Muži, kteří nenávidí ženy

Valná většina rozladění v komentářích je způsobena obvyklým porovnáváním s knižní předlohou a končí stejně obvyklou lamentací nad tím, že ve filmu (logicky) schází či nemají prostor některé postavy, motivy či prvky. Tenhle problém mě minul, protože od narození dětí času dramaticky ubylo a ten, který zbývá, věnuji filmovému světu. Takže knižní bestsellery typu Milénia se ke mně pravidelně dostávají až prostřednictvím filmové verze. Muži, kteří nenávidí ženy se s lehkou nadsázkou dají označit za evropskou variantu temných thrillerů typu Mlčení jehňátek. Pátrání po dávno ztracené dívce z bohaté podnikatelské rodiny se postupně mění v honbu za běsy minulosti a ústí v odhalení pachatelů dlouhé série brutálních vražd mladých žen. Od rutinních hollywoodských blocbusterů se liší pomalejším tempem, určitou uměřeností (umím si opravdu představit nepoměrně akčnější, krvavější a celkově efektnější verzi téhož). Švédský snímek se řekl bych až záměrně vyhýbá velkým jménům a známým tvářím, které by i evropská kinematografie bez problémů dokázala poskytnout. Neokoukaní herci přitom hrají jako z partesu a bodují spolu s výbornou kamerou, která spolu se skvělým zneklidňujícím soundrackem vytváří pochmurnou atmosféru světa, kde můžete od kohokoliv čekat spíš ránu ze zálohy než vstřícnost a přátelství. Svou nikoliv bezvýznamnou roli hraje díky vé tvrdosti i švédština - je lepší dát přednost otitulkovanému originálu. Základem úspěchu snímku je ale propracovaný kvalitní scénář a především postavy, kde kontrastní dvojici tvoří tvrdohlavý, nicméně splehlivý a v osobním životě konzervativní investigativní novinář Blomkvist. Jeho akčnějšním a drnějším protipólem je pak punková hackerka Lisbeth, která s oblibou pátrá po zločinech, co sama nespáchala. Její charakter se stále pohybuje na hraně ať už činy nebo schopnostmi a jde o postavu, která jakoby pronikla do příběhu ze stránek komiksu. Díky svérázné otcově "výchově" a sexuálním lekcím od svého dohližitele nemá důvěru k mužům a experimentuje s lesbickými vztahy. Islanďanka Noomi Rapace jí sice zahrála přesvědčivě a dala jí zajímavou a přitažlivou podobu, jenže Lisbeth je už ze své podstaty natolik "cool", že mám s jejím přijetím určité problémy a kdyby se tady jen trochu víc tlačilo na pilu, ztratila by se úplně její uvěřitelnost. Film se díky své profesionalitě dá považovat za kvalitní výzvu současné americké dominanci v komerční oblasti. Nejde o žádný výlučný a odtažitý art, ale chytrý, napínavý midkult pro širokou obec filmových diváků. Celkový dojem: 80 %. (20.07.2010)

Knihu mám rozečtenou, film byl první... ač se v komplexnosti nemůže a nechce vyrovnat Larssonovu molochu, atmosférou a zpracováním patří do první ligy. Oplev je vynikající stylař, který sice točí polopaticky, ale s citem pro logiku i tempo. Velmi, ale opravdu velmi se mi líbí, jak scénář chytře posunul Mikaela od sebevědomého svůdníka k uzavřenému podivínovi – duet Rapace / Nyqvist je díky tomu pro účely filmu naprosto excelentní. Apropos, Noomi je neobyčejně charismatická a Lisbeth trefila dokonale. Prostě vše, co filmu chybí "knižního", má velmi kvalitní filmový ekvivalent. Výsledkem je nakažlivá a chytlavá detektivka... sice postrádá onen sociálně kritický rozměr předlohy, ale ve svém žánru se pohybuje zcela suverénně. Pro Finchera strašně těžká výzva... (20.07.2010)

