Ať vejde ten pravý

Matt Reeves po Cloverfielde znova potvrdzuje svoje umenie a Chloe Moretz zase talent vteliť sa aj v mladom veku do rôznorodých rolí. A hoci ide iba o druhú adaptáciu knihy, Let me in je atmosferickejší ako švédsky "originál" a ide o najlepšiu upírsku romancu, ktorá sa dostala na plátna za veľmi dlhý čas. Kritika to síce neprehliadla, tak trochu ma mrzí, že u divákov popri všetkých tých úspešných, no kvalitatívne mizerných, hororových prerábkach zapadol práve tento. (18.01.2011)

A však ono to nebolo vôbec zlé! I keď sa nemôžem ubrániť pocitu, že sa film napriek svojmu americkému pôvodu snažil tváriť strašne ne-americky (samozrejme kvôli takmer presnému kopírovaniu švédskej verzie). Moretz bola v role malej upírky absolútne fantastická a už len kvôli nej sa oplatilo Let Me In pozrieť. Pre niekoho uťahaný a nezaujímavý, pre mňa pozoruhodný a miestami skutočne výnimočný, i keď bohužiaľ v konečnom dôsledku málo vypovedajúci film. K snímke som sa ale dostal skôr než k pôvodnému švédskemu originálu, takže pokiaľ si Let Me In vzal zo svojho predchodcu len to dobré, budem v prípade švédskej verzie ešte spokojnejší. Americkému Let Me In chýbala akási duša a celistvosť, v jednotlivých scénach mi prišla táto dráma s hororovými prvkami skutočne neobyčajná a svojím čudným spôsobom veľmi pôsobivá, ale na druhej strane som postrádal akýsi hlbší dej a záverečnú pointu. Po pravde, sám som zo svojich dojmov nejaký zmätený. Síce sú prevažne pozitívne, no i tak nie som sto percentne spokojný. A to ani zďaleka. (03.11.2017)

V Let Me In - narozdíl od Låt den rätte komma in - absolutně nefungují stěžejní emocionální motivy, počínaje šikanou Owena (Oscara) a konče vztahem obou hl. postav. Chloe Moretz a Kodi Smit-McPhee jsou bezpochyb brilantní herci, role, které ale mají hrát v Let Me In, nejsou ani v nejmenším psány a vymyšleny pro ně. Krása upírky (- upíra, jak napovídá originál i předloha) a až přílišná sympatičnost hlavního hrdiny ve filmu nefunguje, stejně tak přenesení příběhu z chladného Švédska do Spojených států. Zásadní rozdíl mezi severským originálem a americkým remakem vidím v tom, že ponurost švédských lokací pramení už z jejich samotné podstaty, za to ty americké musí být podporovány velmi stylizovaným gradingem, jenž však pouze zastírá fakt, že v off-line záběrovém režimu by se nedalo fikčnímu světu filmu ani v nejmenším věřit. Jinak řečeno je Let Me In kočkopes, který se usilovně snaží napodobit či nijak nepoškodit originál, dělá to ale s tak zbytečnou věrností a inspirací severskými filmařskými postupy, že v rámci škatulky amerického remaku nemá logicky šanci uspět. Stejně tak, jako švédi nikdy nenatočí plně funkční hollywoodský blockbuster, totiž ani američané nikdy nenatočí bezchybný film prolezlý severským kinematografickým feelingem. Jediné, co proto funguje bezchybně, jsou dvě kompletně přidané (či přetvořené) scény; ta úvodní a další, ke které úvod přímo odkazuje. (20.01.2011)

S dětskými herci problém nemám, tady Reeves chybu neudělal. Hlavní problém je zase to "zameričtění" skvělého originálu. Režisér se hrozně snaží, ale mrazivá atmosféra švédské verze je přesto nadobro pryč. Samozřejmě jsme ochuzeni o dětskou nahotu (ne že bych o to stál) a místo toho se film soustředí na zbytečnou brutalitu při útocích malé upírky, kde digitální (!) triky selhávají na plné čáře. Tenhle remake už zkrátka nepůsobí tak komorně a přesvědčivě, přesto Let Me In se pořád řadí mezi ty lepší kousky, co Hollywood v posledních letech vyzvracel. (15.04.2011)

,,Smím vstoupit?“.... Kdyby režisér M.Reeves nepřišel alespoň s drobnými nápady, jak ,,vylepšit“ originál, byl by za úplnýho trotla. Jemné odchylky nepůsobí zas až tak debilně a dělají z filmu popcornovější zábavu, které by mohly minimálně prvničky podlehnout. Já však příběh o dívce, po které zůstávají krvavé kaluže raději temnější. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Dostal jsem za úkol zorganizovat odběry krve ve velkým. 2.) Nevím, proč si mám dávat bacha na holky, který vylejzaj po setmění. 3.) Nebaví mě Švédský filmy. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (26.01.2011)