Rozkaz

Severské dramata mají svojí sílu, to se opět prokázalo. Pro nás téměř neznámá občanská válka ve Finsku dává ději originální háv. Je to složitý a náročný snímek, který graduje v psychologickém závěru, kde se střetává každá individualita se svým neštěstím . Aby pochopil člověk komplexnost tohoto snímku, bylo by asi dobré se na něj podívat minimálně ještě jednou. Největší pozornost zaslouží postava soudce - složitá a pravdivá sonda do duše rozervaného člověka. (18.08.2009)

Zřejmě tahání finských kostlivců z finských historických skříní, nebo-li i správní vlastenci se mohou chovat jako svině. Drsný film z občanské války v r. 1918, který jen potvrzuje známý poznatek, že prvními obětmi války jsou slušnost a pravda. Mimo to, že je to film drsný, je i velmi podivný, tedy alespoň v dost dekadentní pasáži v domě soudcově, kterou sám soudce stylově zakončí. Jinak i příběh o tom, že je někdy třeba zradit vlastní stranu, aby jeden nezradil sám sebe. Po těch všech zvratech a hrůzách pak našinec vceku uvítal ten malý happy end na konci, byť to možná není moc realistické. Dobrým pandánem k tomuto filmu je pak film Jedenačtyřicátý. (27.03.2016)

Místní finská domobrana a původní myslivec Harjula je takovej jednodušší, ale o to hodnější kluk. Když je tedy svědkem scény, kde finská vojska znásilňují a pak hromadně povražďují sovětskou ženskou gardu, úplně to psychicky nedá. Já byl prvních patnáct minut také v rozpoložení obrovského lidského odporyáše, kde Finové pro mě v tu chvíli byli nejhorším národem na světě. Postupem času jsem ale zvolnil a přijal to, že válka je svinsto a každý národ má za sebou určité represe, na které by nejraději zapomněl. No a jelikož Seveřani jsou velcí sebekritici, tak tady to divákovi nakládají s celou parádou. Naštěstí je tu ale Harjula, který jednu holku zachrání. Je hezká, nemluví, ale přežila strašnou hrůzu. Ta ale neváhá a rozjíždí klasické ženské taktiky. No radost koukat. (27.06.2018)

Mám rád škandinávske filmy z druhej aj prvej svetovej vojny. Toto je ale zmeska viacerých štátov ako aj Nemecko či Grécko a tak tu máme drámu, z obdobia prvej svetovej vojny, ktorá nedosahuje kvalít priemerného vojnového filmu. Jediné, čo ma udržalo na stoličke dívať sa do konca bola v skutku atraktívna árijka Pihla Viitala. Uvidíte jej kozy aj slušivého bobra, ktorého predvedie pred zrakom úchylného "oberstumbaumfírera", ale to je tak všetko. Celé to pôsobí lacno, prevažne natáčané na lúke, pôsobiaco ako B-čkový TV film, ktorý bol natočený len aby vyhral cenu na miestnom dedinskom festivale. To najhoršie však je, že ani necítite, že by to bolo z obdobia prvej svetovej vojny, ale iba ako z nejakej vojnovej šarvátky medzi dvoma štátmi. (26.12.2022)

JFL ****, i přestože se mu filmový přepis líbí, v podstatě jej považuje ze trailler na knihu. I mně ve filmu něco scházelo, na rozdíl od něj jsem však nevěděl co. A tak z toho byla jen procházka mezi vypjatými osudy několika hrdinů; podobně, jako jsem se kdysi procházel finskou jezerní krajinou severně od Jyväskylä (od osmi večer do půlnoci, jindy nebyl čas - chodil jsem lesem podél břehů, abych věděl, kudy se vrátit - jednou jsem břeh jednoho jezera zaměnil za břeh druhého jezera, a měl jsem namále). Pozn. 1: Možná bychom ty hrdiny mohli zúžit tři - otce, syna a Erlköniga - a tak se snáze dobrat podstaty. ("Ich liebe dich, mich reizt deine schöne Gestalt; Und bist du nicht willig, so brauch' ich Gewalt." – nebo jak se domnívá Otokar Fischer: "„Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád – pojď po dobrém, sic budeš litovat!“ — nebo jak bych řekl já: "Mám moc tě rád a tvá postava se mi líbí, nebudeš-li však chtít, použiji násilí." Pozn. 2: Tesně před slednutím filmu byla v televizi reportáž o sexuálním zneužívání opečovávaných charitativními organizace; sotva to může být jinak, za nejušlechtilejšími, stejně tak jako za nejodpornějšími cíly, hledejme vždy ještě cíle jiné. Kdo neví jaké, ať se zeptá Sigmunda Freuda, je to ve všech jeho knihách. (01.03.2018)