Signum laudis

Popravdě řečeno nechápu, že mi takový film tak dlouho unikal. Každopádně pochybení je napraveno a já si užil velmi kvalitní filmový zážitek. Na pozadí válka, která funguje jako mlýnek na maso a nikdo neví, koho semele jako dalšího (technické zpracování bylo přesně tak chaotické, jak ho mám u snímků z první světové války rád), trochu nevyvážená hudba (místy jsem v ní cítil 80. léta, což není u tak dobového filmu zrovna trefa do černého; no ale i mistr tesař se sem tam utne) a pak střety charakterů a národností (bohužel nezvýrazněné užitím více jazyků), obyčejných vojáků, nižších důstojníků a dokonce generálů. Film na svých bedrech suverénně táhne Vlado Müller, jehož Adalberta si nakonec divák oblíbí a plně mu fandí až do konce, ale i postavy podle hodnosti nejvyšší jsou velmi zajímavé, nejvíc mě z nich zaujaly asi König a Kostolány. Atmosféru zmaru a deprese pak ještě podpoří maximální hořkost v závěru a ironický úšklebek nad pochodem generálů. Silné 4*, rozhodně doporučuju. (02.10.2013)

Velice zajímavá výprava do Rakousko-uherských linií, která v člověku velmi pravděpodobně něco zanechá. Především se mi zamlouvala kupa velmi moudrých a totálně jednoduchých myšlenek se silným protiválečným nádechem. Vlado Müllera jsem viděl úplně poprvé a nezbývá mi než souhlasit s většinou. Byl skvělý. Žánrové začlenění snímku mezi materiál psychologický není náhodné. Ve snímku se pohybuje opravdu celá škála vojáků nejrůznějších charakterových rysů i těch zcela bezcharakterních a režie i scénář jsou zcela vymazlené. Výtku bych měl snad jen k tomu, že se snímek místy opravdu nepříjemně táhne a vehementně se snaží diváka uspat. Hodně pěkné tři kousky. (27.09.2015)

Překvapivě kvalitní válečné drama, které nestojí na bitevních scénách, ale na psychice vojáků. V tomto případě především na kaprálovi ve skvělém podání Vlado Müllera: ten je prototypem poslušného, oddaného, fanaticky zaslepeného poddůstojníka, snažícího se zavděčit nadřízeným, konajícího rozkazy bez pochybností a bez lítosti, pyšného, přesvědčeného o naprosté oprávněnosti veškerého svého počínání. Jakkoliv taková postava otevírá divákovi kudlu v kapse, v závěru musíme kaprála při jeho bezelstné, nechápající naivitě litovat. Silný, dobře obsazený film bez zbytečného patosu, který je kupodivu (vzhledem k době vzniku) oproštěn od veškeré ideologie či propagandy. 80% (20.05.2009)

"Čemu vy svině vlastně věříte?" aneb výborná česká odpověď na Železný kříž a Stezky slávy. Film doslova nabitý úvahami a oplývající dobře mířenou kritikou. Každá z postav, jakby tu reprezentovala společenskou neřest, ať už třeba proradnost, vypočítavost, alibismus či pohrdání sociálně a společensky nižšími jedinci. Původně nejsympatičtější člen velení Josef Bláha coby hejtman Bruno se ukáže jako největší svině. Jedněmi nenáviděn, druhými pohrdán, zásadový při plnění povinností, takový je kaprál Hoferik, férový muž se smyslem pro zodpovědnost, jemuž de facto zlomí vaz takřka až fanatická víra ve vlastní ideály. Ideály, které elita káže, ale které jsou jen vyprázděnými pojmy, protože jde-li o kejhách, veškeré cnosti jdou stranou. A závěr, co věta, to perla. "Orientujete se, kudy máme jít, pane redaktore?" - "Já se orientuju vždy, generále." Jedinou slabinu představuje hudba, film by si zasloužil nápaditější a bohatší doprovod, ale i tak se přikloním k nejvyššímu hodnocení. (18.05.2013)

Patrně nejlepší československý film, jaký jsem zatím měl možnost vidět. Tolik hereckých es jsem už neviděl dlouho pohromadě. Skvělý scénář a vynikající psychologie postav, mezi kterýmy vyčnívá cynický realista hejtman König v podání Josefa Bláhy. Výprava a bitevní scény jsou na 80.léta v našich končinách také unikátní. Kaprál Hoferik v podání Vlado Müllera byl i přes svoji drsnou povahu veskrze kladnou postavou a ten konec jsem mu opravdu nepřál. Neschopní velitelé posílají své podřízené na smrt a sami nakonec slíznou smetanu (i když zde je tou pomyslnou "smetanou" paradoxně ruské zajetí). Je trochu s podivem, že tento vynikající (proti)válečný snímek zůstáva, alespoň co se týče zdejšího počtu hodnocení, veřejností opomenut. (26.12.2008)