Kniha přežití

Drsný Denzel a vizuál, koupený z druhé ruky od borců za kamerou Terminator Salvation, drží nad vodou tuhle postapokalypsu, ve které místo zombie řádí nemytí motorkáři, degeneráti a pár nadržených knihomolů. Scénář vypadá jak vlhký sen dvanáctiletého kluka z katolického internátu, akční scény jsou sice vyžehlené, ale nastrkané do děje jen tak, aby se neřeklo a zbytek času zabírá pouhé bloumání po rozbořené Americe, které je sice hodně fotogenické, ale jen minimálně ždímá svůj potenciál (atomovou válku vnímáte jen mimoděk, Denzel mluví v hádankách, což je zbytečné, protože o původu jeho tajemné knihy je jasno během několika minut). V závěru už se to zvrhne v neředěnou vírologii, jak za časů Bojiště Země. Od fiaska ale snímek drží sympatický hrdina a jistá ruka bratří Hughesů. Přesto mi asi dneska nedá spát, proč to celé nemohlo být trochu hlubší, chytřejší, akčnější a méně průhledné. Jeden z těch filmů, u kterých klesáte na hodnotící stupnici i proto, že jste na autory naštvaní za to, jak slibný koncept zahodili. Tentokrát do biblického žvatlání, naivních podtextů a triviální pointy. Škoda... další Šílený Max už by se docela hodil. (5/10) (11.01.2010)

Původně mě ta křesťanská propaganda hrozně srala. Denzel s ní chodil od ruiny k ruině a každýmu cpal knihu, která dokáže odpovědět na všecky otázky. Jenže celá tahle reklama na církev, Ježíše a jeho spasení se odehrávala v tak luxusním prostředí, že špatně hodnotit prostě nemůžu. Akce byla totiž špičková. Denzel ze sebe vysoukal to nejlepší, co dokázal a mělo to energii, jako dlouho žádný takový film. Nedávno jsem například viděl Cestu, a ta, i když se odehrávala v podobném světě, nudila jako blázen. Nevím proč, nedokážu to pochopit. Sám rád čtu knihy z takového světa a vidět filmy také není na škodu. Pár takových už je. Ten pocit, že jste na světě sám nebo že je pár lidí a zbytek jsou mutanti, nebo sráči je zajímavý. Dá se z toho hodně vytěžit. Už jenom proto bych tu křesťanskou myšlenku v tomhle filmu nezahazoval. Ono to vlastně mělo důvod. Kniha přežití je tak hodně zajímavý film, který dokázal to, že se o něm mluví. A to je dobře. Když se o filmu mluví je lepší, než aby zapadl do šedivého průměru. Což zdejší uživatelé s přehledem dokázali. Většinou v tom ale hledali něco více, protože ten film k tomu nabízí. Ona myšlenka celého příběhu totiž nutí zdejší všeznalce nad filmem přemýšlet a stejně nakonec vysledují, že to je velká zhovadilost. To já nad filmem nepřemýšlel, prostě jsem si užíval vizuální orgasmus, a taky to nakonec tak vypadá. (17.07.2010)

Ou, to zase byl jednou film… Takhle, s většinou (vyřčených či nevyřčených) myšlenek souhlasím (např. že náboženství samo o sobě není špatné, ale lidi jej zneužili). To bez debat. Některé scény byly efektivní, to taky přiznávám. A byl jsem rád, když se na plátně objevil Ray Stevenson (alias Pullo z Římu). Do této chvíle je vše fajn. Jenže, v tomhle filmu je několik vyložených WTF momentů, kvůli kterým prostě nemůžu jít výš, než na tři hvězdy. Náznaky SPOILERŮ! Denzelova neprůstřelnost nebo ta šokující pointa na konci, kdy jsem fakt přemýšlel, jestli si ze mě někdo nedělá prdel… Konec SPOILERŮ! The Book of Eli není zas tak špatný film, jenže vedle tematicky podobného snímku The Road vypadá stejně věrohodně, jako Slovensko ve finále Mistrovství světa 2010 v JAR. Kdyby si odpustili ten závěr, šel bych možná o něco výš. Je to škoda… (21.06.2010)

Furt jsem si rikal, jak je kurva mozny, aby postapokalypticka rezba s Denzelem dostavala dve a min hvezdicek, kdyz pritom trailer vypadal libove. No a pak jsem film skouknul. Zatimco zhruba prvni hodina je vcelku v pohode, zadny dlouhy vysvetlovani co se stalo, proste sme vrzeny do postapokalyptickyho prostredi, ktery je vykresleny docela dobre, ale neprinasi nic moc novyho, tudiz vsude poust, poboreny budovy a rozmlaceny auta a touhle krajinou prochazi spinavej, malomluvnej drsnacky vypadajici Denzel, kterej resi potycky macetou. Ne, ze by to bylo neco svetobornyho, ani bitky nijak neoslni, ale proste diky Denzelovo charismatu docela v pohode. Kdyz na scenu pribyl jeste Gary, tak me potesilo, ze dostal Denzel zaporaka na urovni a tesil jsem se co pride. No a od ty chvile de film do sracek, ze zacatku nenapadne, ale postupne stale rychlejs a rychlejs, jakmile jsem totiz nekdy v 60ty minute pochopil, co ze to je ta Book of Eli a o co ze to tu tem postavam jde, zacal jsem tusit pruser, kterej se nasledne dostavil a obzvlast pointa o Denzelovo postave je vyblitek roku, no proste druha pulka mi naprosto znicila zazitek z filmu, protoze takovej vyblitej blabol se jen tak nevydi. Prvni pulka na 3, druha odpad, tak dejme tomu ty 2*. (14.05.2010)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)