Muži, kteří nenávidí ženy

Ale vážení. Jaké odkrývání rodového tajemství. Jaká strhující detektivka. Jaké nastavování zrcadla muži ovládané společnosti násilí. Thrillerová složka obsahuje obvyklou míru těch nejprovařenějších klišé. Áno, pán je tak strašně strašně podezřelý, o co, že to není on. Bing ho. A tenhle. Ten vypadá docela noumauně Luďo, že by to byl on? No že váhám. Tak, a teď jsme v pasti, a co, zločincův sáhodlouhý proslov že by nebyl? Uděláme proslov, dlouhej, pěknej. A auto padá ze silnice, a co, výbuch bude? No jasně že bude. A tak dále. Při "tajemném odhalování děsivých tajemství" se ústřední duo (pochopitelně především jeho údajně ženská část) co chvíli vytasí se zásadním zjištěním, kterého si nikdo za celou dobu nevšiml (všechny ty souvislosti mezi dávnými vraždami opravdu nikdy nikoho nenapadly), přitom se zcela pomíjí základní logika a jednoduché důkazy. Tohle by možná stačilo na průměrný díl Kobry 11 (jen s pár výbuchy navíc), ale na něco co se tváří jako sofistikovaná záležitost ani omylem. Mno, jako detektvika tedy žádná celá nula nula nic. Pak tu máme tu druhou složku. Hlubokou. Sdělnou. Složku, pro kterou má bejt krimipříběh jakýsi sociální podhoubí. Muži, co nenávidí ženy. Možná jsem méně vnímavý, ale já tam žádného neviděl. Viděl jsem tam ženy, které (možná z pochopitelných důvodů) nesnáší muže. Což se promítá do vyznění filmu. To není film o jednom konkrétním zločinu a trestu. Trest, kterej v průběhu filmu vidíme celkem čtyřikrát (či vlastně pětkrát, když připočítáme vybrání jednoho konta), pokaždý to samý v bledě modrým, tu ale není trestem za konkrétní individuální čin. To je trest za všechny ty utlačované, bité, znásilňované atd., (dosaďte co vás napadne) ženy sužované despotickým patriarchátem, rape culture a všemi těmi sračkami. Tam není světské spravedlnosti dosti, tam musíme míti hrdinku, feministického anděla (či andělici, abychom byli džendrově korektní) pomsty, obracejícího hřích proti hříšníkovi. Hele, to už tu jednou bylo, než napočítám do Sedmi, vzpomenu si kde. Tomu je podřízená i dělba úloh, kdy muž postrádá takřka jakoukoli chlapskou rozhodnost a (údajně) žena obstarává rozhodnutí v poli. Ještě k tomu malá poznámka - Lisbeth by mě nevzrušila ani po 30 letech celibátu, takže scénu s koníčkem (příšerná pozice) jsem fakt nežral. Pár piv - totiž pozitiv na závěr. Ušetřím za vstupenky na pokračování a čas, který jsem chtěl věnovat knižní předloze. (01.12.2010)

Celá trilogie je více méně o holce, která nedělá kompromisy. Nikdy a v ničem. A o novináři, který v profesní činnosti, narozdíl od osobního života, rovněž nedělá kompromisy. Nikdy a v ničem. Celá trilogie je oddechovka, co nedá ani na chvíli vydechnout a to i dlouho po dočtení. A je to zadaptované ve filmu, který dělá kompromisy všude a ve všem a klidně si u něj můžete dáchnout. První část je sice na zadaptování rozhodně nejtěžší z celé trilogie, množství dějových linek je vražedné. Oplev selhává v tom, že se neumí rozhodnout zda okleštit velmi bohatou předlohu až na kost a ponechat jen tu thrilleroidní část či ne. Byla by to sice škoda, ale na plátna se "to navíc" přenáší jen horko těžko. Zmítá se tedy v tom, že od všeho tu něco dal, vše je ale pouze nakousnuté a ničemu se to nevěnuje do hloubky, takže to vyzní celé do ztracena. Což je škoda, protože ty "post-lingrenovské" postavy o kvalitní adaptaci přímo žadoní. Takřka neuvěřitelné je však obsazení Lisbeth, nevěřil bych, že ji lze obsadit tak aby typově seděla a uměla i hrát. Škoda, že se totéž nezadařilo i v případě Blomquista. PS: Film jsem viděl před přečtením předlohy i po něm a můj dojem byl v zásadě totožný v obou případech. (16.11.2009)

