Muži, kteří nenávidí ženy

Filmová adaptace megaslavné detektivky Stiega Larssona se úplně nepovedla. To, co na papíře vypadá zajímavě a originálně, náhle na filmovém plátně dostává nádech lacinosti. Mám rád pomalé filmy a ještě více detektivky, dokonce i ty temné, ale tohle je doslova nuda u Vangerů. Mimo neobvykle pomalého tempa a extrémně dlouhé stopáže je tahle detektivka prošpikována všemi myslitelnými schematismy hollywoodských temných béček, nechybí nezbytný naprosto neomylný hacker (tady samozřejmě v přechýlení s klišovitou vizáží gotické rebelky), který musí být snad v každém americkém thrilleru, stejně jako tak zprofanované citáty z Bible a jejich o to více podivuhodné propojení se sériovými vraždami, umírání při autonehodách s nezbytnými flashbacky, zachránění před smrtí rukou sériového vraha sekundu před usmrcením, bezradná policie, psychopat, kam se podíváš a tradiční sluníčkový happyend to vše tak nějak mile zvrhle završuje. Překvapivě tuctový severský snímek. Ta dlouhá zima a nedostatek slunce dělají své... (12.02.2011)

Celá trilogie je více méně o holce, která nedělá kompromisy. Nikdy a v ničem. A o novináři, který v profesní činnosti, narozdíl od osobního života, rovněž nedělá kompromisy. Nikdy a v ničem. Celá trilogie je oddechovka, co nedá ani na chvíli vydechnout a to i dlouho po dočtení. A je to zadaptované ve filmu, který dělá kompromisy všude a ve všem a klidně si u něj můžete dáchnout. První část je sice na zadaptování rozhodně nejtěžší z celé trilogie, množství dějových linek je vražedné. Oplev selhává v tom, že se neumí rozhodnout zda okleštit velmi bohatou předlohu až na kost a ponechat jen tu thrilleroidní část či ne. Byla by to sice škoda, ale na plátna se "to navíc" přenáší jen horko těžko. Zmítá se tedy v tom, že od všeho tu něco dal, vše je ale pouze nakousnuté a ničemu se to nevěnuje do hloubky, takže to vyzní celé do ztracena. Což je škoda, protože ty "post-lingrenovské" postavy o kvalitní adaptaci přímo žadoní. Takřka neuvěřitelné je však obsazení Lisbeth, nevěřil bych, že ji lze obsadit tak aby typově seděla a uměla i hrát. Škoda, že se totéž nezadařilo i v případě Blomquista. PS: Film jsem viděl před přečtením předlohy i po něm a můj dojem byl v zásadě totožný v obou případech. (16.11.2009)

Asi takhle: Mám ráda švédské kriminálky, protože už jen ono chladné prostředí dokáže krásně vykreslit ponurou, nejasnou atmosféru. A ještě radši mám kriminálky, které jsou vlastně více o hlavních hrdinech (vyšetřovatelích) než případu samotném. A Män som hatar kvinnor oba tyto požadavky splňuje dokonale. Příběh se možná odvíjí pomalu, zvláště jste-li navyklí, že v podobné stopáži hollywoodští detektivové dotáhnou ke konci průměrně 3 - 4 případy, ale mně tenhle poklidný, strohý děj seděl, vlastně mě až místy mrzelo, když došlo k nějaké té honičce a dlouhému rozebírání, proč kdo co vlastně (ne)udělal. Knihu jsem nečetla (a jak se znám, asi si ji v nejbližší době ani nepřečtu), ale film si mě pomalu omotal kolem cívky a zdá se, že mě v nejbližší době nepustí. Chci vidět další dva díly trilogie a upřímně se obávám, co z toho za dva roky vytvoří Fincher s Danielem Craigem. Švédské příběhy by měly být ponechány ke zpracování Švédům. I když třeba takový Wallander z produkce BBC s Kennethem Branaghem v hlavní roli je důkazem, že se někdy i cizinci severského filmu zhostí výborně. (23.07.2010)

