Muži, kteří nenávidí ženy

TOLIKÉŽ ŽENA, KTERÁŽ BY PŘISTOUPILA K NĚKTERÉMU HOVADU ABY OBCOVALA S NÍM, ZABIJEŠ JI I TO HOVADO…. 40 let staré záhadné zmizení a mnoho podezřelých. Vlastně jen jeden milionářský rod, kde jeden nenávidí druhého. Na pátrání je najat novinář, ke kterému se později přidá mladá hackerka, jejíž příběh – než se obě linie protnou, jistě také nudit nebude. Opravdu velmi zajímavý krimi thriller plný násilí, který udržel moji pozornost celých 140 minut. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ **** (18.09.2009)

Docela košatá kriminálka s obsáhlou zápletkou a několika vedlejšími liniemi, které spolu s hudbou pěkně podbarvují atmosféru příběhu o mužích, kteří nenávidí ženy a dívce s tetováním draka... Právě ona dívka v excelentním podání Noomi Rapace je na filmu to nejlepší a paradoxně ústřední kriminální případ to nejslabší. Okruh podezřelých zůstává "anonymní" a divák k němu, stejně jako k oběti, nemá žádný vztah. Připočtěte si k tomu pár logických děr a je jasné, že vražda Harriet Vangerové nemůže být pro film stěžejní. Pak je tedy pěstí na oko, že po výtečném vyvrcholení přichází ještě natahovaný závěr s nepříjemným patosem, což by jinak člověk od temné a syrové severské kriminálky nečekal... Přes veškeré mouchy má ale film chytlavé a zajímavé jádro, které se v davu rozhodně neztratí. 7/10 (07.02.2012)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)

První díl z takzvané "Millenium trilogie" mě vcelku potěšil hlavně věcí, kterou miluju na "severských filmech". Ta téměř až chladná reálnost. Např. vidíte scénu, kdy si detektiv prohlíží fotky zavražděných žen a vás (teda alespoň mě) vůbec nenapadne, že to jsou všechno jen dobře namaskované herečky. Podobné scény jsou v dalším skvělém filmu Let the Right One In, ale to už trochu odbočuju. The Girl with the Draggon Tattoo je působivým, místy až dokonalým filmem. Hlavní představitelka (Noomi Rapace) je bez nadsázky dokonalá. Už z jejího pohledu poznáte, že její postava není jen nějaká jednoduchá emařka, ale že pro vše, co dělá, má důvod. Nicméně film jako takový je poměrně dlouhý. A vy, jak se na něj koukáte, najednou zjišťujete, jak to skončí asi půl hodiny předtím (a to, aniž byste kdy četli knihu, nebo něco o tomhle snímku). Navíc, i ten začátek je dost nezáživný (ale chápu, proč tam musel být). Takže, shrnuto podtrženo - snímek je určitě nadprůměrný, nicméně nevyhne se pár hluchým místům a dokáže vás navnadit na zbývající dva díly. Jsem zvědavý, jak se tato trilogie vyvine. 80 %. P. S. A z připravovaného remakeu mám docela strach, i když jej režíruje někdo tak skvělý, jako je Fincher. Uvidíme, co z toho vzejde. (06.02.2011)

Valná většina rozladění v komentářích je způsobena obvyklým porovnáváním s knižní předlohou a končí stejně obvyklou lamentací nad tím, že ve filmu (logicky) schází či nemají prostor některé postavy, motivy či prvky. Tenhle problém mě minul, protože od narození dětí času dramaticky ubylo a ten, který zbývá, věnuji filmovému světu. Takže knižní bestsellery typu Milénia se ke mně pravidelně dostávají až prostřednictvím filmové verze. Muži, kteří nenávidí ženy se s lehkou nadsázkou dají označit za evropskou variantu temných thrillerů typu Mlčení jehňátek. Pátrání po dávno ztracené dívce z bohaté podnikatelské rodiny se postupně mění v honbu za běsy minulosti a ústí v odhalení pachatelů dlouhé série brutálních vražd mladých žen. Od rutinních hollywoodských blocbusterů se liší pomalejším tempem, určitou uměřeností (umím si opravdu představit nepoměrně akčnější, krvavější a celkově efektnější verzi téhož). Švédský snímek se řekl bych až záměrně vyhýbá velkým jménům a známým tvářím, které by i evropská kinematografie bez problémů dokázala poskytnout. Neokoukaní herci přitom hrají jako z partesu a bodují spolu s výbornou kamerou, která spolu se skvělým zneklidňujícím soundrackem vytváří pochmurnou atmosféru světa, kde můžete od kohokoliv čekat spíš ránu ze zálohy než vstřícnost a přátelství. Svou nikoliv bezvýznamnou roli hraje díky vé tvrdosti i švédština - je lepší dát přednost otitulkovanému originálu. Základem úspěchu snímku je ale propracovaný kvalitní scénář a především postavy, kde kontrastní dvojici tvoří tvrdohlavý, nicméně splehlivý a v osobním životě konzervativní investigativní novinář Blomkvist. Jeho akčnějšním a drnějším protipólem je pak punková hackerka Lisbeth, která s oblibou pátrá po zločinech, co sama nespáchala. Její charakter se stále pohybuje na hraně ať už činy nebo schopnostmi a jde o postavu, která jakoby pronikla do příběhu ze stránek komiksu. Díky svérázné otcově "výchově" a sexuálním lekcím od svého dohližitele nemá důvěru k mužům a experimentuje s lesbickými vztahy. Islanďanka Noomi Rapace jí sice zahrála přesvědčivě a dala jí zajímavou a přitažlivou podobu, jenže Lisbeth je už ze své podstaty natolik "cool", že mám s jejím přijetím určité problémy a kdyby se tady jen trochu víc tlačilo na pilu, ztratila by se úplně její uvěřitelnost. Film se díky své profesionalitě dá považovat za kvalitní výzvu současné americké dominanci v komerční oblasti. Nejde o žádný výlučný a odtažitý art, ale chytrý, napínavý midkult pro širokou obec filmových diváků. Celkový dojem: 80 %. (20.07.2010)