Rozbouřené vody

těžké psychologické drama, které si dává asi jako svůj hlavní úkol ztvárnit „smíření se se svým udělem“. Pro mě měl film docela dlouhý rozjezd a až v půlce začínal být zajímavější nahlédnutím do vyprávěného příběhu různými úhly pohledu. Moje silnější tři hvězdičky jsou hodně subjektivní, protože mi nesedla náboženská linie v tomto snímku, i když tam svůj smysl má. Ani tady vyzdvihovaná hudební stránka filmu mě nesedla a moderní hudba se mi na varhanech nelíbila. Ale nedivím se vysokému hodnocení nejen mých oblíbených uživatelů a určitě si ho zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (09.12.2013)

Zlo, pachatel, výčitky svědomí, matčino trauma. Příběh není jednoznačně laděný a odsuzující, prolínají se v něm vzpomínky na spáchání zločinu s novým začátkem pachatele, kdysi teenagera. Ten se souhrou osudu dostává do opačné role -"náhradního rodiče", který bojuje o život dítěte ve stejných místech, kde on sám jiné dítě o život nešťastně připravil. Silná psychologická sonda do duše trpící matky, mladého zločince a jeho lásky. Nejtěžší je přiznat si: vraždil jsem. (21.03.2016)

Nedívalo se mi na to vůbec lehce a nemohla jsem nevzpomenout na Druhou šanci. Samozřejmě tu dánskou. Téma s dětmi není nikdy lehké téma, obzvlášť když v tom hraje roli zločin. Psychologické drama o vině, beznaději, pomstě a odpuštění je tady servírovano syrově, jak jen to jde a jak to umí jen seveřani. K tomu úžasný nástroj, jako jsou varhany. Z toho běhá mráz po těle, jen se rozezvučí první tóny. A když je skvostný scénář a úžasné herecké výkony, co víc si může divák, fajnšmekr přát. (20.01.2020)

Osvobozen. Milost prosím mi na pozemské půdě dopřejte. Snaha všech slov k ospravedlnění přináší jen další naříkání, do duše přilévají slzy připomínání. Ať se sami před sebou dokážeme nadechnout i pod vodní hladinou. Volně dýchat v lidských hloubkách, v hlubinách žalu druhé šanci nadbíhají. Vnitřní pnutí nebohé, pokorně přicházím do společnosti nové. Jaký to štít z vůle boží? Nad oltářem splynutí, mé já na kůru miráklu velikášství hudby, prolnutí. Představit si tu plachost ducha hudby, která je nástrojem královským rozezvučena, chvění, jímž se prostory naplní, doteky metafyzična, které plují tím opusem chóru znělým. Poetika a koncentrace citové bolesti rozevře dvojí kruh osudové události. Zastavit čas by se chtělo, setrvat na místě, oprostit se. Svobodný to fyzicky, nitro pozřeno lůnem tragiky. Osobní metafora smývá trest z našeho těla. Kolébáme se těžkým bděním. Elegie, která meditativně se strojí. Odpusť, obejmi, miluj. I rozbouřené vody se časem zklidní. Omluva a pokání utiší naše zoufání? Kde spásu a oproštění najít mají? Jen čelem postavit se k vině stran. Ta bolest zrcadlí se v tónech chrámových varhan, vykoupit se z útrob ran. Oslabeni, posilněni, nechť nepopírejme tu cest dál. Mrtva buď „řeč“ útěků stigmat minulosti, katarzí buďme propuštěni. (29.03.2015)

Tom chce začít novej život. Po předchozím nezdaru (jestli se to tak dá nazvat) chce zase žít jako řádný občan. Ale jak i skandinávských filmů bývá zvykem, nic nepůjde tak snadno. I když zpočátku vypadá vše nové a krásné a příslib lepšího života s čistým štítem je opravdu lákavej, DeUsylinge nás brzy vyvede z omylu a zase usadí na zem. Nic nemůže být v životě jednoduché. A o tom je tenhle vyjímečný film. Inu za vše se nějakým způsobem platí. (26.03.2012)