Signum laudis

Kdykoliv se scénárista Jiří Křížan pustil do válečné tématiky dopadlo to velmi dobře. Signum Laudis je snad kromě Švejků jediný film v kulisách první světové války co si vybavím. Díky kvalitní produkci a hlavně režii Martina Hollého se scénář dočkal velice důstojného zpracování, díky němuž válečné prostředí působí opravdově a neošizeně. Film je také přehlídkou velmi dobrých hereckých výkonů představitelů výtečně napsaných postav. Samozřejmě nejvíce pozornosti strhnul Vlado Müller coby naivně úslužný kaprál Hoferik, ale ve vedlejších rolích vynikají i Josef Bláha nebo Ilja Prachař. Depresivní atmosféru zdatně dotváří i hudební motivy Zdeňka Lišky, pro mě největší osobnosti české filmové hudby. V rámci tuzemské tvorby odivuhodný počin. (12.03.2013)

Nezmyselnosť vojny, ale podaná trochu inak, než ju poznáme od Kubricka. Z mnohých dialógov mi išlo akoby švejkovské poňatie vojny a zvýrazňovala to hudba, občas dychovka ako z komédie a občas nedefinovateľné tóny, keď išlo do tuhého. Vlado Müller sa tu hraje nielen ráznou postavou, ktorá mu vždy išla, pästnými súbojmi, na ktoré mal predpoklady, ale aj kladivom, čo boli najmučivejšie scény v histórii čs filmu. Aj napriek všetkým nespochybniteľným kvalitám ma to až tak nebavilo, hlavne v prvej polovici, tá druhá, to už bolá iná káva. (19.3.2016) (24.03.2013)

Byť oddane horlivým pucflekom vrchnosti sa nevypláca. V mieri ani vo vojne. Pretože vo finále každý takýmto horlivcom opovrhuje. V mieri ho za to čaká prosté opovrhnutie, na vojne smrť. Plejáda hereckých hviezd sa činí ako môže. Vyzdvihnúť možno, popri titulnej úlohe, skvelého Josefa Bláhu v úlohe hajtmana, v civile advokáta, ktorý veľmi dobre vie, kedy a komu kurizovať. Film je to nepochybne dobrý. Osobne ale taký až moc mužský, žena sa len obšmietne a ani multifunkčný skladateľ filmovej hudby Zdeněk Liška nemal práve najšťastnejší deň.  Takže za tri - dobrý. (02.08.2021)

Velice zajímavá výprava do Rakousko-uherských linií, která v člověku velmi pravděpodobně něco zanechá. Především se mi zamlouvala kupa velmi moudrých a totálně jednoduchých myšlenek se silným protiválečným nádechem. Vlado Müllera jsem viděl úplně poprvé a nezbývá mi než souhlasit s většinou. Byl skvělý. Žánrové začlenění snímku mezi materiál psychologický není náhodné. Ve snímku se pohybuje opravdu celá škála vojáků nejrůznějších charakterových rysů i těch zcela bezcharakterních a režie i scénář jsou zcela vymazlené. Výtku bych měl snad jen k tomu, že se snímek místy opravdu nepříjemně táhne a vehementně se snaží diváka uspat. Hodně pěkné tři kousky. (27.09.2015)

,,Máš mě rád?" – ,,Podle rozkazu, pane hejtman." Na tomhle vynikajícím válečném dramatu mě pokaždé fascinuje kromě jiného ta skrytá ironie až sarkasmus. Alespoň na mne působí Signum laudis místy jako tragikomedie, zejména přes postavu pijanského hejtmana Bruna v podání Josefa Bláhy (naprostý vrchol jeho herectví). Třeba jeho drsná rozmluva s kaprálem Hoferikem (rovněž vynikající Vlado Müller) ve vyhořelých troskách a s notorickým popíjením kořalky budí ve mne hrůzu i pocit komičnosti zároveň. Ale asi takový byl záměr, protože celý snímek nepředstavuje v souvislostí s tématem 1. světové války žádný "hraný dokument", ale poukazuje na stupňující se absruditu a nesmyslnost uprostřed armády na čele s absurdně poctivým kaprálem. Ten plní s pýchou na ocenění páně císaře (Signum Laudis = znamení chvály) každý rozkaz, včetně ztrát na důležitém válečním "majetku" (vojáci, koně). Ve chvíli brutální scény s rozmlácení koní docela hnusné, jinak tomuto skvěle propracovanému snímku nelze nic vytknout, protože zapůsobí jak drsnými bojovými scénami, tak luxusním herectví většiny protagonistů (dále např. Ladislav Frej, Radovan Lukavský), stylově laděnou výpravou, kamerou, hudbou Zdeňka Lišky i občasnými nadsázky v drsném příběhu. 95% (25.02.2017)