Trilogie Millenium patří k absolutní špičce svého žánru. Vesměs vynikající, v horším případě dobré výkony herců i kvalitní scénáře přibližují s neobyčejnou citlivostí odvrácenou tvář zavedené skandinávské demokratické země. Filmové ztvárnění literární předlohy nemůže být v žádném případě doslovné; byla by to látka po rozsáhlý nejlépe televizní seriál. Poněkud divadelní dojem - to není v žádném případě z mé stany hanlivé konstatování - není na škodu. Životní příběh dívky neobyčejné vůle a nevšedního intelektu, vystavené stěží představitelnému utrpení, její doslova mužný zápas o sebe samu, průhledy do vyšší skandinávské společnosti, to všechno přinejmenším rehabilituje to ono, co je pro jiné podnětem k odstupu nebo despektu vůči nevšednímu dílu špičkové skandinávské filmové velmoci. (18.07.2017)

Valná většina rozladění v komentářích je způsobena obvyklým porovnáváním s knižní předlohou a končí stejně obvyklou lamentací nad tím, že ve filmu (logicky) schází či nemají prostor některé postavy, motivy či prvky. Tenhle problém mě minul, protože od narození dětí času dramaticky ubylo a ten, který zbývá, věnuji filmovému světu. Takže knižní bestsellery typu Milénia se ke mně pravidelně dostávají až prostřednictvím filmové verze. Muži, kteří nenávidí ženy se s lehkou nadsázkou dají označit za evropskou variantu temných thrillerů typu Mlčení jehňátek. Pátrání po dávno ztracené dívce z bohaté podnikatelské rodiny se postupně mění v honbu za běsy minulosti a ústí v odhalení pachatelů dlouhé série brutálních vražd mladých žen. Od rutinních hollywoodských blocbusterů se liší pomalejším tempem, určitou uměřeností (umím si opravdu představit nepoměrně akčnější, krvavější a celkově efektnější verzi téhož). Švédský snímek se řekl bych až záměrně vyhýbá velkým jménům a známým tvářím, které by i evropská kinematografie bez problémů dokázala poskytnout. Neokoukaní herci přitom hrají jako z partesu a bodují spolu s výbornou kamerou, která spolu se skvělým zneklidňujícím soundrackem vytváří pochmurnou atmosféru světa, kde můžete od kohokoliv čekat spíš ránu ze zálohy než vstřícnost a přátelství. Svou nikoliv bezvýznamnou roli hraje díky vé tvrdosti i švédština - je lepší dát přednost otitulkovanému originálu. Základem úspěchu snímku je ale propracovaný kvalitní scénář a především postavy, kde kontrastní dvojici tvoří tvrdohlavý, nicméně splehlivý a v osobním životě konzervativní investigativní novinář Blomkvist. Jeho akčnějšním a drnějším protipólem je pak punková hackerka Lisbeth, která s oblibou pátrá po zločinech, co sama nespáchala. Její charakter se stále pohybuje na hraně ať už činy nebo schopnostmi a jde o postavu, která jakoby pronikla do příběhu ze stránek komiksu. Díky svérázné otcově "výchově" a sexuálním lekcím od svého dohližitele nemá důvěru k mužům a experimentuje s lesbickými vztahy. Islanďanka Noomi Rapace jí sice zahrála přesvědčivě a dala jí zajímavou a přitažlivou podobu, jenže Lisbeth je už ze své podstaty natolik "cool", že mám s jejím přijetím určité problémy a kdyby se tady jen trochu víc tlačilo na pilu, ztratila by se úplně její uvěřitelnost. Film se díky své profesionalitě dá považovat za kvalitní výzvu současné americké dominanci v komerční oblasti. Nejde o žádný výlučný a odtažitý art, ale chytrý, napínavý midkult pro širokou obec filmových diváků. Celkový dojem: 80 %. (20.07.2010)