Tak dlouho tě miluji

Krásny film pre všetkých citlivých ľudí.Francúzska psychologická dráma o žene,ktorá sa snaží vyrovnať so svojou minulosťou a po 15 ročnom väzení za vraždu svojho 6 ročného syna i vrátiť do života a rodiny.Pravdou je,že keď sa odhalilo,že Juliette bola lekárkou,dá sa ľahko predpokladať,že tá vražda vlastného dieťata bola vlastne eutanáziou.Kristin Scott Thomas zahrala rolu matky a sestry obdivuhodne.Milujem ta tak dlho je film nabitý emóciami. (17.01.2011)

Poslední dobou jsem měla možnost vidět několik filmů, v nichž Kristin Scott Thomas vystupovala a líbila se mi v nich natolik, že právě ona mě přivedla i k tomuto filmu. Film zcela naplnil mé očekávání. Nebylo to příliš ukecané, jen pozvolna se odkrývala příčina odsouzení a hloubka hlavní postavy. Kristin Scott Thomas podala brilantní výkon! (01.01.2012)

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)

Další velký příběh s Kristin Scott Thomas. Po patnácti letech je propuštěna z vězení a divák dlouho netuší proč, jen ví, že na duši nese velkou tíhu bolesti. Jen díky své o deset let mladší sestře se dokáže začlenit znovu do života. Stačí aby nás miloval jeden člověk, pouto lásky nás dokáže znovu postavit na nohy. (08.04.2013)

Přišlo mi to až příliš kýčovité a příliš vykonstruované. Příjemný soundtrack na pozadí mě sice trochu uklidnoval nicméně jsem nezapadl do děje. Jedna z věcí, co mi velmi vadilo bylo, že sem to prostě a jednoduše neuvěřil. Úchvatná Kristin to jedině držela nad vodou, od chvíle co jsem ji ve filmu poprvé spatřil, mi byla nesympatická, což sice neměl být účel, ale stejně se klaním, jak to zahrála. (11.02.2011)