nebo hanit. Nápad, ten tu je, herci slušní, chmurný obraz temné minulosti taky. Příběh se samozřejmě tváří očividně hlubokomyslně. Soukromé drama ústřední dvojice a celá klenba děje se snaží umělecky komunikovat obrazovou řečí. Na druhé straně mě ladění příběhu až tak moc neoslovilo. Umožňovalo vnímat jen pouhé fragmenty průšvihů a pohřbených nadějí osudového období zmíněné dvojice. V případě tohoto filmu jsem trochu na rozpacích jak hodnotit. Takže co s tím? Zatím dám jen *** (24.10.2010)

Nesnesitelná lehkost bohémova žití v a-moll. Žádné peklo neexistuje, jen lidé si vždycky nějaké vytvoří, aby si svůj životní neúspěch mohli vymáchat v něm a utéct před vlastními problémy a omyly. Prvotní pozérství je postupně utopené ve vzdoru a anarchii, aby nakonec zemřelo v rozplynuvším se snu. Na jehož místo se tlačí tvrdá realita, kdy život už není iluzí, nýbrž bojem za vlastní ideály. V letošním roce se objevily tři velice silné české snímky, Normal - experimentální stylizovaná hříčka, Protektor a nyní 3 sezóny v pekle se skvěle působící psychologií a prokreslením jednotlivých postav. Skoro se chce zvolat:„3 sezóny v pekle a bezmála dvě hodiny v kinematografickém ráji“. Mašín je jako malé dítě hrající si s detaily a vytvořil tak soběstačnou vizi poválečné Prahy. Kdy jakoby vzal staré pohlednice a jednu po druhé převedl do filmu a umě je zakomponoval do bondyovského příběhu. Každé okýnko filmu ukazuje jednu skvěle nasnímanou momentku - pohlednici z poválečného pekla zabalenou do dusivě tísnivé atmosféry, spolu s kterou se v každém záběru snoubí surreálná hra se světly, stíny a duševním rozpoložením jednotlivých postav. Celý film je řemeslně dokonale zvládnuté a vypiplané dílo s odzbrojující prací s komparsem. Poslední hvězdička je za vynikající polskou „Evu Green“ Karolinu Gruszku a za použití osudové Gymnopédie No.1 Erika Satie. Že by nastal nový úsvit českého filmu? Special thanks Chlupis. silných 8/10 (25.11.2009)

Tomáš Mašín, Egon Bondy a Kryštof Hádek. Vlastně jsou to jenom tři argumenty ve prospěch Mašínova debutu. Světová filmařina Tomáše Mašína o buřiči české literatury v čele s výborným Hádkem. No, to by prozatím mohlo stačit, ale co dál? Otřesný dabing zahraničních herců bije do uší o to víc v kontrastu s evropským "lookem" celého filmu. To ale není nic proti skutečnosti, že v polovině snímku tvůrci přehodí výhybku a z plátna se na nás valí lavina konformity pro konzervativního diváka. Chápu, film to byl drahý a zaplatit se musí. Ale poté, co jsme svědky snahy o neotřelou filmařinu, která by souzněla s životem a dílem Egona Bondyho, film najede na zajeté divácké jistoty, kdy sledujeme ostřílené drama o mladých v nešťastné době. Žádné rebelství, umělecké pózy, ale drama klasického stylu i střihu. Nic proti tomu, ale vůči první polovině to byl pro mě malý únor. Protektor tak zůstává králem letošní sezóny. (03.12.2009)

Rôsol. Je to glejovitá hmota z organických látok na konzervovanie a úpravu pokrmov. Úlohu rôsolu zdatne plní aj tento artefakt. Prirodzeným pokrmom je literárne, hudobné a divadelné dielo Egona Bondyho. Tento pokrm sa kadejako dochucuje a konzervuje aby bol stráviteľný pre široké masy. Výsledný produkt má podobu synteticky všeobecne prijateľnej želéovito-amarounovej kultúrnej potravy v podobe filmov ako Tri sezóny v pekle či Nežný barbar. (21.07.2014)

Vesměs stejná liga jako Protektor. U obou jsem oceňoval "evropskou" formální úroveň, u obou jsem měl pocit přehypovanosti a u obou jsem nedokázal přijít na to, o čem vlastně vyprávějí a jak se staví ke svým hrdinům. Ve 3 sezónách v pekle se sice několikrát zmiňuje revoluce, rebélie, nutnost vytrhávat lidi z konformity a "načechrat jim to jejich prděníčko", ale film sám je paradoxně zcela šablonovitý, neprovokující, předvídatelný a nepodněcující k přemýšlení. I sám Ivan Heinz je velmi otřelým a úsměvně prefabrikovaným (arche)typem provokujícího rebela s dobrým srdcem, jehož vnitřní dobrota a touha po "kýčovitých" hodnotách jako je láska je nám ve filmu neustále připomínána. Dokonale banální je pak i způsob prezentace jeho rebelantství vůči buržoazii a maloměšťáctví. Neustálé pokuřování a pití alkoholu? Citace zahovněných Bondyho veršů? Svlékání se v luxusní restauraci a křičení "masturbováááát"? Nuda. (09.12.2009)