Tri sezóny v pekle
Drei Jahreszeiten in der Hölle
3 Seasons in Hell
Režie:
Tomáš MašínScénář:
Tomáš MašínKamera:
Karl OskarssonHudba:
Filip JelínekHrají:
Kryštof Hádek, Karolina Gruszka, Jan Kraus, Martin Huba, Ľuboš Kostelný, Táňa Pauhofová, Miroslav Krobot, Matěj Ruppert, Kristýna Janáčková, Jiří Bábek (více)Obsahy(1)
Režisér Tomáš Mašín se ve své filmové prvotině inspiroval životními osudy básníka E. Bondyho. Téma ztracené literární generace v čase připravovaného komunistického převratu a prvního politického procesu totalitního režimu se vyjadřuje k otázkám vztahu umělce a společnosti i k zločinům, které komunismus vědomě na české kultuře páchal. Mašín nevypravuje životopisný film, ale vytváří vlastní postavu tvůrce, jehož životní hybnou silou je provokace a vzpoura i odpor ke všem ideologiím a ustáleným životním konvencím. Přes tuto svou fiktivní postavu tak vykresluje pozoruhodně autentický obraz let 1947–1949. Hlavní osou filmu je milostný vztah dvou silných individualit - rebela a básníka Ivana a o několik let starší, vyzývavé, životem protřelé Jany. Jana a Ivan tvoří svým způsobem tragikomický pár žijící v šíleném tempu, bez odpovědnosti a myšlenek na zítřek. Ivanovo peklo představuje nejen jeho zjitřená básnická představivost a tvůrčí hyperaktivita, ale právě Jana, jejíž inteligence a hédonistický styl života zažehnou v Ivanovi plamen skutečné vášně. V hlavních rolích hrají Kryštof Hádek a polská herečka Karolina Gruszka, představitelka jedné z hlavních rolí filmu Davida Lynche Inland Empire. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (526)
Prízemnosť vysokého rangu, v ktorej sa sloboda zamieňa s kurvením, básnením o prdení bez toho, aby sa človek posral, alebo vykrikovaním slova masturbovať na verejnosti. A potom povedia, že tí komunisti boli chorí. No áno, boľševici boli riadni zmrdi, ale takto ukazovať protiklad, ktorý má byť vzorom? Slušne a inteligentne sa nedá? ()
Nezávislost, bisexualita, chlast, fet, básně. Miluju básníky! Jsou to osoby, který pohlížejí na svět skrze vlastní rýmy, jsou to nepochopené bytosti, jejichž lyrická aura září v dáli, jsou nepopsatelní. Je vůbec v lidských možnostech vykonstruovat film o těchto lidech, aniž by byl tupou knihou beze slov? Tomáš Mašín to vzal z pohledu básníka. Ze svého úhlu pohledu. Egona Bondyho zprovoznil pomocí extravagance a umu nepoznanému. Světu navzdory. Přiznám se, že ač na mě film po projekci nenechal stopu vytesanou, jsem přesvědčen, že jeho chvíle přijde. A že bude stejně nezapomenutelná jako Bondyho básně, jako výkon Kryštofa Hádka. Děkuju, Honzíku, chci to ještě jednou ;) ()
Ivan Heinz je na začátku takový zábavně nesympatický sráč, opojený vlastní velikostí a schopnostmi (které ovšem neexistují) a plny velkých ideálů. Chce být velkým marxistou a surrealistou a největším žijícím básníkem a zatím je pouze tím, o čem tak rád píše. Hovnem. A jeho poněkud natvrdlá revolta proti společnosti se projevuje tak, že občas někomu "ulpí na botě"... Hned od prvních minut jsem ho měl rád. Na tomhle filmu mě štvaly jen podivné hrátky s kamerou, kdy se některé záběry rozostří či okraje rozmažou (chápu to jako snahu odlišit představy postavy od reality, ale u některých jsem si nevšiml, že by to mělo nějaký důvod), nesedící postsynchrony a ztráta tempa někde kolem třetí čtvrtiny, i když je možné, že šlo o úmysl autora, aby se v tu chvíli divák aspoň trochu cítil jako filmové postavy. Co naopak extrémně potěšilo byla ta nádherná dekadentní atmosféra, jež bohužel vývojem v ději mizela. Jeden z nejlepších českých porevolučních filmů, co jsem viděl... Což není tak těžké :) ()
Vysoko ční Heinzovy morální zásady nad komunistickým režimem aneb 3 Bonnovy kruhy Hovna. „Věc je jednoduchá jak slunce. Potřebujeme dvě krabičky od sirek s blechami – ty jsem byl dokonce ochoten dodat gratis – naočkovanými všemi prevítskými mory světa… a moji agenti z lásky vypustí ty blechy při manifestaci 7. listopadu pod tribunou na Rudém náměstí. Vznikne sice nějaký ten počet epidemií, ale blechy přeskáčou samozřejmě zaručeně i na tribunu a skočí i na maršála Stalina, na maršála Vorošilova, na soudruha Beriju i na soudruha Molotova a další.“ [==] Film vznikl podle námětu S. M. Blumfelda (vl. jménem Lubomír Drozd) na základě autobiografie významného českého básníka, filosofa a iniciátora hlavní vlny českého undergroundu Egona Bondyho Prvních deset let. Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer, zde líčí nelehký život v období let 1947-1957. Film z knihy vymazává období 1950-1957 a zabývá se pouze léty 1947-1949, pravděpodobně těmi třemi sezonami v pekle, kdy sílí komunistická moc a následně přichází její nepřerušené čtyřicetileté vládnutí. Hlavní hrdina Ivan Heinz, pozdější Emanuel Bonn (Bondyho předobraz) v podání Kryštofa Hádka se jako sedmnáctiletý mladík rozhodne přerušit studium na gymnáziu, opustit otce, bývalého důstojníka československé armády (Martin Huba) a vydat se na bezstarostnou a vzrušující uměleckou dráhu básníka, na které se seznámuje s významným literátním kritikem Viktorem Lukasem (Jan Kraus) především ale se svobodomyslně smýšlející Janou (Karolina Gruszka) s níž plánuje útěk do Paříže. Do této základní a vlastně i jediné dějové linie Mašín vkládá jednotlivé vsuvky; ať už zvukové a obrazové (Hádkovo předčítání Heinzových respektive Bondyho veršů) nebo informativní grafické (sytě červeně zobrazený rok, který ve filmu právě probíhá). [==] Narativní struktura není příliš komplikovaná, děj je vyprávěn striktně chronologicky, což vychází ze samotného názvu filmu. I když, co vlastně jsou ty 3 sezóny v pekle? Peklu se nejvíce může blížit až závěr snímku, kdy je Heinz vyslýchán bezpečnostními složkami a následně uvězněn, proč ale ty 3 v názvu? Nebo snad peklem můžeme nazývat Janin byt, kde se milenci tak často schází, a jenž pro ně tvoří jakési soukromé universum, úkryt před režimem, doslova determinuje jejich budoucí vztah. Je velká škoda, že se o Heinzových motivacích, ačkoli je nadšeným levicovým přívržencem („ať žije revoluce!“), přímo z filmu příliš nedozvídáme. Konvenčímu divákovi, který s Bondyho životem a dílem není v širším rozsahu srozuměn, tak může především první polovina splynout v několik málo byť velmi sofistikovaných záběrů-sekvencí islandského kameramana Karla Oskarssona. Záběry často nemají informativní hodnotu a označit je můžeme pouze jako „prožitkové“ (Hádek při potažení z cigarety, surrealistické záběry na oba milence atd.), jakoby první část filmu byla naračně vyprázdněná a sdělovala divákovi prosté: „Zatím se tady nic neděje, jen prožívejte tu atmosféru.“ V druhé polovině je konečně znatelný náznak zápletky, která nepřichází samotným jednáním postav, ale skrze revoluční dějinné události v roce 1948. [==] Můžeme jen hádat do jaké míry je Ivan Heinz věrným vyobrazením Egona Bondyho. Z filmu není jasně zřetelné nakolik jsou Heinzovy levicové názory a bohémský způsob života mladickou nerozvážností a manýrou a nakolik promyšleným názorem a postojem. To ví pouze samotný Bondy, od kterého se to bohužel již nedozvíme. Tomáš Mašín prezentuje na první pohled sofistikované dílo, při tom bližším si pozorný divák všimne, že jde spíše o téměř dvouhodinový kamerově propracovaný reklamní spot. Není to příliš pozitivní zjištění o filmu, který vznikl v česko-slovensko-německé koprodukci s mnohamilionovým rozpočtem a vcelku významným mezinárodním obsazením. () (méně) (více)
Spadl mi kámen ze srdce – naděje, které jsem do Mašínova filmu vkládal, se splnily beze zbytku. 3 sezóny v pekle jsou stejné jako jejich hlavní postava – zažrané do sebe, do své fantazie, překotné, naivně horující a místy velmi přesvědčivé. I když po expozici, která překypuje výbornými vizuálními metaforami a filozofujícími vhledy do života poválečné inteligenci, nastoupí trochu tuctová romance, Mašínův snímek si jako zázrakem drží integritu a jasné morální poselství. Můžeme se bavit o tom, že podobně jako Heinz i film sám až příliš rád poslouchá sám sebe, ale postavy i jejich činy vyplynou do zcela konzistentního podobenství člověka hozeného pod kola dějin. Na 3 sezónách se mi zamlouvá jejich přístupnost – své si najde jak znalec dobové společnosti a osobnosti Egona Bondyho, tak ten, kdo si "největšího ne-žijícího básníka" plete s prodavačem z německého teleshoppingu... a Kryštof Hádek se konečně etabluje jako velký herec. Tomáši Mašínovi patří dík, že 50. léta nahlédl bez ignoranství, přepjatosti a navyklých schémat. Vyvodil z nich morální poselství sice třeskutě prosté, ale platné naprosto univerzálně. Někdy je důležitější než velkolepá IDEA... prosté lidské HOVNO. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (16)
- Na filme sa podieľal medzinárodný štáb - českí, slovenskí a poľskí herci, islandský kameraman a 1200 komparzistov. (Very_kuul)
- Kvůli scénám z poválečné rozbombardované Vídně navezla nákladní auta na liberecké náměstí Dr. Edvarda Beneše 65 tun suti. Rakouskou sanitku na sever Čech dovezli až z Lince. (vendy63)
- Ivan Heinz (Kryštof Hádek) při výslechu nabízí komunistickým vyšetřovatelům plán na likvidaci špiček americké generality za pomoci nakažených blech. Jeho reálná předloha Egon Bondy to ve skutečnosti opravdu udělal, akorát naopak. Nabízel totiž francouzské tajné službě, že nakažené blechy vypustí na Rudém náměstí. (Moena)
Související novinky
Tomáš Mašín se opět vrací do minulosti
Téměř 5 let od uvedení svého ceněného celovečerního debutu 3 sezóny v pekle (11 nominací na cenu Český lev) začal Tomáš Mašín natáčet svůj druhý celovečerní film. Přední český tvůrce reklam hned po… (více)
Reklama