Looper: Nájemný zabiják

Film mě svým začátkem navnadil natolik, že jsem se rozhodla vypnout všechny logické obvody a sledovat emocionální uvěřitelnost a nechat se bavit a dojímat tou. A to taky proto, že režijní debut Riana Johnsona Zmizení (Brick) považuji za jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem kdy viděla. A dobrý bože, myslím, že se z něj stává jeden z mých nejoblíbenějších píšících režisérů. (A teď se už dokonce megamoc těším na SW: The Last Jedi místo mých předchozích obav, oujé). Looper mi rozhodně nepřijde po všech stránkách hotový tak, aby byl hoden bezvýhradného vzývání, ale když se podívám na témata, myšlenky a některé scény, tak mám silnou chuť tak učinit i navzdory. Lineární příčina a následek jsou využívány tak, že nemám nejmenší problém to přijmout, a ještě k tomu to Johnson použil k naprosto brutálnímu ohromení na mé straně. Ó bože, ó můj bože, když se starý Seth snaží uniknout svému osudu, tak je to snad nejsurovější a nejpůsobivější mučící scéna, jakou jsem kdy viděla. Johnson se taky snaží pracovat s komplikovanější vztahovou pavučinou mezi všemi postavami, vytváří paralely (poměřování zbraní, bezbranný přítel zalézá a vylézá z poklopu, co udělá která matka pro své dítě) a obrací perspektivu jednotlivých lidí a jednotlivých skutků. JGL je bohužel paralyzovaný tím maskováním, asi bych byla raději, kdyby nevypadal tolik jako Bruce a místo toho mohl vyjadřovat emoce obličejem. Naštěstí Paul Dano a Noah Segan by mohli brečet závodně za vlast a tak jsem si delegovala svoji představu mladé citlivé duše, s níž se můžu identifikovat, na ně. A nakonec mi záleží hlavně na tom, že Rian Johnson použil svoje superschopnosti k dobru, takže ano, bravo, děkuji. -"He... he was singing." (10.08.2017)

Unikátny námet pretavený do nie veľmi nápaditej formy. Z tohto hľadiska mi Looper pripomenul podobné, príliš ľahkomyselné scifíčko "In Time", ktoré tiež nevyužilo svoj bohatý obsahový potenciál. Looper sa snaží byť sviežim, chytrým, hollywoodskym trhákom, no na to mu chýba pevnejšia dejová kostra a zomknutejšie vzťahy medzi ústrednými hrdinami. Po hodine film stráca dynamiku a tempo a dialógové pasáže nedokážu nadchnúť. Musím však vyzdvihnúť Gordon-Levitta, ktorý si okrem zmeny vizáže celkom prirodzene osvojil Willisove spôsoby a výraz tváre. Willis v kondičke ako vždy. Keď si predstavím, že v rukách Chrisa Nolana by bol Looper monštruóznym, do najmenšieho detailu premysleným projektom. Škoda plytvať takými skvelými námetmi pre povrchné žánrovky. (29.01.2013)

Vzásadě jediné, co mi na Looperovi opravdu vadilo, byla úvodní premisa, proč zaměstnání Loopera existuje. Nedávala smysl ani v nejmenším třeba ve spojení s collateral damage zabitím v budoucnosti při odlovení jedné osoby (abych nespojloval). A vůbec pro to, aby mohla logika filmu fungovat, šla logika reálného světa na odstřel. Pominu-li tedy toto znásilnění mozku, zbytek stál za to a byl poměrně slušně intenzivní a slizce efektní. Na druhou stranu, nedotažená atmosféra pokročilé současnosti zaostávala za velkým množstvím již natočených filmů - vím, že srovnávat třeba se (starým) Blade Runnerem nebo Total Recallem znamená nastavit vysokou laťku, ale když srovnám ambice a rozpočty... Ze stejné váhové kategorie dejme tomu posledních 10 let podobně konfigurovaných scifi - odfláknuté. Děj bez komentáře, bez spojlerů to nejde. (21.01.2018)

Nevím, kdy přišel onen moment, ve kterém většina hollywoodských tvůrců usoudila, že se nic nevyrovná příběhu o cestování časem, zato vím, že já mám po každém podobném filmu chuť poslat scénáristu na kurz elementární logiky. Dobře, vím, že je to ohraná písnička, ale proč, proč, proč jsou z racionálního hlediska všechny tyhle filmy naprosto nesmyslné? Zaprvé, Looper je postaven na premise, že neexistuje žádná možnost svobodné volby. Ptáte se proč? Protože Bruce Willis si před třiceti lety prožil to, co si má dnes prožít Joseph Gordon-Levitt. (Pokud by se totiž Joseph jen jedinkrát zachoval jinak než kdysi Bruce, znamenalo by to, že jejich životy neprobíhají totožně, a Josephovi by tedy mohlo být jedno, zda Bruce zabije. Vlastní popravu by tím nekonal, protože jeho vlastní život by se odvíjel na základě toho, jak se za třicet let rozhodne někdo úplně jiný.) Shrnuto, podrženo: Joseph je jen robotem bez jakékoliv možnosti zachovat se v jakémkoliv okamžiku jinak než tisíce kopií, které přišly před ním. Zadruhé, myslela jsem si, že kartézský kruh (příčina je důsledkem a důsledek příčinou) patřil do doby Descartese, ale je vidět, že někteří ho spokojeně dokáží narvat do příběhu i v jednadvacátém století a lid bude slintat blahem nad tím, jak geniální konec to má. [SPOILER] Takže Bruce Willis zabil chlapcovu matku a tím z něj udělal zločince. A jelikož kluk byl zločincem, tak Bruce Willis zabil jeho matku. Vidíte to kruhové uvažování? Čin Bruce Willise je příčinou chlapcovy kariéry. A chlapcova kariéra je příčinou činu Bruce Willise. Důvodem toho, proč se stalo A, je B. Jenže důvodem toho, proč se stalo B, je A. [KONEC SPOILERU] Možná si teď říkáte, že ve filmu logiku hledat nemám. A možná máte pravdu. Jenže až budete jednou sedět u zdlouhavého filmu, který ztratí nápaditost v prvních deseti minutách, který má jedinou zajímavou scénu (Willisův příchod na první adresu) a jehož pointu odhadnete již v polovině (přičemž si následujících 40 minut přejete, abyste se pletli), může se stát, že přemýšlení nad celým konceptem příběhu bude tou zajímavější součástí vaší návštěvy kina. Závěrečná poznámka: Ano, uvědomuju si, že vyhnout se v příběhu o cestování časem logickým nesrovnalostem je složité až téměř nemožné. Ale proč tedy na podobné téma neustále točit další a další filmy? (11.10.2012)

Parádní retro sci-fi s jedním z nejinteligentnějších scénářů, co se v Hollywoodu za poslední dobu urodil, jehož největším kladem je přitom fakt, že otázka cestování časem je zde vlastně podružná a skutečnými hybateli jsou spíše morální postoje a paranormální motivy. Atmosféra je místy unikátní (kombinace sci-fi, noiru a paranormal hororu) a malý Pierce Gagnon je asi nejlepší dětský herec, kterého jsem kdy viděl... (20.11.2012)