Obyčejná (nudná) detektivka tvářící se jako něco víc. Pomalu plynoucí film, který má poměrně zajímavou atmosféru, takže jsem se zpočátku vyloženě nenudil. Na druhou stranu se tam prvních 45 vůbec nic neděje. Jednotlivé sekvence spolu zprvu nemají moc souvislost, navíc ačkoliv jsem nevěděl, jak vše dopadne, kdo je vrahem, tak samostatné scény jsou poměrně předvídatelné. Po dvou hodinách(!) už měl příběh docela jasné rysy, s tím, jak se ale vyjevila zápletka, se ale také ukázaly četné logické chyby. Je z toho dost poznat, že ani knižní předloha zjevně nebyla dokonalá, ale mám dojem, že tady ve filmové adaptaci jsou ty chyby ještě markantnější. Kompletování fabule je ze začátku téměř nemožné, protože distribuce informací je zcela anti-divácká. Takže obecenstvo může jen čekat na další scénu, čekat na další scénu, čekat na další scénu a takle si počkat až na konec. Až tam si vše poskládá dohromady a zjistí, jak nesmyslně a hloupě se chovala většina postav. No a ačkoliv bych byl rád, kdyby snímek na podobně vysoké úrovni zpracování vznikl i v ČR, po rozuzlení jsem si uvědomil, že tenhle film už znovu vidět nemusím. Zkrátka... Film je to dlouhý, pomalý, neobsahuje nic, čím by mě výrazněji zaujal a trpí scenáristickými neduhy vzniklými při převádění z knihy na plátno. Špatná kombinace. (31.01.2010)

Románovou ságu jsem nečetl a zbývající dva díly filmové trilogie jsem zatím neviděl, takže netuším, zdali některé zdánlivě zbytečné věci z tohoto filmu budou mít do budoucna nějaký význam, ale faktem je, že v rámci jedné celovečerní kriminálky působí opravdu silně nadbytečně. Nicméně já jsem zastáncem principu, který jsem pojmenoval "Zbytečné věci se dějí" (ne všechny události, které se souběžně stávají v reálném životě, mají význam pro hlavní právě probíhající děj, takže by tento typ událostí měl zahrnovat i filmový scénář - tzn. neměl by být přímo kauzální), takže mě celá ta relativně přebytečná aféra s Lisbethiným opatrovníkem nevadila ani trochu. Kdyby film skončil půlhodiny před skutečným koncem, dal bych asi pět hvězd, ten zbytečně doslovný závěr mé hodnocení o stupeň srazil. (23.08.2010)

Celá trilogie je více méně o holce, která nedělá kompromisy. Nikdy a v ničem. A o novináři, který v profesní činnosti, narozdíl od osobního života, rovněž nedělá kompromisy. Nikdy a v ničem. Celá trilogie je oddechovka, co nedá ani na chvíli vydechnout a to i dlouho po dočtení. A je to zadaptované ve filmu, který dělá kompromisy všude a ve všem a klidně si u něj můžete dáchnout. První část je sice na zadaptování rozhodně nejtěžší z celé trilogie, množství dějových linek je vražedné. Oplev selhává v tom, že se neumí rozhodnout zda okleštit velmi bohatou předlohu až na kost a ponechat jen tu thrilleroidní část či ne. Byla by to sice škoda, ale na plátna se "to navíc" přenáší jen horko těžko. Zmítá se tedy v tom, že od všeho tu něco dal, vše je ale pouze nakousnuté a ničemu se to nevěnuje do hloubky, takže to vyzní celé do ztracena. Což je škoda, protože ty "post-lingrenovské" postavy o kvalitní adaptaci přímo žadoní. Takřka neuvěřitelné je však obsazení Lisbeth, nevěřil bych, že ji lze obsadit tak aby typově seděla a uměla i hrát. Škoda, že se totéž nezadařilo i v případě Blomquista. PS: Film jsem viděl před přečtením předlohy i po něm a můj dojem byl v zásadě totožný v obou případech. (16.11.2009)