Maratón

Přivírám oči nad tím, jak vyfešákovaní, slušní a usmívající se jsou tady snad všichni rudoarmějci, protože o nich Maratón není. Prim stále hraje úžasná dvojice Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová, dva mladí lidé, kteří se protloukají pražskými ulicemi plnými povstalců, táhnou se s těžkým kufrem a revoluci vnímají každý jinak. Moc pěkně se na ně dívá, jsou odhodlaní, vtipní i vyděšení, všechno jsem jim věřil. Druhá část filmu, ta válečná s kolonami tanků, výbuchy, demolicemi a přestřelkami se mi ovšem líbila také - výprava je velkorysá, bitvy jsou slušně natočené a mají tu potřebnou atmosféru a tu a tam se v nich objeví známá tvář, která někdy dostane jen větu (Svatopluk Beneš), jindy dvě věty (Bohuš Záhorský) a jindy plnohodnotnou roli se vším všudy (fantastický Karel Höger a samozřejmě Vladimír Menšík). Rozhodně bych Maratón nezatracoval. (30.09.2017)

Když před několika lety kulminovala éra laciných dvd (nejen) v Levných knihách, obchodně méně úspěšné kousky se objevovaly ve stáncích ve výprodejích, kde uplatňovaly nabídku typu dvou či tří filmů v jednom balení. No nekup to za tu láci. Posléze se sice téměř pravidelně ukazovalo, že mizerný odbyt nebyl způsobený nepochopením nepřejícího publika a měl mnohem přízemnější důvody, nic to ale nemění na faktu, že jako komerční strategie to fungovalo slušně. Stejnou filozofii 2v1 zjevně zastávali tvůrci Maratónu, když divákovi nabídli dva paralelně se odvíjející příběhy z posledních dnů války. Co na tom, že do sebe vlastně vůbec nezapadaly a oba jako by točil jiný režisér a jiný štáb. Příběh mladičkého vězně osvobozeného z pankrácké věznice, který během čtyř dnů květnového povstání stihne zúčastnit se se zbraní obrany Prahy i najít osudovou lásku, zapadá aspoň trochu do obrazu české kinematografie 60. let sázející na herecké výkony a intimitu okamžiku. Druhá linie ukazuje vítěznou sovětskou armádu, jak "spěchá na pomoc Praze", a tahle linie má zřetelně propagandistický rozměr a zapadá do tváře normalizované kinematografie 70. let. Patos, tragika lidské oběti na samém konci války, usměvavé tváře unavených sovětských vojáků a nekonečné kolony vojenské techniky vítězící armády. Je to průhledné a neuráží mě to už proto, že film, ať je jaký chce, dokáže aspoň v některých scénách zlidštit tvář protivníka a vyvolat úsměv na tváři. Na druhou stranu mě ale v žádném případě tenhle kousek nenaplňuje jakýmkoli obdivem. Velký, resp. hluboký, film vypadá úplně jinak a vyvolává jiné emoce. Celkový dojem: 50 %. (25.02.2015)

"Víš, teď se bude hodně křičet. Radši míň řvi a víc namáhej tohle, hlavu." už tento dialog, na samém začátku filmu, nás ubezpečí, že na nás nečeká unifikovaná prorežimní propaganda. Linka Pražského povstání (Hanzlík - mladší bratr) a linka spěchání na pomoc povstání (Menšík - starší bratr) jsou sice propojeny poměrně uměle, ale nakonec přeci jen splynou v jedno. A obě mají co nabídnout! Poetiku Nové vlny hledejme spíše v té první, druhá nám ale nabídne řadu velice kvalitně nasnímaných válečných sekvencí nepůsobících směšně, včetně autentické techniky a opravdu masových scén. (07.07.2020)

Proboha, takových peněz vyhodit do luftu. Mohl to být parádní film o osvobození a vznikla komická fraška o příjezdu ruských tanků do Prahy. Ta linka těch dvou milenců Hanzlíka a a Brejchové by tam klidně mohla zůstat, ale ruští velitelé mluvící česky, čeští vojáci taky, komičtí Němci jichž se nikdo nebál, ještě se tam mohlo zpívat jako v Noci na Karlštejně. No to jsem tedy nedal. 40% (12.01.2017)

Ojedinělý, ale nepříliš funkční pokus skloubit novovlnově tragikomické příhody malého českého člověka s výpravným filmem o osvobození Prahy Rudou armádou. Deheroizující nadhled první linie se nehodí k patosu té druhé a opačně. Prostříhávání mezi liniemi navíc nepomáhá rytmizaci, ale spíše přispívá k našemu nezájmu o hrdiny a dojmu, že vznikly dva filmy, teprve dodatečně slepené dohromady. Pozornost je jedné z hlavních postav (Menšík a Hanzlík) vždy věnována tak dlouho, že mezitím zapomeneme, kde jsme opustili tu druhou. Herci nemají šanci na omezeném prostoru hrubě načrtnuté charaktery oživit. Nejvíce na jednorozměrnou typologii doplácí nesamostatná, přihlouplá a vystrašeně pobíhající Karla, právem se obávající, že ji partner bude celý život konfrontovat s tím, jak je blbá. Zásluhou neocenitelného humoru a ochoty přiznat, že slavná revoluce mohla místy připomínat absurdní komedii, jde o nejsnesitelnější film věnovaný Pražskému povstání (pakliže nepreferujete neředěný poválečný patos Němé barikády). Z větší části ne díky kouzlu nechtěného. 60% (11.02.2015)