Povolání: Reportér

Reziser Antonioni /Zabriskie Point, La Notte/ natocil jeden zo svojich najlepsich filmov, ktory kludne znesie porovnanie s Il Deserto Rosso 1964 alebo s La Notte 1961. Sice to nema dej, ale tym boli Antonioniho filmy vseobecne zname. Filozoficno malo hodne do seba, Novinar v podani Jacka Nicholsona si dobre uvedomuje svoj osud novinara a socialnu podmienenost svojho konania + casto spatne medziludske vztahy. Maria Schneider /Herci/ bola skvela, potesili caste exteriery. Rezisersky na urovni, Antonioni ako reziser sa nikam neponahla, ale rozhodne tu nie je ospale tempo - divak sa musi na film proste navnadit - o to lahsie to ide, axte funda polizziotteschi filmov, blaznivych asexualnych komedii pre deti s BS/TH. Nicholson mal za rok 1975 na konte uz kultovy Formanov Prelet nad Kukaccim Hnizdem, ktory je u mna na rovnakom leveli ako toto. Antonioni dokazal ze je rezisersky megatalent aze kludne moze konkurovat velikanom ako bol povedzme Ingmar Bergman . 98 % (09.02.2016)

Divácky nejvstřícnější Antonioni jakého znám a asi i nejepičtější - Tassílie, Londýn, Mnichov, Gaudího Barcelona i jiné Španělsko... Lehce stravitelný lehce kriminální děj filmu je ovšem samozřejmě trochu ozvláštněný osobitým režisérovým stylem, postavy zvláštně jednají, zvláštně se chovají, vedou zvláštní rozhovory, ale nic, co by nepřekousl nebo nepochopil i průměrný "novák" (i když by to pro něj byla nejspíš zdlouhavá nuda). Z celého filmu mám nesmazatelně do paměti vrytý jeho předposlední, nekonečně dlouhý záběr, ve kterém kamera záhadně projde zamřížovaným oknem z hotelového pokoje na dvůr, záběr, na který jsem si naposledy vzpomněl nedávno díky Iñárritovu Birdmanovi, záběr, který je mi záhadou dnes stejně jako už někdy před dvaceti lety, záběr, po jehož (nejspíš triviálním) vysvětlení schválně nepátrám, abych si ho v mysli uchoval jako slastně záhadný. (06.02.2015)

Tak nevím... Hned od počátku mě tu naplno vtáhla dusná atmosféra africké pouště, nevadilo mi u toho ani pomalé tempo s minimalistickým pojetím, ani bezemoční odtažitost, protože sledování skoro až dokumentárně nasnímaného tajuplného děje v exotických exteriérech mi k atraktivitě dlouho postačilo. Až jsem se nedokázal vůbec od sledování odtrhnout a zápletka se záměnou identity reportéra za neznámého mrtvého cizince ještě ve mě zvýšila napětí, co bude dál. První hodina s komorně dobrodružným nádechem napříč několika cizokrajními prostředími tu šlapala náramně a já si ten hodně netradiční filmový zážitek i hodně užíval. Pak vstoupila do děje nová postava v podání Marie Schneider, která působila neskutečně prkenně. Film se v polovině z napínavé dobrodružné roviny promění v jakýsi vztahový kruh plný filozofování a začal se v tom svém bezemočně odtažitém stylu, pomalém tempu a vesměs nezáživných hereckých výkonech po této proměně až příliš ztrácet. Tedy, dlouhou dobu jsem zůstal napjat v očekávání, čím dobře rozehraný děj postupně překvapí, co nám z bývalého osudu poněkud nejasně konající hlavní postavy Davida, jeho popudů k neotřelému kroku nebo ještě záhadnější mrtvé postavy z hotelu odtají... i to seznámení s mladou studentkou vzbuzovalo nová očekávání, navnaděn první polovinou příběhu jsem čekal cosi více mysteriózního, případně alespoň uzemňující vyvrcholení či myšlenkové obohacení ve stylu Zvětšeniny... a ono nakonec nepřišlo skoro nic. Zajímavý děj, který v druhé polovině jakoby naprosto zamrzne a kde mi v závěru i ten osud hlavní postavy zůstal naprosto ukraden. Škoda, zatím mám pocit, že Antonioni točí sice zajímavé filmy, které mě v jistém ohledu dovedou upoutat, ale nejspíš jsou primárně určeny pro jinou, mnohem intelektuálnější skupinu diváků, než jsem já. [70%] (27.02.2022)

Filosofická úvaha na téma důležitosti informací. Naše smysly nám každou vteřinu přinášejí všechny možné informace o našem okolí, noviny nám každý den přinášejí všechny možné informace o světě, ale co je z nich důležité, to nevíme. Na začátku cesty je svět barevný, ale postupně zešedne. Locke prochází světem, natáčí ho na kameru, ale to podstatné mu uniká, ač na sebe vezme jinou identitu. Je jenom pasažér (jak zní anglický název filmu) na cestě narození-smrt, aniž by přijal jediný závazek z cesty vyplývající. Pět hvězdiček už jenom kvůli geniálnímu sedmiminutovému závěrečnému záběru. (26.11.2011)

ocenenia : MFF Cannes 1975 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Nádherná harmónia a kompozícia farieb v každom zábere, krásna Maria Schneider, skvelý Nicholson, originálna kamera.... Slávny niekoľkominútový záber "cez zamrežované okno prechádzajúcej" kamery, na konci ktorého nás ohromí úžasná pointa.....a my si uvedomíme, že sa to stalo tesne "za naším chrbtom".... A nádherná kompozícia posledného záberu je dychvyrážajúca..... (03.12.2006)