Jmenuji se Khan

Třeba si časem vzpomenu, jestli je něco podstatného, co ve filmu nezaznělo, nebylo ukázáno nebo mu cokoliv nevyšlo. Teď však budu naopak nějakou dobu přemýšlet nad tím, co ve snímku bylo a v závěru jsem se s radostí nechal vláčet krásným a upřímným vykrystalizováním, ke kterému vedla trnitá cesta. A mám pocit, že jsem opět viděl něco navíc, něco, co mi rozšířilo obzory... (31.12.2016)

Těžko říct, proč se právě indičtí filmaři nejvíc zabývají komplikacemi v životech amerických muslimů po 11. září a ani nemá cenu o tom v tomto komentáři spekulovat. Mnohem důležitější je, že My Name Is Khan je z této vlny indických filmů ten nejvyrovnanější a nejlepší. _____________________ Ostatně je také poměrně prostý a (záměrně) naivní, avšak ve svých simplifikacích nestaví muslimy do pohodlné role ukřivděných obětí (jako New York), ani netrpí nekoncepčností (jako realističtější a sebekritičtější Kurbaan). V zásadě prosazuje tři základní myšlenky: lidé se profilují jen dle svých skutků, problémy se nemají přehlížet, ale řešit a všechno (krom smrti) je vždy možné napravit. _____________________ Že půjde o milý a dobrosrdečný film, od Karana Johara každý čekal; na rozdíl od jeho předchozí počinů je však výrazně civilnější a daleko méně expresivní co se emocí týče. Tato vlastnost je přímo ukotvena v ústřední osobnosti Rizvana, jemuž Aspengerův syndrom výraznější projevy emocí nedovoluje a při klíčovém zvratu filmu tak vlastně stojí za jeho rozchodem s Mandirou. Je rozhodně fajn, že za patáliemi hlavních postav nestojí jen předsudky jejich spoluobčanů a film má daleko do toho být hysterický (akty proti-muslimského násilí, které se v něm objevují, vychází ze skutečných incidentů) . _____________________ Pokud Rizvan při své podařené a úspěšné cestě někde zakopnul či zavrávoral, tak to jistě bylo u způsobu vyprávění, které je znázorněno jako čtení jeho deníku. Ten byl ovšem psán pro Mandiru a proto je nelogické, aby v něm byly uvedeny i události, o nichž musela dávno vědět. Další drobný problém představuje pasáž s hurikánem, jenž je sice vizuálně nejpůsobivější částí filmu, ale ve vyprávění přebývá a jen zbytečně odsouvá rozuzlení. (Dodatek 2. 5. 2010: Čímž jsem ale rozhodně nechtěl naznačit, že je třeba film hodnotit podle prvních deseti minut :/ ) (24.04.2010)

Na svete sú len dva druhy ľudí - dobrí a zlí... A presne o tom to je - je zbytočné ľudí rozdeľovať na základe rasy, náboženstva, spoločenského postavenia alebo podľa vzhľadu, pretože ani jedno z týchto delení nedokáže človeka naozaj úspešne definovať. Rizvan Khan je takým indickým Forrestom Gumpom, akurát že v trochu vážnejšom prostredí. Prvá tretina filmu ma moc nechytila, pretože dej bol príliš priamočiary a miestami až presladený. No potom sa to po 9/11 všetko zlomilo a celé sa to rozbehlo. Reálne tu boli vykreslené tie ľudské predsudky, keď razom každý moslim sa stal skrytou hrozbou a obávaným teroristom. Vďaka čomu sa následne dej filmu viacero krát radikálne láme a už nič nieje razom ako predtým a budúcnosť sa zrazu stala úplne neurčitou. Veľmi veľa pekných scén, dialógov a myšlienok sa tu objavilo, čo vytvorilo z tohto filmu hodnotné dielo (bohužiaľ miestami boli niektoré scény trošku prehnané). No celkové posolstvo bolo krásne, kiežby si ľudstvo bralo príklad z Rizvana a odhodilo svoje nechutné predsudky! (12.07.2013)

"Víš co?" "Ne." Shah Rukh Khan zahrál fantasticky člověka s Aspergerovým syndromem. Mnoho, mnoho věcí se mi na tomto filmu líbilo - asi až do Georgie, kdy začal děj trpět nerealističností a já si řekl "zatraceně", ... protože ... mohlo to být dokonalé (a je málo filmů, u kterých se člověk směje, ale přitom jsou smutné nebo vážné nebo obojí). Jenže ... nakonec to bylo pozitivní a já odpouštím a ukládám 5*. ■ Jinak - i v osobním životě je Shah Rukh Khan věřící muslim a má za ženu hinduistku. ■ P.S. Začínám přemýšlet sehnat jeden film z roku 1995 http://www.csfd.cz/film/107196-statecne-srdce-ziska-nevestu/, ve kterém hrála identická dvojice (přestože má příšerný název). ■ Stále dokola poslouchám song z filmu (Sadja): https://www.youtube.com/watch?v=5_OALB7iOSw (01.08.2014)

"My name is Khan, and I am not a terrorist!" Mé první velké setkání s indickou filmovou produkcí dopadlo více než skvěle. MNIK spojuje prvky mnoha žánrů a celkově jsou propleteny do neuvěřitelného celku gigantických rozměrů. Film se zabývá dosti ožehavým problémem mínění lidí o muslimech ve společnosti - poukazuje na dost důležitou myšlenku, a to že být muslimem, neznamená být teroristou. Bohužel, ne všichni toto dokážou pochopit. A musím uznat, že Dustin "Rain Man" Hoffman má dost vážnou konkurenci v Indii v podobě Shahrukha Khana. První třetina filmu měla lehký a převážně romantický ráz. Byla vtipná, příjemná, ale zároveň také poučná. Druhá třetina na mě zapůsobila maximálně - a to po všech možných stránkách (nic bližšího neřeknu - to musí vidět každý sám). U závěrečné třetiny jsem měl smíšené pocity - byla působivá, ale chvílemi krapet přitažená za vlasy (ale což ... který film dneska nepostrádá nějakou tu mouchu). Musím pochválit a vyzdvihnout (a to dost vysoko) neuvěřitelnou kameru, která dělala mnohé scény ještě působivějšími. A hudba? To byla naprostá lahůdka pro mé uši - ani nevadilo, že jsem nerozuměl. Zkrátka chci říct, že o úplně dokonalý film do posledního puntíku nejde, ale že bych musel použít plácačku? Ani náhodou! "Existují dva druhy lidí. Dobří a špatní!" - A existují dva druhy filmů. Dobré a špatné! ... A MNIK je absolutně tím dobrým!!! (28.04.2010)