Synové hor

Sice se zub času na tomto filmu hodně podepsal, ale i tak jde o kvalitní rekonstrukci smutné události, jejíž hlavní devizou je kontrast mezi počáteční idylou Krkonoš jako ráje lyžařů a jejich odvrácenou tváří, která dává naplno najevo svou nelítostnost (ona sněhová bouře byla provedena tak ralisticky, že mi začala být doma v teple pěkná zima!), v tomto ohledu funguje film na výbornou, ve všech ostatních trochu pokulhává. (28.01.2007)

Strhující drama přátelství dvou kamarádů a obrovské lásce k lyžování, která je nakonec oba stojí život. Díky natáčení v opravdových reáliích horského zasněženého prostředí je film silný a nepůsobí lacinou studiovkou. Pěkně se blýskl i hudební skladatel Jiří Šust. Když jsem kolikrát film viděl jako děcko, poslední scéna mě vždycky doslova uhranula. A je tomu tak i dnes. Tenhle film nestárne a patří k našim nejlépe natočeným dramatům podle skutečných událostí. (01.10.2018)

Odpustíme-li snímku naivitu a mírně přehrávající herce (na obojí jsem si u starších filmů zvykl, protože tohle prostě sebou nesla doba) , výjde z toho koukatelný film, který naštěstí není příliš ideologický a svým vizuálním pojetím krásy i krutosti hor je spíše ojedinělý. Taktéž zaznamenává skutečnou událost , tedy tragédii sportovců a proto má svou váhu. (22.12.2008)

(Na Sudeťáka při ochotnické inscenaci, suše:) Tleskejte taky... Byv sám synem hor (či synem podhůří :-)), filmovému zpracovávajícím tragédii sportovního a vlasteneckého šílení jsem se vyhýbal nepochopitelně dlouho. Hradečák a nelyžař Josef Bek, poněkud lépe stravovaný než šampión, byl pro roli v takto pojatém zpracování určitě jedinou volbou. Čeněk Duba podává Hančův život před tragédií a v jejím průběhu jako hrdinský epos, horáckou idylu a důležitou epizodu v zápasu o národní identitu. Přes všechnu snahu ale skrz propagandu prozaické skutečnosti vysvítají: Češi byli fér, ovšem, ale fér jsou i Němci, Norové a fér byli dokonce i Češi s německými jmény. Svatava Hubeňáková v roli Hančové vyhlíží jako věru podezřelá ženská, která na šampiona nasazuje špatné zbraně; její vražedný kukuč by byl dostatečným důvodem nezůstávat doma a raději cvičit smrady v lyžování, mrznout na pláních a věnovat se ochotnickému divadlu, byť by šlo o sebeodpornější agitační kýč. Hanč byl geniální sportovní magor, kterého doma neudržela ani zodpovědnost za rodinu, a pro vítězství jednoduše nasadil krk. V košili, bez šály a bez čepice, kteroužto ztrátu navíc zaplatil životem i jistý Vrbata. Anebo jak to vlastně sakra bylo. Film mi ale udělal radost obrazově dokumentární složkou: Pomlázkou na Rezku, utěšenými výhledy na (hotely nezastavěné) stráně Rokytnice nad Jizerou, starou Labskou boudou a dalšími. Režisér s kameramanem vytvořili v ne-širokoúhlém formátu překvapivě funkční výhledy na dobová panoramata; hory nikoliv netknuté, avšak nedevastované turistickým a sportovním průmyslem. Hory, z nichž by Hanč neblil: Prosím závodníky, aby se dostavili pro odznaky. Nepatetické zpracování legendy z rukou disciplinovaného režiséra by mohl být kinematografický nářez. (30.06.2018)

Tento film je na mne už moc velká prehistorie a vizuálem to působí jako prvorepublikové veselohry, ale musím dát čtyři hvězdy za 1) námět sportovní tragédie lyžařů Hanče a Vrbaty z roku 1913, důstojný filmový pomník 2) herecký koncert sympaťáka Beka 3) je to snad první československý film se sportovními záběry ( hned úvodní sjezd na horách byl na svou dobu asi velkou podívanou v kinech ) zimních sportů točené v přírodě. (23.12.2019)