Muži, kteří nenávidí ženy

Toto by ani Fincher nenatočil lepšie. Naposledy som mal podobné pocity dokonalosti príbehu a zauzlenia zápletky pociťoval práve pri jeho 'Se7en'. Film disponuje dokonalou pútavosťou, majstrovským gradovaním zápletky, poirotovským rozuzlením a nonšalantným ukončením. Jednoducho skvostík. 95%. (23.06.2010)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)

Vzhledem k tomu, že knihu považuju za jednu z těch kulturních ohavností, jejichž nepochopitelná obliba mě nutí klást si otázku, zda mají všichni kolem mě v hlavách nasráno, je malým zázrakem, že jsem první švédskou adaptaci schopná vnímat jako více méně normální (rozuměj severskou, a tudíž úchylnou a zneklidňující) detektivku. Fundamentální neumětelství předlohy bylo nahrazeno poměrně slušným řemeslem, postavy již nejsou pouhé karikatury, původní banální progresivní naivismus skrytý do hávu moudré apolitické objektivnosti zůstal jen v podobě nevyholených podpaží, klasického „křesťani a pravičáci jsou nácci“ a záhadné skutečnosti, že každý druhý chlap je buď nácek, vrah, nebo násilník. Příběh byl zlogičtěn (jeden příklad za všechny: zatímco v knize měli Harriet s Blomkvistem společnou minulost jen proto, že starý Vanger je bezskrupulózní kapitalista, který se ve volném čase rád baví manipulováním untrmenšů, ve filmu je to hlavní důvod Blomkvistovy posedlosti případem), a hlavně a především mi už nikdo zapáleně nekáže o tom, jaké jsou ženy týrané světice a muži ze své podstaty kastracehodná prasata. PS: O IT toho vím… no, celkem hovno, ale přece jen si jsem docela jistá, že není možné, aby Trinitin ošklivý mladší bráška prováděl hackování pomocí příkazového řádku a zadání „hacknout počítač Mikaela Blomkvista“. (02.01.2013)

Opravdu by mě zajímalo jak s tímhle naloží Fincher, protože začínám mít pochybnosti, jestli se to dá natočit líp. Nicméně Fincher je Fincher, takže jsem rozhodně příjemně napnutá. Velkou výhodou toho filmu je, že nenudí. Mám slabost pro tyhle syrové thrillery se starou nevyjasněnou vraždou, takže jsem si zase jednou přišla na své. Neokoukaný skandinávský přístup tomu navíc dodává dost zajímavý a ne tak profláklý punc. Ten ale není tak cizí, aby znemožňoval "normálnímu" divákovi se do děje vžít. No a potom je tu Noomi Rapace. I kdyby se Fincherovi ta předělávka povedla, tak těžko najde lepší Lisbeth, než je ona. Rozhodně jsem zvědavá na její další počiny. Michael Nyqvist má taky charizma dostatek a chemie mezi nimi funguje na jedničku. Sem tam nějaká pěkně drsná scéna, nahoty se tvůrci taky nebáli a hudba je fajn. Rozkrývání starého tajemství prohnilého rodu je napínavý, vždycky když by mohlo nudit, tak se najde nová stopa nebo tak podobně, takže si to pěkně sype k dost slušnému finále, které mě plně uspokojilo. Nevysvětlené odbočky od příběhu se většinou vztahují ke druhému dílu. Ta pátá * asi za to, že už dlouhou jsem se takhle nebavila u něčeho, u čeho jsem to ani moc nečekala. Hodlám se teď vrhnout na knihu, kde jsem skončila na straně 5 :-) (14.04.2011)

Nedávno som si prečítala knihu, takže som sa nevyhla porovnávaniu - film má síce dve a pol hodiny, aj tak však použil dosť skratiek a zmien, ktoré dej urýchľujú a zjednodušujú. Je to pochopiteľné, stále je to solídna kriminálka a ako filmová adaptácia obstojí. No kniha je predsa len o sto percent detailnejšia, prepracovanejšia, logickejšia a veci do seba tak akosi lepšie zapadajú. (12.07.2012)