Muž, který lže

"Moje meno je Ján Robin. Kde som to prestal, moje meno je Boris Varis - Ukrajinec." O Robinovi sa dozvedel v krčme a čo nevedel, si vymyslel. Raz sa vydával za jeho priateľa, raz za jeho vraha a napokon tvrdil, že Robin je zradca. "Nik neveril mojim klamstvám, ani ja sám. Teraz vám poviem ako to bolo naozaj, v období ilegality ma prezývali Ján Robin, ale moje meno je Boris Varisa." Že sa trochu zamotávam, to nie ja, to film je zamotaný. Boris sa snaží, dať svojmu rozprávaniu hlavu a pätu, ale nedarí sa mu, tak ako sa mu nedarí obliecť si správne sako. Je to muž, ktorý klame. Rozprávanie v prvej osobe mám rada. Hlas Ladislava Chudíka mi však k Trintignantovi nesedí. No bolo zaujímavé vidieť ho v spoločnosti Mistríka, Krónera, či Silvie Turbovej. Sledovanie filmu bolo pre mňa ako návšteva galérie. Jeden krásny obraz za druhým. Veľmi zaujímavý, až mysteriózny film. Páčil sa mi. (08.06.2024)

Esteticky tikající odysea mysli svědkem alternace, svět(l)em odcizena všední všetečné falešnosti. Svým tématem hry porcována, pronásledována. Charismatický sen o nás, v nás. Nechte se najmout do obrazu, který nám mam zašifrované přísahy předstírá. Pravda v žaláři láteří. Přišel z „vyprahlého“ světa. Rozpustilá figura, která uvízla v arše nepojmenovatelné. Líčí prchavě prchlivý příběh, který s dalším obrazem taje stejně tak, jako kostky ledu zanechané na přímém slunci. S osudem si v mžiku dle libosti hraje, exoticky vyhlížející, přihlížející uhrančivé krásky s kočičími linkami pomiluje. Platonicky, vášnivě. Dmýchá fantazii, opředen spontánní iluzí, zbavuje povrchní čistoty, odhaluje záběry poeticky tříštivé kratochvíle. Otevírá tisíce dveří, zavazuje oči realitě. Šálí v labyrintu shledání. Experimentální kapka balamutící sugesce, ševelící koncentrované mystifikace. Optický klam, vyšší logika imaginace. Sama jediná, v jeho blízkosti, blahá rozkoš rozplývá se v dlaních, v dotecích svůdce. Touha zůstává. Touha jménem Jean-Louis Trintignant. (K)lamač espritu duše, jenž baží po heroické, neochvějné nátuře, jenž cítí ten sladký hřích, jak docílit své existence. Mág, který své slabosti omilostňuje mystifikací sebe samého. Muž, který se sám o sobě stal nedotknutelným mýtem, otevřenou legendou, omluvitelným klamem. (04.06.2016)

Oba slovensko-francouzské filmy Alaina Robbe-Grilleta jsou považovány za klíčové v éře hledání samostatné identity slovenského filmu. Nicméně ani s odstupem let si nelze myslet, že by každá národní kinematografie měla natočit skutečně od každého soudobého žánru svého zástupce a tím prokázat svoji životaschopnost. Náhodné obrazy Robbe-Grilleta jsou zajímavé snad jen účastí Jean-Louis Trintignanta, tohoto klasika francouzského filmu. Zdánlivě povědomé příhody z éry Slovenského štátu ilustrují záběry s Ivanem Mistríkem, ale jejich pravdivost zaniká kdykoli se na scéně objevuje některá ze čtveřice Kocúriková, Turbová, Bréal nebo Prado. Naivní manýrismus. (31.10.2021)

Nerad hodnotím filmy, kterým nerozumím. Je to stejné, jako bych stál před plátnem abstraktního malíře, věděl o něm, že je velmi vysoce hodnocen (tedy alespoň finančně) a já z obrazu nevyčetl, co má znázorňovat. Když se natáčel tento film, byl rok 1967/68. Jak všichni víme, byl to rok pokusů o politické proměny naší země, které byly z kraje rychle a násilně potlačeny. A naše myšlenky se tenkrát zmítaly v extrémních polohách. To se projeví samozřejmě i na tvůrčím uměleckém projevu. Tak tomu bylo i v roce 1989, kdy se národ opětovně, tentokrát však úspěšně, pokusil změnit politický systém. I tenkrát se to projevilo v tvůrčím myšlení filmových tvůrců a na některé filmy se vůbec nedalo dívat. Tenkrát vznikaly pro změnu zase krvavé hororové snímky, tzv. nových scénáristických a režisérských tváří. Inu, někdy se tedy musíme smířit s vlastním nepochopením. (17.02.2017)

Vzpomínám si, jak v dobách reálného socialismu uspořádalo nejmenované regionální muzeum na Vysočině výstavu věnovanou místnímu partyzánskému hnutí z doby okupace. Na vernisáž pozvali i někdejšího sovětského velitele, aby utužili nerozlučné bratrství obou našich národů. Starý pán nechápavě hleděl na zažloutlé fotografie, které v hojném počtu zdobily stěny dvou rozlehlých sálů. "Kdo jsou ti lidé?" ptal se zmateně. - "To jsou přece tvoji spolubojovníci, naši hrdinní partyzáni." - "Zešíleli jste? Kdybych měl tolik chlapů, tak jsem toho Schörnera vyhnal z protektorátu sám," zněla rozhořčená odpověď. Tahle drobná, ale příznačná příhoda z nedávné minulosti může dobře ilustrovat fakt, že lži a manipulace byly, jsou a budou nedílnou součástí našich životů a leckdy mají sílu utvářet virtuální realitu. Lež jako filmové téma tedy přináší obrovskou škálu možností, jde jen o to, jak látku uchopit. Představte si např. několik verzí téže události z pohledu různých aktérů (s tím konec konců pracoval už Kurosawa) a na divákovi by bylo zjistit, kde se skrývá pravda. Většina režisérů by na námět zkoušela jít cestou rafinované hry s divákem, kterého by postupně odhalovanými náznaky znejisťoval v jeho zpočátku jednoznačném vidění událostí a dával mu naději, že nakonec snad přece jen odhalí velké tajemství a skutečný stav. Grillet na to jde jinak. Divák ho nezajímá, pro něj je hračkou sám film, a tak si labužnicky pohrává pro vlastní potěšení s jeho formou. Od prvních minut víte, že hlavní hrdina s nejasnou a především proměnlivou identitou je patologický lhář. Která z jeho verzí a tváří je ta pravá? Pravděpodobně žádná - a není to nakonec jedno? Žádné záchytné body stejně neexistují. Můžete jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, proč režisér do příběhu z druhé světové války násilně nacpal pózující krásky vylepšené výrazným moderním makeupem, které jako by vypadly z pokleslých erotických filmů s lesbickou tématikou oné doby. Nebo proč kamera tak dlouho zálibně spočívá na bílém pozadí. Snímek můžete podle své nátury považovat buď za vytříbený umělecký experiment, nebo za afektovanou sebestřednou autorskou pózu. Nezastírám, že je mi bližší to druhé. Ocenit můžu kameru a přítomnost osvědčeného Trintignanta, jinak je to bída. S Grilletem bych patrně nenašel společnou řeč ani v debatě o počasí. Celkový dojem: 25 %. (12.02.2019)