Rozbouřené vody

zločin a trest ... vina a odpustenie .... odveká to diléma ... veľmi dobre narežírovaná Poppeom (z toho chlapa dačo bude) .. síce v trochu kresťanskom (ale nie až tak ortodoxnom) prostredí :) .. do toho všetkého príbeh hriešnika snažiaceho sa etablovať znovu v živote .. mladého zaťaženého tým čo vykonal. To všetko krásne podfarbené hudbou .. nielen organovou (thomas bol kostolným organistom) ale aj hudbou Soderqista čoby soundtrack. Okrem zaujímavých hereckých výkonov najmä hlavných predstaviteliek) bola vo filme aj super kamera .. detaily tvárí, hra s priestorom a farbou svetla .. boli prímové. Keď na požiadanie farára "zahrať niečo duchovného" detskej exkurzii v kostole spustil simon and garfunkelov "most cez nepokojnú rieku" (http://www.youtube.com/watch?v=EPScxJlaLbc) bral som to od režiséra ako akúsi úsmevnú vložku do deja, nespomínajúc si na text piesne .. neskôr som si našiel aj text a pochopil som. ŽIVOT NAOZAJ NEVYCHÁDZA PODĽA NAŠICH PREDSTAV ... a ... KEĎ MÁ BOH PRE VŠETKO, CO SA STANE SVOJE DÔVODY, MÁ HO AJ PRE ZLO... a aj keď sa nie vždy dá odpustiť, niekedy pomôže aj keď sa s tým človek zmieri .... za hudbu, réžiu, výkon hercov ale aj scenár a kameru .. no skratka u mňa je to za 5b. (11.07.2014)

Tom chce začít novej život. Po předchozím nezdaru (jestli se to tak dá nazvat) chce zase žít jako řádný občan. Ale jak i skandinávských filmů bývá zvykem, nic nepůjde tak snadno. I když zpočátku vypadá vše nové a krásné a příslib lepšího života s čistým štítem je opravdu lákavej, DeUsylinge nás brzy vyvede z omylu a zase usadí na zem. Nic nemůže být v životě jednoduché. A o tom je tenhle vyjímečný film. Inu za vše se nějakým způsobem platí. (26.03.2012)

Nórska dráma je okrem výborného scenára i obrazovou lahôdkou. V prvej polovici sledujeme snahu hlavného hrdinu, práve prepusteného z väzenia po odpykaní si trestu za vraždu chlapčeka, snažiaceho sa zaradiť do života mesta v ktorom vyrastal kde túto tragédiu majú ľudia ešte stále v pamäti. V druhej polovici však nastupuje na scénu rodina ktorá prišla o syna a hlavne počínanie jeho matky po tom čo sa dozvie že vrah je už na slobode. A popri tom sa postupne odkrýva tragédia kvôli ktorej obidve strany teraz trpia. (25.01.2010)

Osvobozen. Milost prosím mi na pozemské půdě dopřejte. Snaha všech slov k ospravedlnění přináší jen další naříkání, do duše přilévají slzy připomínání. Ať se sami před sebou dokážeme nadechnout i pod vodní hladinou. Volně dýchat v lidských hloubkách, v hlubinách žalu druhé šanci nadbíhají. Vnitřní pnutí nebohé, pokorně přicházím do společnosti nové. Jaký to štít z vůle boží? Nad oltářem splynutí, mé já na kůru miráklu velikášství hudby, prolnutí. Představit si tu plachost ducha hudby, která je nástrojem královským rozezvučena, chvění, jímž se prostory naplní, doteky metafyzična, které plují tím opusem chóru znělým. Poetika a koncentrace citové bolesti rozevře dvojí kruh osudové události. Zastavit čas by se chtělo, setrvat na místě, oprostit se. Svobodný to fyzicky, nitro pozřeno lůnem tragiky. Osobní metafora smývá trest z našeho těla. Kolébáme se těžkým bděním. Elegie, která meditativně se strojí. Odpusť, obejmi, miluj. I rozbouřené vody se časem zklidní. Omluva a pokání utiší naše zoufání? Kde spásu a oproštění najít mají? Jen čelem postavit se k vině stran. Ta bolest zrcadlí se v tónech chrámových varhan, vykoupit se z útrob ran. Oslabeni, posilněni, nechť nepopírejme tu cest dál. Mrtva buď „řeč“ útěků stigmat minulosti, katarzí buďme propuštěni. (29.03.2015)

Výborné, a řekl bych i originální drama o mladém muži Janovi, o kterém se z flashbacků dozvídáme, že neúmyslně zabil pětiletého chlapce a po odpykání trestu se vrací ve svém rodném městě do normálního života. Druhá linie příběhu popisuje Agnes, matku onoho chlapce, která se nikdy nedokázala smířit s jeho ztrátou a najednou se musí vypořádat s tím, že jeho vrah je opět na svobodě. Od poloviny filmu se zvyšuje tempo a narůstají i emoce, a to díky kontrastu v chování obou hlavních postav, jelikož Jan při zoufalém hledání odpuštění působí zklidněně a tiše, tak chování Agnes působilo velmi hystericky. Závěrečné chvíle se nesou v jemně lyrickém tónu, zato se srdcervoucími emocemi, které ve mě doznívaly jen velmi pomalu. (12.04.2014)