Rozkaz

Európa je po 1. svetovej vojne a vo Fínsku zúri občianska vojna medzi sociálnymi demokratmi “Červení“ a silami konzervatívneho senátu „Bieli“. Desiatnik Aaro Harjula sa vracia z frontu z Nemecka a pridáva sa ku vládnemu vojsku. Je svedkom surových popráv a znásilňovania a nakoľko je zástancom riadneho zaobchádzania z väzňami, rozhodne sa dopraviť pred poľný súd jedinú ženu, ktorá prežila Miinu Malin. Občianska vojna vo Fínsku trvala iba 4 mesiace a zanechala za sebou tisíce mŕtvych, nenávisť a túžbu po pomste, ktorá fínsky národ dlhé desaťročia rozdeľovala. Mám slabosť na severské filmy a také vojnové skvosty ako Talvisota, Tuntematon Sotilas či novší Tali Lhantala sú pre mňa skvostami z obdobia 2. svetovej vojny. A aj tento film je iný, je to v prvom rade dráma o vojnových zločinoch, odopretí poslušnosti vojenskej mašinérie a o sebaobetovaní. Je na škodu, že nie je historický presný a viac film mohol objasniť získanie nezávislosti Fínska od Ruska. Ten, ktorý očakáva romantickú vložku, tak bude sklamaný. Hollywoodska limonáda sa nekonala. (09.04.2016)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 11 - Finsko. Další přínos Tour pro mě - díky některým filmům si rozšiřuji obzory, v tomto případě konkrétně zaplňuji mezery ve vlastní informovanosti o finské občanské válce. Tohle jsme se na střední škole v dějepise opravdu neučili. I k tomu může sloužit film, díky Rozkazu se budu v následujících minutách bavit sháněním informací o smutné kapitole finských dějin 20. století. Samotný snímek je doslova "vymazlený" po vizuální stránce - těží z nádherných scenérií, to je samozřejmé, ale kamera je opravdu úchvatná. Po obsahové stránce je snímek tolik šílený jako jsou šílené všechny války, které se kdy kde odehrály, Finsko nevyjímaje. V druhé polovině jsem byl hodně překvapený, možná lehce šokovaný, ale ve vypjatých situacích se lidé zkrátka nechovají normálně. Velké plus spatřuji ve výběru herců - půvab hlavní představitelky se mi zarýval pod kůži s ohledem na hrůzy, které musela vytrpět, hlavní herec byl na první pohled sympaťák a jeho činy až na jeden ve mně budily nejhlubší sympatie a psychologicky propracovaná a současně tajemná postava vojenského soudce byla herecky excelentní. Velmi silný umělecký zážitek a jsem rád, že díky finskému filmu, těch jsem moc neviděl. A je to druhý film, v němž jsem během týdne měl možnost zaslechnout úryvek z Beethovenovy 7. symfonie. Její dramatičnost se asi filmařům hodně líbí. (12.04.2015)

Film vychází z ceněné předlohy finské spisovatelky Leeny Lander a právě v tom je jeho úskalí. Bez znalosti předlohy snímek uchvátí svým psychologicky a eticky vyostřeným příběhem, který představuje úvahu o humanismu vystavenému válce, coby stavu absolutního bezpráví a tedy i beztrestnosti. Bohužel se znalostí předlohy se ukazuje, že se jedná o poměrně nezdařilou adaptaci, která zůstává na povrchu a přináší úlitbu divákům v přemíře tělesnosti a prvoplánovosti. Absence minulosti a na ní vázaných motivací postav sice napomáhá obecnému vyznění snímku, ale lineární vyprávění zase zbavuje film potencionálního napětí. Nejvíce do očí bije mnohoznačný konec, který sice skýtá možnost výkladu vážným směrem, ale spíše vyznívá jako kýčovité rozmělnění dopadu předchozího dění na diváky. Přes to se jedná o dílo, které má řadu kladů, při čemž předním z nich je fakt, že pojímá závažné téma domácí historie (finskou občanskou válku) a problematizuje její vnímání. Sloučením závažného historického tématu a diváckého potenciálu se nabízí srovnání s německými 6ivoty těch druhých či Hřebejkovými počiny o komunismu a druhé světové válce. Nicméně oproti nim je finský snímek v naprosto odlišné kategorii, neboť ačkoli také chlácholí, dělá to jen pro vyvážení soustavného tíživého náporu, kterému diváka vystavuje po větší část vyprávění. (01.09.2010)

"Zdá se, že dokážeme najít zálibu v čemkoliv..." Tak nevím, zdá dokážu mít někdy zálibu v dnes tak moderní snaze vkládat snad do každého druhého filmu homosexuální dějovou linku... Za mě něco, co mi zde rozhodně vadilo (aniž bych, zdůrazňuji, měl něco proti lidem této sexuální orientace, jen prostě mi to zde přišlo násilné). Jinak po opravdu drsných 15 minutách (mnohačetné znásilňování a hromadná "divoká" poprava), které ale do válečného filmu tak nějak žel asi patří, čeká na člověka řada vizuálních překvapení, ať už jde o nádherně nasnímané scenérie severské krajiny či poměrně hezké erotické záběry (zde musím uznat všeho druhu). Dost paradoxně tak vyznívají slova soudcovy manželky, když říká "všude utrpení a tak málo krásy"... Moc zajímavě ale působí i ty vizuální kontrasty dané střídáním prostředí, v němž se film odehrává (vězení versus soukromé sídlo soudce Hallenberga). Z dějového hlediska je už ale můj dojem poněkud rozporuplný. Na jednu stranu skvěle psychologicky vylíčená postava soudce Hellenberga, "spisovatele a humanistu, co učí lidí, aby se chovali jako zvěř". Na druhou stranu třeba poněkud nadbytečná postava jeho manželky, která si tu střihne sexuální scénu podbarvenou (nevím proč zrovna) hudbou z Beethovenovy 7. symfonie (konkrétně z Allegretta). Samotný závěr mi přišel poněkud nepravděpodobný, i když docela chápu, že nějaký maličko optimistický konec to po tom "nářezu" asi i chtělo. Celkově určitě typ filmu, který mi jednou stačil, i když mě určitě obohatil. (18.02.2019)

Pôsobivá dráma s výborným Eero Ahom. Osobne ma zaujalo vo filme také postupne odkrývanie charakterov či vojaka Harjulu, či ženy Miiny, alebo samotného sudcu. Chvíľa ked sudca recitoval Goetheho Kráľa duchov a vzápätí do toho réžia zakomponovala Beethovenove Alegretto zo 7. Symphonie ma totálne dostala. (25.08.2018)