Muži, kteří nenávidí ženy

Docela košatá kriminálka s obsáhlou zápletkou a několika vedlejšími liniemi, které spolu s hudbou pěkně podbarvují atmosféru příběhu o mužích, kteří nenávidí ženy a dívce s tetováním draka... Právě ona dívka v excelentním podání Noomi Rapace je na filmu to nejlepší a paradoxně ústřední kriminální případ to nejslabší. Okruh podezřelých zůstává "anonymní" a divák k němu, stejně jako k oběti, nemá žádný vztah. Připočtěte si k tomu pár logických děr a je jasné, že vražda Harriet Vangerové nemůže být pro film stěžejní. Pak je tedy pěstí na oko, že po výtečném vyvrcholení přichází ještě natahovaný závěr s nepříjemným patosem, což by jinak člověk od temné a syrové severské kriminálky nečekal... Přes veškeré mouchy má ale film chytlavé a zajímavé jádro, které se v davu rozhodně neztratí. 7/10 (07.02.2012)

Zatím jsem neviděl novou verzi s Craigem, ani jsem nečetl knižní předlohu. Nevím tedy, do jaké míry se film drží linie originálního příběhu. Co ale konstatuju je fakt, že výbornej detektivní příběh na konci vyšumí v sentimentálním blábolu. Dcera se po letech setkává s nemocnou matkou, novinář konečně získá důkaz ve svém případu a finální zjištění, co se vlastně stalo s Harrietou mě, mírně řečeno, uvedlo do rozpaků. Škoda no. (28.01.2012)

Ten film je taková slušná detektivka, ale tísnivou atmosféru knihy to dost postrádalo, Lisbeth mi přišla starší a ne tak sympatická a o Mikaelovi raději ani nemluvím - nejenže ve filmu působí dojmem, že sám vlastně nevyřešil nic, ale ještě ke všemu nevím, kam se poděl ten úžasný, chytrý a sebevědomý sympaťák, do kterého se zblázní prakticky každá žena v okolí. (30.12.2009)

Tradičná thrillerová kostra hollywoodských žánroviek, osviežená neopozeranými tvárami kvalitných európskych hercov a detailne rozpitvaná vynikajúcim mnohovrstevnatým scenárom, ktorý toho rieši ešte viacej než by na dobrý thriller stačilo - a vie si s tým úctyhodne, komplexne poradiť. Dve a pol hodiny narvaných do prasknutia napätím, poznávaním zaujímavých postáv a odkrývania zapadnutého tajomstva temného sveta. Teším sa na ďalšie dva filmy trilógie spisovateľa Stiega Larssona, z ktorého románu scenár vychádza a som zvedavý na americký remake. David Fincher je rozumnou voľbou, on jediný to môže nesprasiť. (12.07.2010)

Ale vážení. Jaké odkrývání rodového tajemství. Jaká strhující detektivka. Jaké nastavování zrcadla muži ovládané společnosti násilí. Thrillerová složka obsahuje obvyklou míru těch nejprovařenějších klišé. Áno, pán je tak strašně strašně podezřelý, o co, že to není on. Bing ho. A tenhle. Ten vypadá docela noumauně Luďo, že by to byl on? No že váhám. Tak, a teď jsme v pasti, a co, zločincův sáhodlouhý proslov že by nebyl? Uděláme proslov, dlouhej, pěknej. A auto padá ze silnice, a co, výbuch bude? No jasně že bude. A tak dále. Při "tajemném odhalování děsivých tajemství" se ústřední duo (pochopitelně především jeho údajně ženská část) co chvíli vytasí se zásadním zjištěním, kterého si nikdo za celou dobu nevšiml (všechny ty souvislosti mezi dávnými vraždami opravdu nikdy nikoho nenapadly), přitom se zcela pomíjí základní logika a jednoduché důkazy. Tohle by možná stačilo na průměrný díl Kobry 11 (jen s pár výbuchy navíc), ale na něco co se tváří jako sofistikovaná záležitost ani omylem. Mno, jako detektvika tedy žádná celá nula nula nic. Pak tu máme tu druhou složku. Hlubokou. Sdělnou. Složku, pro kterou má bejt krimipříběh jakýsi sociální podhoubí. Muži, co nenávidí ženy. Možná jsem méně vnímavý, ale já tam žádného neviděl. Viděl jsem tam ženy, které (možná z pochopitelných důvodů) nesnáší muže. Což se promítá do vyznění filmu. To není film o jednom konkrétním zločinu a trestu. Trest, kterej v průběhu filmu vidíme celkem čtyřikrát (či vlastně pětkrát, když připočítáme vybrání jednoho konta), pokaždý to samý v bledě modrým, tu ale není trestem za konkrétní individuální čin. To je trest za všechny ty utlačované, bité, znásilňované atd., (dosaďte co vás napadne) ženy sužované despotickým patriarchátem, rape culture a všemi těmi sračkami. Tam není světské spravedlnosti dosti, tam musíme míti hrdinku, feministického anděla (či andělici, abychom byli džendrově korektní) pomsty, obracejícího hřích proti hříšníkovi. Hele, to už tu jednou bylo, než napočítám do Sedmi, vzpomenu si kde. Tomu je podřízená i dělba úloh, kdy muž postrádá takřka jakoukoli chlapskou rozhodnost a (údajně) žena obstarává rozhodnutí v poli. Ještě k tomu malá poznámka - Lisbeth by mě nevzrušila ani po 30 letech celibátu, takže scénu s koníčkem (příšerná pozice) jsem fakt nežral. Pár piv - totiž pozitiv na závěr. Ušetřím za vstupenky na pokračování a čas, který jsem chtěl věnovat knižní předloze. (01.12.2010)