Galimatyáš

Myslela jsem si, že to bude blbost.. Ale až taková šílenost? To jsem nečekala! Co jsem ale věděla, bylo, že mě Jeunet prostě nezklame, to je sázka na jistotu :) Nevím, jak jinak to říct.. Ty postavy jsou "fakt ujetý" (nejvíc podle mě Kalkulačka).. U tohoto filmu se prostě nenudím.. Zasměju se, chvílemi nastane i nějaká ta akce.. Příjemný snímek :)) A polibek po otevření kufru mě vážně dostal.. Prostě originální!!! (27.11.2011)

Jean-Pierre Jeunet jen potvrzuje své dosavadní filmařské směřování a v podstatě své fanoušky i odpůrce nepřekvapí. Pro ty diváky, které oslovily Delikatesy, Město ztracených dětí nebo Amélie, jeho nový film představuje spolehlivou dávku nespoutané fantazie, hravosti, scénických hříček, výtvarných nápadů, nadsázky a poetiky. Pro ty, kteří potřebují silný příběh naplněný přímočarým dějem, představuje Galimatyáš obtížně stravitelné sousto. Ve svém novém snímku Jeunet představuje partu outsiderů, kteří se rozhodnou postavit mašinérii dvou průmyslových komplexů na výrobu zbraní. Mocní zbrojní magnáti obklopení početnou ochrankou se silným finančním zázemím a ochrannou rukou mocných politiků nemají šanci proti nadšení, důvtipu a přátelství svých protivníků. Jde vlastně o moderní stylizovanou pohádku, kde není až tak důležité co, ale spíš jak. Je to jeden z těch filmů, kde stojí za to se kochat prací kamery, vnímat dekorace, kostýmy a herecké kreace a ke kterému je potřeba se vracet, aby divák zachytil všechno, co mu při prvním zhlédnutí uniklo. Pro mě jde o potvrzení Jeunetových kvalit. Celkový dojem: 85 %. (24.11.2009)

Uááá! Tak ze začátku jsem fakt nevěděla, jestli se mi ten film líbí nebo nelíbí. Nádherné umělecké zpracování, skvělé obrazy, super kamera a dobře zahrané charaktery. Místy to bylo trochu přehnané, ale ten film byl doslova kouzelný. Film bych definovala jako brutálně poetické zpracování Dannyho parťáků do homeless černé komedie. (16.06.2011)

Tvorba Jean-Pierre Jeuneta se může pro někoho zdát problematická. Spíše než poctivý vypravěč je vizualistou, který na rozdíl například od „multifunkčního“ Spielberga užívá stále stejného stylu. Ač tedy střídá všemožné žánry, vždy uplatňuje totožné trademarky a právě na toto doplatil jím režírovaný čtvrtý Vetřelec – po klaustrofobickém prvním díle, akční militaristické dvojce a depresivním thrillerovém třetím díle Jeunet nachystal fanouškům série ve žlutých filtrech utopené pokračování, ve kterém se snoubila grotesknost s komiksovou nadsazeností. Mnoho diváků tuto radikální změnu v sérii (nikoliv však v Jeunetově stylu) neustálo, já osobně jsem si však Jeunetova, dalo by se říci autorského, Vetřelce zamiloval. Uvědomuji si narativní plochost některých z jeho děl, jistou poetickou podlézavost oceňované Amélie z Montmartru, samoúčelnost některých prvků v Příliš dlouhých zásnubách (a vlastně v jeho kinematografii celkově…) a nově i povrchnost a samoúčelnost celého Galimatyáše – z onoho narativního hlediska ovšem. ____ Nejvíce propracované postavy byly v oněch Příliš dlouhých zásnubách, o něco méně pak v Amélii, Galimatyáš se pak nachází na odvrácené straně spektra, kdy jsou postavy už pouhými karikaturami vynikajícími v určité věci a popravdě vám toho o nich více poví jejich vzhled než narace. Vzhledem k tomu, že je Jeunetova tvorba již od samých začátků ovlivněna groteskou a komiksy, nelze tento fakt shledávat překvapivým, avšak takový přístup má za následek nefunkčnost vztahů mezi postavami a divákovu neschopnost se do nich vžít. ____ Z libovolné scény lze vyčíst, že Jeunet k ní nepřistupuje jako vypravěč, nýbrž jako inscenátor – vypráví obrazem, klade důraz na mizanscénu, upřednostňuje gesta před slovy a spíše než k divadlu inklinuje k oné grotesce. Místo lišáckého přístupu k naraci (viz Nolan, Chan-wook Park, ad.) se soustředí z hlediska narativního na jednotlivosti „na jedno použití“. Celý film je prošpikovaný množstvím nápadů, je vizuálně hravý (v několika záběrech se nachází billboard s obrazem právě onoho záběru a v něm se pak nachází další billboard, atd.) a po vzoru asijské kinematografie žánrově neukotvený. Ve své podstatě se jedná o heist-movie ve stylu Dannyho parťáků s jasnými sociálně kritickými a satirickými prvky (zbrojní průmysl). Film je zábavný a vtipný a veškeré snahy o větší drama jsou úmyslně zesměšňovány, což je vzhledem k plochosti postav jen a jen dobře. Galimatyáš není tak špatný, jak se o něm píše, jen k němu musí být přistupováno s jasnými diváckými požadavky a být tolerantní k režisérově přístupu k vyprávění. Každý naratolog bude zajisté zuřit nad povrchností a jednoduchostí celého díla, ale co si budeme nalhávat, Jeunet nikdy neohromoval způsoby vyprávění, nýbrž malebnými obrázky, specifickou atmosférou, groteskností a kvanty originálních nápadů. V tomto případě lze Galimatyáš považovat za úspěch. Amélie z Montmartru spolu s Příliš dlouhými zásnubami však nad ním ční o poznání výše. Nepochybně. (08.09.2010)

Z môjho uhla pohľadu, čiže z vtáčej perspektívy, sú Jeunetove devätnásťročné Delikatesy dodnes samotným Juenetom neprekonané a na svoj rok narodenia sú skutočnou lahôdkou. Zjedol som síce aj štvrtých Votrelcov a Améliu hodnotím ako jednoznačný krok vpred, no dnešný Galimatiáš určite nie je odsúdený na úspech. Na bezdomovcov príliš mnoho akcie reznuté pantomímou. No jednoducho galimatiáš. (25.08.2010)