Režie:
Anne FontaineKamera:
Caroline ChampetierHudba:
Grégoire HetzelHrají:
Lou de Laâge, Agata Buzek, Agata Kulesza, Vincent Macaigne, Joanna Kulig, Eliza Rycembel, Katarzyna Dąbrowska, Anna Próchniak, Helena Sujecka, Pascal Elso (více)Obsahy(1)
Prosinec 1945, ženský benediktinský klášter v Polsku. Jedna z řeholnic hledá pomoc u lékařů z francouzské mise Červeného kříže. Mladá stážistka Mathilde Beaulieu se rozhodne porušit pravidla a začne benediktinky pravidelně navštěvovat. Záhy zjistí, že mnoho sester je po opakovaném znásilnění ruskými vojáky těhotných, jiné mají příznaky pohlavních chorob. Konvent je tak postaven do těžké situace: má přijmout odpovědnost mateřství nebo opustit děti zrozené z hříchu? (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (80)
Nepříliš věrohodný film, sice jen ve dvou věcech, ale klíčových. (spoilery!) Rudoarmějci přistiženému při pokusu o znásilnění francouzské sestřičky Červeného kříže by se pravděpodobně stalo něco o dost nepříjemnějšího, než jen kopanec do zadku od velitele. To je věc, která film činí černobílým. A pak, především, ústřední zápletka/pointa s matkou představenou, která novorozence likviduje, je tak odflákle vystavěná a sama o sobě absurdní, že dokonale shazuje celý film, přestože vše ostatní je vlastně v pořádku. I kdyby se v reálné historii něco takového stalo, tady to každopádně nebylo vyjeveno uvěřitelně. Nejen že by matka představená v reálu měla asi více rozumu i empatie, a celý problém mohla řešit mnoha různými způsoby, např. s pomocí jejich biskupa nebo jiného kněze, nějaký mlčenlivý by se jistě našel, ale opravdu máme věřit, že abatyši nenapadne, jak rychle bude její lež, že děti posílá do rodiny z blízké vesnice, odhalena? Dozvěděla by se to přece okamžitě kterákoli z jeptišek, která by se někoho z té rodiny zeptala, jak se dětem daří... Při vší eleganci formy a ztišenosti je ten film v jádru nemístně efektní. ()
Válka je svinstvo a snímek "Agnus dei" nám ukazuje, jak to vlastně bylo v některých oblastech s tím osvobozováním. Vojáci holt dlouho neměli ženskou, jeptišky byly počestné, tak do toho šly. Válka je sice svinstvo, ale to největší svinstvo dělají lidé. Rozdíl mezi osvoboditelem a tyranem se velmi snadno smazává. ()
Jak píše misterz, tak je to známý fakt, co dělali Rusové při našem osvobozování a to nemluvím o tom, jak jsem slyšela z úst ne jednoho svědka, kteří již nežijí, jejich chamtivost po všem, co se jen trochu třpytilo. Po zlatě, kde strhávali řetízky z krků žen při jejich znásilňování. A pak žiji ve městě, kde pobývali v jednom klášteře jeden čas mniši s jeptiškami a kde se po xxx letech při vykopávkách našlo na jednom místě, hluboko v zemi velké množství malých, dětských kostřiček. Nemám k tomu, co jsem viděla co dodat. A mohla bych pokračovat s dokumenty z dob válečných, co dokázaly tzv. jeptišky s malými dětmi, ale rozhodně to nebylo to, co jsem viděla na konci tohoto filmu. Je mi z toho nanic. Ne, nebyly všechny stejné, ale i tak je to velký vykřičník do světa, který se umně tají ! ()
Kam stoupne sovětský (a ruský) voják, tráva neroste. Dokonce čtyřicet let. Však to známe. Žádný osvobození, jen prostě ve východní Evropě vystřídali Němce, to je celé. A Poláci to taky dobře vědí. Jestli na mě z filmu sedl nějaký dojem, byl to především zmar a beznaděj. Lokace zimního Polska působí neskutečně nehostinně, atmosféra je studená a na všech je vidět, že se ve svých rolích nacházejí proti své vůli. Snaha hlavní hrdinky i přes strach vůči všudypřítomným sovětům místy připomíná sisyfovský zápas. Lou de Laâgeová je navíc skvělá. Situace na hraně i chvíle nudy a stereotypu ve stále stejných večerech na francouzské základně, které zpestřuje jen trocha alkoholu a nezávazný vztah s postarším doktorem, s nímž se stýká ani ne tak kvůli citům, jako spíš aby zahnala strašnou samotu a prázdnotu, kterou všichni cítí, zahrála skvěle a maximálně uvěřitelně. Nicméně... trochu jsem se nudil. Bohužel. Snad za to mohla velká citová odtažitost chladného příběhu, snad motiv osudovosti a vědomí povinností, které jde proti realitě a mě jako katolíka trochu štve, žese matka představená zachovala tak, jak se zachovala, protože by ostatními sestrami musela být suspendována. Na druhou stranu, v situaci tak vypjaté, těsně po válce, která v některých ohledech ještě neskončila, kdo ví, jak tomu ve skutečnosti bylo. ()
Nie sme svedkami príčin, ale následkov a pravdupovediac mi niečo podobné vidieť stačilo vo Wajdových Popoloch raz. Čo ale teraz, keď sa už raz stalo a už sa neodstane? Dá sa nájsť šťastie v hrôzach vojny a dokonca nájsť to šťastie v tom, že nás postihlo nesmierne utrpenie? Situácia je našťastie zmiernená tým, že sme pár mesiacov po vojne a tak sa dá predpokladať, že tri krát bolo konečné číslo. Na Poľsku si vybili počas vojny zlosť ako Nemci, tak Rusi aj Francúzi a o to smutnejšie je, že sa to týkalo aj poľských žien a mníšok. Takéto veci si treba pripomínať a ak sa o tom nakrúti film, treba si ho pozrieť. Poviem to takto priamočiaro a na rovinu. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (2)
- Scénář filmu je inspirován mj. životopisem francouzské lékařky Madeleine Pauliacové, která od dubna 1945 působila na „osvobozovaném" území. (Zdroj: Kino na hranici)
- Název filmu Agnus dei je latinsky, znamená „Beránek Boží“. Toto přirovnání pochází z Janova evangelia, podle něhož Jan Křtitel po setkání s Ježíšem pravil: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“ (sator)
Reklama