První den zbytku tvýho života

To je prostě síla. Jak neobyčejně dokáže Bezançon soustavně sdělovat ty naprosto nejobyčejnější věci pod sluncem. Jak mu herci před kamerou hrajou tak, jako by celou dobu mistrně improvizovali; jak dokonale nám zvládá nastavovat zrcadlo, abychom v roli diváka pokojně sledovali naše výjevy ze života (mámě se stýská, bojí se o dítě - a tak mu aspoň uklidí pokoj; no neni to klasika?). Rozhovor táty a syna v taxíku, rodinná večeře a nakonec tragédie přijímaná se zcela nenucenými úsměvy - na tyhle scény patrně dosmrti nezapomenu. (26.12.2012)

Vykonstruované momenty, kdy se "náhodou" odehrává všechno možné, mě moc neberou. Postavy mi byly nesympatické. Konec patetický, nudný a natahovaný. Najednou jsme zase šťastná rodinka. A smrt psů jako by pro tvůrce byla hrozná zábava. Každý člověk si zažívá své trable a tento film je nezobrazil nijak výjimečně, neukázal nic nového, a tudíž pro mě byl absolutně zbytečný. (30.12.2015)

Úžasný formát filmu, pri ktorom si človek dokonalo uvedomí ako letí čas. To všetko na portréte jednej rodiny, ktorú sledujeme s 3-ročnými odstupmi. Vynikajúca atmosféra znásobená výborne vybratou hudbou, ktorá sprevádzala rôzne scény. Veľmi sa mi páčilo ako v tom všetkom boli vyjadrené bežné radosti, no predovšetkým starosti, ktoré prichádzajú priamo úmerne pribúdajúcim vekom. Skvelo vystihnutý kolobeh života, hoci len v rozmedzí 12 rokov, no bolo tam všetko, čo bežne naše životy sprevádza. Niektoré momenty vyvolali úsmev, iné dojatie, no boli tam aj naozaj smutné zvraty. Čo povedať? C'est la vie! (28.06.2014)

Nesledoval jsem to s žádným přemrštěným očekáváním, o to více jsem potěšen příběhem, který vyvěrá ze života, kopíruje realitu, poznáme v něm každý střípek té své životní cesty. Frantíci když chtějí, tak umí a tady se to potvrzuje, realistické herecké výkony jen potvrzují kvalitu snímku. Jednoduchý scénář, vystavění na paralelním příběhu tří sourozenců a jejich rodičů, těží především z přirozenosti, všednosti a každodennosti, přesto ne obyčejnosti. Každý měl někdy špatný vztah s někým z rodiny, každý se jednou nesprávně zamiloval, každý se někdy radoval z maličkosti, a každý jednou musí umřít... Doporučuji. Po filmu musí každý sebevrah dostat novou chuť do života. (04.04.2015)

Vychytaný název zlomového okamžiku v životě jednoho každého z obyčejné pětičlenné rodiny, jehož důležitost je uchopena jako subjektivní vjem jednotlivých členů. Žádná velká morální dilemata ani extrémy, jen ubíhající čas, který nás učí přizpůsobovat postoje, prohazovat přední místa priorit a nacházet cesty zpět. Více, než čím jiným se snímek zabývá procesem odpouštění - co všechno musí rodiče prominout svým dětem a samozřejmě naopak, aby byli schopni nadále se navzájem milovat a tím se mnohem lépe vyrovnávat se ztrátami, které neodvratně přijdou. Jedině pak se může i den z nejsmutnějších stát perfektním, jak praví skvěle vybraná finálová skladba... Skvělý Marc-André Grondin a soutěž ve hře na kytaru bez kytary :-) (20.02.2013)