Kanárek

Málokdy člověk vidí film, který by se dal označit za krystalicky čistý odpad. Kanárek jím bezpochyby je. Celý snímek je pojednán jako hitparáda, kde si má člověk vybrat, který z účinkujících se mu jeví jako nejnechutnější. U mě to vyhrává hlavní představitel, těsně následovaný Hlavsou a párkem Čížkovou s Křenem. Tauš mě štval od první minuty, co se ve snímku objevil. Lehce trumfnul ony sebevědomé české kapely, které si navlečou triko se svým zahraničním vzorem a jdou natočit originální desku; neboť jen za prvních dvacet minut zaznělo ve filmu 8x jméno jeho oblíbeného režiséra, pak jsem to přestal počítat. Pravda, na tričku ho neměl, ale na ponožkách nejspíš ano, anebo to minimálně zachraňovaly spodky tarantinovky. No a kromě toho projevoval fascinaci krví, násilím a smrtí, takže prostě blbeček non plus ultra, zvlášť když si uvědomíme, že začal brát drogy jen proto, aby se znechutil té postarší stíhačce, co ho chtěla mermomocí svést. No Hlavsa se taky ukázal, před a po koncertech bublalo na scéně to nejprimitivnější hospodské bahno, pomyslného dna dosáhl "nezávislým a nespoutaným" bouráním popelnic za řevu rolingstonovské satisfaction. Člověk tak nějak začíná ty komunisty chápat. Zkrátka, pro mě naprosto zbytečný film, perfektní tak maximálně pro lidi s nízkým tlakem, kteří jsou líní udělat pár dřepů. (26.04.2013)

Nie je zlé občas si pozrieť niečo celkom iné ako klasická filmárčina. Takýto napohľad amatérsky dokumentárny film, ktorý vychádza z osobných skúseností režiséra, scenáristu aj herca v jednej osobe, ma zaujal aj napriek všetkým jeho muchám, skoro nepočúvateľnej hudbe a absencii súvislého deja. Všetky príhody na ulici alebo drogové delírium vyzerali fakt reálne a to aj pri asi veľmi skromnom rozpočte. Zbožňovanie Quentina Tarantina tvorcami a opakovanie celých pasáží z Pulp Fiction vyznelo dokonca príjemne a pravdivo. (28.01.2015)

Šokující erotické zkušenosti? Pokud to nebylo přesvědčování mírně natvrdlé přítelkyně, aby si před kamerou převlékla tričko, i když neměla podprsenku, svádění postarší produkční, která stejně nakonec utekla, nebo stříkání sjetých holek kečupem a šlehačkou (žádný eufemismus), tak jsem to asi minul... Kanárek mi nepřišel nudný, ale z námětu se dalo rozhodně vydupat daleko silnější materiál. (10.06.2009)

Až do závěrečných titulků jsem byl přesvědčenej o tom, že koukám na Taušův autorský film. On mu k tomu ale napsal scénář Boris Hybner. Což mi přijde fakt zvláštní. Tauš točí film o sobě, obsadí se v něm do hlavní role, ale to, co se v tom filmu odehrává, má na svědomí někdo jinej...? To si tenkrát VT nebyl schopen poskládat sám? Jestli se měl někde někým nechat nahradit, tak na postu představitele hlavní role. Ne že by úplně selhal, ale nemělo to šťávu, byl neslanej, nemastnej. První heroinová rána přišla jako blesk z čistýho nebe, jestli měla být rozbuškou jen ta nadržená paní v kombinaci s příležitostí se nastřelit..? To k tomu tenkrát nepotřeboval nikoho dalšího? Ale každej jsme jinej, třeba je vážně takovej sólista. Mně by se to za těchto okolností nestalo, určitě ne napoprvé. Co mi ale na Kanárkovi vadilo nejvíc, byl jednak zvuk a taky ta dlouhá expozice. Viděl bych to tak na třicet úvodních minut bez akce, bez přímé souvislosti s ústředním tématem. Byl to nezralý, ale nadějný debut tvůrce, který od té doby opakovaně potvrdil svoje režijní kvality. Viktora Tauše mám rád. Je to hazardní hráč, opakovaně se nebojí riskovat. Je zajímavější a osobitější, než ten filmovej, kanárkovskej Viktor. I to je jedna z chyb Kanárka. (17.11.2019)

Přesto že je snímek starší, neztrácí se, jako jednohubky. Každý si tam najde určitě to své. Mě se nejvíc líbil Schmitzer, jak mu vysvětloval, jakým způsobem to svinstvo z něho dostane. Odvykačka byla správně drsná a věřím, že je to jen slabej čajíček, co je pak v reálu. Myslím, že si s pivkem vystačím... (24.02.2015)