První díl z takzvané "Millenium trilogie" mě vcelku potěšil hlavně věcí, kterou miluju na "severských filmech". Ta téměř až chladná reálnost. Např. vidíte scénu, kdy si detektiv prohlíží fotky zavražděných žen a vás (teda alespoň mě) vůbec nenapadne, že to jsou všechno jen dobře namaskované herečky. Podobné scény jsou v dalším skvělém filmu Let the Right One In, ale to už trochu odbočuju. The Girl with the Draggon Tattoo je působivým, místy až dokonalým filmem. Hlavní představitelka (Noomi Rapace) je bez nadsázky dokonalá. Už z jejího pohledu poznáte, že její postava není jen nějaká jednoduchá emařka, ale že pro vše, co dělá, má důvod. Nicméně film jako takový je poměrně dlouhý. A vy, jak se na něj koukáte, najednou zjišťujete, jak to skončí asi půl hodiny předtím (a to, aniž byste kdy četli knihu, nebo něco o tomhle snímku). Navíc, i ten začátek je dost nezáživný (ale chápu, proč tam musel být). Takže, shrnuto podtrženo - snímek je určitě nadprůměrný, nicméně nevyhne se pár hluchým místům a dokáže vás navnadit na zbývající dva díly. Jsem zvědavý, jak se tato trilogie vyvine. 80 %. P. S. A z připravovaného remakeu mám docela strach, i když jej režíruje někdo tak skvělý, jako je Fincher. Uvidíme, co z toho vzejde. (06.02.2011)

Knihu mám rozečtenou, film byl první... ač se v komplexnosti nemůže a nechce vyrovnat Larssonovu molochu, atmosférou a zpracováním patří do první ligy. Oplev je vynikající stylař, který sice točí polopaticky, ale s citem pro logiku i tempo. Velmi, ale opravdu velmi se mi líbí, jak scénář chytře posunul Mikaela od sebevědomého svůdníka k uzavřenému podivínovi – duet Rapace / Nyqvist je díky tomu pro účely filmu naprosto excelentní. Apropos, Noomi je neobyčejně charismatická a Lisbeth trefila dokonale. Prostě vše, co filmu chybí "knižního", má velmi kvalitní filmový ekvivalent. Výsledkem je nakažlivá a chytlavá detektivka... sice postrádá onen sociálně kritický rozměr předlohy, ale ve svém žánru se pohybuje zcela suverénně. Pro Finchera strašně těžká výzva... (20.07.2010)

Nějaký Američan se na fóru imdb ptá: " Wow, takový skvělý thriller, jakto, že jsme to nenatočili my??" A já na to na ČSFD: " To proto, že nějaká evropská "tupá" kniha není pro váš zdegenerovaný, zkomercializovaný národ kúl inaf. Zaplať Pánbůh, že jste to nezprasili! Kdyby jste to natočili vy, hlavní hrdina by byl černoch s traumatem z dětství v ghetu, Lisbet by byla emancipovaná, heterosexuální židovka se smyslem pro tradiční rodinné hodnoty, vrah by byl hlavou mezinárodního teroristického spiknutí proti základům demokracie (a prezidentovi!! ), děj by se odehrával 4. července v reálném čase, někde v půlce a těsně před koncem by měl prezident (patrně James Cromwell nebo Morgan Freeman) srdcervoucí projev o odkazu otců zakladatelů a dobrých mužích, kteří v Iráku brání světový mír a závěrem bychom se dozvěděli, že všechny ty vraždy vlastně spáchali Emzáci jako důsledek experimentů při únosech. Prostě vše naprosto věrně, jako v knižní předloze". Je fantastické, že jim to evropská provenience zase jednou natřela se vší parádou a pan Larsson nemusí rotovat v hrobce, k čemu že ho to vlastně ti dědičtí supi zaprodali!!! (14.01.2010)