Válka Bohů

Vizuálně působivější a promyšlenější než 300 (díky Tarseme), ale ve výsledku bohužel ne o dost chytřejší. Ano, bavil jsem se a nedokázal odtrhnout oči od plátna, na kterém se propojovali obrazy bájí a slavných maleb s digitálním prostředím několikrát skoro nerozeznatelného od skutečnosti a kulis. A to pominu perfektní "starý trik" v podobě práce s ostrosti a rozmazaností obrazu. Symbolika a barvy jsou zde tak důležité, jako Theseus pro Día. Vlastní pohled na řecké báje a mýty mě přesto dokázal zaujmout na slabší 4* a i přes některé nelogické detaily (kdo dává vchod do svatyně půl metru za bránu?) nevzít dobrý pocit z kina. PS: detail z 300 s krví sledován, v Immortals ta krev tam je a Theseus naštěstí není absolutní nadčlověk, ale docela často i prohrává. PPS: přechody/střih mezi obrazy několikrát naprosto geniální. (10.12.2011)

Zajimavé monology podtržené mystickou atmosférou. Pokud to je od producentů, kteří měli na starosti 300: Bitva u Thermopyl, tak tam teda byly souboje o poznání propracovanější. Neříkám že tady byly špatný, ale ve 300ce jsem si to víc užil a nechápu, proč tam režisér sázel indické prvky, když se to odehrává v Řecku. (02.03.2012)

Klíč k tomuhle filmu se jmenuje Caravaggio, z něhož film čerpá co do stylu i co do postav. Jednak se tu očividně pracuje s velmi vysokým kontrastem mezi světlem a tmou, pro něhož se vžil termín šerosvit. Ten dává scénám dynamiku i určitý vznešený patos. Film jde ale místy mnohem dál, poněvadž v některých scénách žene šerosvit do extrému a nechává je docela bez osvětlení, jak je zřejmé třeba na začátku v táboře Hyperiona, kam zavítá zrádce Lysander, nebo při závěrečném rozhovoru Hyperiona a Thésea před bitvou, jimž není vidět vůbec do obličeje. Když si to srovnáme s prvním Kmotrem, kde kameraman Gordon Willis zhruba v deseti procentech času zajistil, že nevidíme Brandonovi do očí, a to tím, že eliminoval boční/doplňkové světlo, které tyto tmavá místa okolo očí vykrývá, tak je zřejmé, že Válka Bohů, kde je obraz místy ponořen do tmy úplně, představuje oproti Kmotrovi ještě radikálnější a drzejší porušení pravidel. Což samozřejmě nelze než kvitovat. Opakem tohoto přístupu nacházíme v televizi, kde je téměř povinnou normou, že každá plocha, byť zcela nevýznamná kdesi v odlehlém rohu, je zasvícená. Na druhou stranu je třeba přiznat, že u Kmotra šlo o záměrnou snahu ponoukat diváky k tomu, aby přemýšleli, co se odehrává Brandonovi zrovna v hlavě, kdežto zde máme co do činění hodně s efektem. Válka Bohů ale nenavazuje na Caravaggia jenom stylem, ale i postavami, jelikož italský mistr byl znám jako člověk, který maloval prosté lidi své doby bez jakéhokoliv přikrašlování, jednou mu třeba jako předobraz k obrazu Smrt Panny Marie posloužila děvka, a v tomhle filmu máme víceméně totéž, poněvadž ty postavy, ať bozi, polobozi či lidé, jsou nedokonalé, chybující a můžeme říct i trochu zabedněné. Třeba takový Théseus (-spoiler-) neodvrátí smrt matky, luk mu seberou přímo před nosem, nezabrání ani vypuštění titánů, a nebýt bohů, tak ho zavalí šutry. Vrcholem je pak jeho hrdinský proslov před bojem, který je spíše k smíchu a má daleko od podobných projevů z Troji nebo Třístovky, ovšem všechno to je záměr, jelikož hlavní myšlenka filmu spočívá zjevně v tom, že skutečnost za velkými legendami často velmi zaostává. Aby to Tarsem Singh patřičně ukázal a zdůraznil, naložil s antickou mytologii stejně jako Caravaggio s Biblí – po svým a dosti svévolně, ale ve výsledku o to lépe. Natočil boží film o polo/bozích, kteří nebyli tak docela božští. (21.02.2012)

Je to naštěstí jiné než 300 - a z hlediska mytologického vyprávění mnohem dospělejší a rafinovanější. Co tomu škodí jsou přesně ty momenty, kdy to opouští svéráznou divadelnost Tarsema Singha a snaží se to prodat jako jednoduchý mainstreamový produkt pro fanoušky Snyderova bicepsového cirkusu. Každopádně tenhle amfiteátr (to, co někteří označují jako chudost a nedostatečnou epičnost, já označuju jako sevřenost a úmyslnou "scéničnost") poskytuje celkem solidní porci estetické rozkoše ze svébytného pohledu na antickou mytologii (i když ji používá jako účelovou texturu, dokáže na rozdíl od většiny podobných filmů vytvořit zdání koherentního univerza - paradoxně když si vezmete 300, Souboj Titánů a Tróju, odpovídá Válka bohů antickému předobrazu nejméně). Bavilo mě to, místy dokonce moc. (24.11.2011)

Tak Zeus už není Dia! Je sladký! ♥ To relativně vysoké hodnocení je jasně zapříčiněno tím, že mu při projekci nejeden z místních gayů zatoužil ostrouhat mrkev o jeho pečlive vysklapovačkovaný abdomen a požvýkat ucho! To já si během filmu myslel, že nám Malík začal točit pod pseudonymem a čumím na Tenkou, červenou válku bohů. Téměř divadelní homopředstavení, plné kýčovitých obrázků, "sofistikovaných" pseudodialogů, děsně žužu antického božstva a velkohubé nudy, které vytahuje ze žumpy snad jen geniálně bezskrupulózní Michal Rúrka. Kdo se těšil na dalších 300 tak jako já, ať raději rychle vychladne, protože tohle je tak maximálě 4 - Bitva u Homopyl! Když teď nad tím ještě přemýšlím, zjišťuji, že zbytečně plýtvám eufemismy. Ty Thermopyly tam klidně mohly zůstat. (02.12.2011)