Tak dlouho tě miluji

Postava Juliette v podání vynikající Kristin Scott Thomasové mě doslova a do písmene smetla.. Ona se ocitla na velmi kruté životní křižovatce a zvolila cestu, z níž není návratu, svědomí tu tíž nedokáže unést.. Vyměřený trest přijala beze slova a sama sebe trestá též, mlčením.. Její filmová sestra Elsa Zylbersteinová mě příjemně překvapila, ta snaha z její strany byla patrná a lehce uvěřitelná.. Krásné, leč velmi smutné psychologické drama.. (23.01.2021)

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*. (25.06.2013)

Krásny film pre všetkých citlivých ľudí.Francúzska psychologická dráma o žene,ktorá sa snaží vyrovnať so svojou minulosťou a po 15 ročnom väzení za vraždu svojho 6 ročného syna i vrátiť do života a rodiny.Pravdou je,že keď sa odhalilo,že Juliette bola lekárkou,dá sa ľahko predpokladať,že tá vražda vlastného dieťata bola vlastne eutanáziou.Kristin Scott Thomas zahrala rolu matky a sestry obdivuhodne.Milujem ta tak dlho je film nabitý emóciami. (17.01.2011)

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)

Drama se silnym pribehem o Juliette (presvedcive sklicena K. S. Thomas), ktere si akorat odpykala 15 let za mrizemi za vrazdu sveho syna a jeji navrat do spolecnosti prostrednictvim pomoci jeji mladsi sestry, ktera ji nabidne zustat u ni doma. Po celou dobu se divak seznamuje blize a blize s osudy dobre zahranych hrdinek, ktere neudelaji z filmu jedno z dalsich nudnych podivani pod poklicku rodinnych tragedii, ale dechberouci pout za poznanim blizniho sveho. 75% (08.08.2010)