Muži v říji

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Zábavná satira i laskavá idyla se silnými postavami a se scénářem, při kterém se člověku nekroutí žaludek. Bez jakékoli přepjatosti, trapné estrádnosti dokázal Sedláček natočit inteligentní film, který se určitými aspekty hlásí k nové vlně (autenticita, slavnost jako prostor satirického vyjevení charakterů), určitými aspekty zůstává veskrze dobový, ale především všemi aspekty baví a trefuje se do obecnějších jevů. Škoda pár momentů, kdy Sedláček začal hledat humor i jinde než v nevzrušivém a nezáludně plynoucím životě malé vesnice. Jinak se mi ale jeho film líbí, navzdory tomu, že chytá spoustu ryb najednou. Záhadným způsobem funguje jako satira, lovestory i vesnická idyla. Spíše než sžíravou formanovskou kritiku věcí veřejných tu hledejme souvztažnost s laskavými taškařicemi Vančurovými či Chevallierovými. (20.07.2009)

Všimli jste si vůbec, že to není ani trochu hloupé? To je u moderního českého filmu věc nevídaná. Slavnosti sněženek 21. století. Vynikající scénář, postavy jak ze škatulky, neskonale vtipné a zábavné. O panu Sedláčkovi ještě uslyšíme a já se natěšeně chystám do kina na jeho Posledního z Čechů, protože v záplavě všech těch Vejdělků a Bařinů konečně zase někdo vystrčil bradu a trošku tady profoukl začpělé ovzduší. (13.09.2010)

Co to bylo za zvuk? Všechny hluky příšerně nahlas, ale mluvenýmu slovu prakticky nešlo rozumět! Než jsem si tomu přizpůsobil slechy, asi půl hodiny jsem nesmírně trpěl a vážně uvažoval, že tuhle zatím dost nudnou a nevtipnou srágoru vypnu a vyměním za díl Dextera. No, vydržel jsem a nakonce nelitoval, s příjezdem nasávajícího Premiéra Bareše dostali Muži v ríji grády a smysl a konečně se stali tou vtinou hořkou venkovskou komedií, na kterou jsem měl právě náladu a kterou mnozí na českých filmech už nemohou vystát. Ve srovnání s vládnoucím králem tohoto subžánru Slámou však Sedláček stejně odchází krutě poražen. (21.04.2010)

Co dramatického v tom hledat? A komedie? Svým stylem nepodařeného humoru bych přirovnal ke kolekci "Kameňáků". Snad ke konci se dojem "komediálního" snímku maličko zlepšil, především příjezdem Předsedy vlády se svými tvrďáky "bodyquardy". Jeho výstup na pódiu, stejně tak jako výstup všech hovořících do mikrofonu, však zvukař evidentně nezvládnul. V těch okamžicích jsem se musel obejít u svého plasmového Panasonicu bez rozpoznatelného zvuku. Nic nepomohlo ani uživatelské nastavení zvuku. V ozvěně se slovo totálně ztrácelo. Co mi snímek dal? Pouze informaci, kterou jsem už dávno věděl. Že mnozí politici jezdí na setkání s lidmi jen proto, aby se zalíbili a něco dobrého snědli, aniž by za to něco pro lidi udělali. Poslední vteřiny filmu to jasně naznačily - odhozené nepotřebné věci v kukuřičném poli. (02.04.2010)

Tož kurva hoši (guten tag), to jsem teda nečekal. Snímek, který je ve svých kárajících připodobněních přímočarý a často též otřelý a povrchní, oplývá humorem založeným z velké části na trapnosti a bizarnosti postav (co s tím měl společného Troška?) a světe div se - ono to nějak funguje. Člověk se výborně baví i uznale kývá hlavou, když se Sedláček trefuje do černého (což se bohužel děje méně často, než by bylo záhodno). Všechna trapnost, upachtěnost a malost zůstává na plátně, kde je vystavena na výsměch, a nepřelévá se do obecenstva ani se nestává charakteristikou samotných tvůrců. O to víc mrzí značná neukotvenost (film se rozlévá v různých polohách a žánrech, ale ani jedné se nedrží) a několik těch stupidních scén, které opravdu zapadjící spíš do Kameňáku (Czáková). Přesto velmi příjemné překvapení...70% (LFŠ 2009) (27.07.2009)