Professione: reporter
El reportero
Profession : Reporter
Povolanie: Reportér
The Passenger
The Passenger
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Luciano TovoliHudba:
Ivan VandorHrají:
Jack Nicholson, Maria Schneider, Ian Hendry, Steven Berkoff, Ambroise Bia, José María Caffarel, Ángel del Pozo, Jean-Baptiste Tiemele, Jenny Runacre (více)Obsahy(2)
Válečný zpravodaj David Locke (Jack Nicholson) se v nejmenované africké zemi pokouší spojit s povstalci. Namísto nich najde v sousedním hotelovém pokoji mrtvého obchodníka, se kterým se dříve seznámil. David se díky podobnosti se zesnulým rozhodne zfalšovat pasy a začít žít někoho jiného. Vydává se na schůzky podle jeho diáře do Londýna, Mnichova či Barcelony a zjišťuje, že jeho novou profesí je pašování zbraní povstalcům, které před pár dny hledal. Stíhá ho policie i dvojice zabijáků ve službách afrického diktátora, ale nejvíce ho pronásledují postavy z jeho minulosti: manželka a televizní producent. Davida při jeho zběsilém útěku od vyprázdněného života doprovází také mladá studentka architektury (Maria Schneiderová), která ho motivuje dotáhnout věci až do hořkého konce... Povolání: reportér patří k divácky nejvstřícnějším dílům z Antonioniho filmografie, přesto neztrácí nic z režisérova výrazného rukopisu. Podobně jako v jeho předešlých filmech hraje výraznou roli prostředí, které je v souladu s vnitřními stavy hrdinů – ať už jde o africkou poušť, botanickou zahradu nebo Gaudího ornamentální budovy. Snímek natáčel režisér po anglické Zvětšenině (1966) a americkém Zabriskie Pointu (1970) taktéž mimo domovskou Itálii a znovu využil dobrodružnou zápletku pro vizuálně podmanivé přemítání nad křehkostí i bezvýchodností mezilidských vztahů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (77)
Hypnóza Antonionových záberov má neobyčajné kúzlo. Dejovosť-nedejovosť... kontinuálnosť liniek napomáha k ďaleko osobnejšiemu vniknutiu do sveta jednotlivca a jeho strádania sa v ňom. Okázalo sa vyhýba lacným klišé s kriminálnou zápletkou a jej opulentným rozuzlením. Zaujíma ho to, ako vnímajú jeho postavy svoje problémy a kde hľadajú východisko z neho, hoci o nich nemajú veľké ilúzie. David nehľadal vykúpenie a katarziu "zmenou svojej identity", kľúčová bola pre ňho akútna zmena pozornosti na jeho osobu a mylný únik z dovtedajšieho neukojeného súkromného života. ()
Neviem prečo som od tohto filmu očakával niečo úplne iné. Sklamaný som síce nebol, avšak dejom ma Povolanie: Reportér príliš nestrhol. Každopádne som si nesmierne užil Barcelonu a tento film považujem aj za reklamu na toto mesto, respektíve na návštevu tohto krásneho kúta sveta. Nicholson snáď nikdy nebol takto umiernený, ale ide o dôkaz, že zvládne každú hereckú polohu. Ak ale očakávate od filmu, ktorý vám vďaka zápletke sľubuje napínavý a extrémny dejový spád, niečo presne odlišné, tak ste doma, asi ako v prípade Jarmuschových Hraníc ovládania. Čo ale neznamená, že ide o nudu, to v žiadnom prípade. ()
Koprodukční snímek Povolání: reportér (1975) patří mezi významná díla Michelangela Antonioniho, jež byly v naší distribuci uvedeny. Scénář : Michelangelo Antonioni, Mark Peploe a Peter Wollen. Kamera : Luciano Tovoli. Hudba : Ivan Vandor. V příběhu televizního dokumentaristy, který využije příležitosti, a pouhou výměnou fotografií v pase přijme identitu zemřelého obchodníka, Antonioni opět zkoumá křehkost a nevyzpytatelnost mezilidských vztahů. ()
Reziser Antonioni /Zabriskie Point, La Notte/ natocil jeden zo svojich najlepsich filmov, ktory kludne znesie porovnanie s Il Deserto Rosso 1964 alebo s La Notte 1961. Sice to nema dej, ale tym boli Antonioniho filmy vseobecne zname. Filozoficno malo hodne do seba, Novinar v podani Jacka Nicholsona si dobre uvedomuje svoj osud novinara a socialnu podmienenost svojho konania + casto spatne medziludske vztahy. Maria Schneider /Herci/ bola skvela, potesili caste exteriery. Rezisersky na urovni, Antonioni ako reziser sa nikam neponahla, ale rozhodne tu nie je ospale tempo - divak sa musi na film proste navnadit - o to lahsie to ide, axte funda polizziotteschi filmov, blaznivych asexualnych komedii pre deti s BS/TH. Nicholson mal za rok 1975 na konte uz kultovy Formanov Prelet nad Kukaccim Hnizdem, ktory je u mna na rovnakom leveli ako toto. Antonioni dokazal ze je rezisersky megatalent aze kludne moze konkurovat velikanom ako bol povedzme Ingmar Bergman . 98 % ()
Pomaly sa ustaľujem v názore na Antonioniho tvorbu - Zväčšenina, po nej medzera a nakoniec všetko ostatné, vrátane dnešného filmu. Prekvapilo ma, že je považovaný za jeden z najatraktívnejších Antonioniho filmov. Keby niekto napísal o najpomalšie plynúcom, stotožnil by som sa skôr. Príbehovo to bol pomerne jednoduchý útekový film a filozoficko-existenciálne presahy v ňom presahujú akurát moje chápanie. Dokonca aj ospevovaný Nicholsonov výkon mi pripadal rozpačitý. Neviem, čo by ešte bolo hodné pozornosti, aby sa film dostal zo štandardného trojhviezdičkového hodnotenia. ()
Reklama