Irčan

Tenkrát v odborech. Tak jako má Leone trilogii dolarovou, má nyní Scorsese trilogii mafiánskou a jejího završení jsem se dočkal v době, kdy jsem ho už zkrátka nečekal. Nejmladší bratříček Mafiánů a Casina totiž dorazil ve chvíli, kdy je zasloužilý tvůrce nedaleko osmdesátky a rázně tak skeptikům ukazuje, že věk je jen číslo. Příběh Franka Sheerana je nostalgičtější než dva zmiňované kousky, nepotřebuje si tolik pomáhat formou a obrazem jednotlivých událostí, zkrátka jen půlčtvrté hodiny pluje, vypráví a vzpomíná na věci, na které se nevzpomíná lehce. S nadhledem představí sto a jednu vedlejší postavu, aby stejně elegantně dokázal bez jediné kapky krve zamrazit v zádech při titulkové pauze s jejich osudem. A uprostřed všeho zůstává královský trojlístek De Niro, Pesci a hlavně Pacino, v neuvěřitelných hereckých kreacích, kdy si tihle pardálové na sklonku kariéry (Pesci už dokonce po jejím reálném konci) vychutnávají nejvášnivější hádku i nejjemnější nuanci. Věděl jsem, že tahle cesta bude o vraždách, mafii, politice nebo soudech, ale nečekal jsem, jak moc přesně bude i o stárnutí a pomíjivosti každého života, kdy ty nejdůležitější věci jsou právě ty, které nenávratně zmizely. (27.11.2019)

Jako již tradičně jsem snímek vzhledem k brutální stopáži dlouho předlouho odkládal. Jako již tradičně se ukázalo, že zbytečně. Scorsese zvolil neobyčejně svižné tempo, takže i když má film 3 a 1/2 hodiny, tak se stále něco děje a je stále na co koukat. Takhle událostmi napráskaný film se jen tak nevidí. Vešlo se tam toho opravdu hodně a všechno zvládlo být divácky velmi atraktivní a moderní. Už jsem se bál, že nám Scorsese začíná senilnět, ale tímto snímkem mě vyvedl z omylu. Jediná obrovská výtka míří z mé strany k totálně odporné digitální verzi mladého Franka. Především, pokud jste zdravým divákem a sledujete snímek v tom nejlepším možném rozlišení jako já, tak vám muselo být na zvracení. Ten jeho rozmazaný ksicht, který totálně nezapadal do okolního osvětlení, naražený na staré nepohyblivé tělo - to bylo něco strašného a zbytečně to kazilo dojem. Rozhodně zde měl být použitý jiný herec. Tato výtka se týká všech takto znetvořených postav. Je mi záhadou, jak něco takového mohlo projít. Zahrané a obsazené to bylo samozřejmě na jedničku s hvězdičkou. Moc se mi líbily i události, které snímek zachycuje. Scorsese vybral opravdu mimořádně zajímavou část amerických dějin. Nepřestává mě udivovat, jak něco takového mohlo být tehdy možné. Za mě (experta) dávám 4 kousky s přimhouřenýma očima nad ve velkém stylu posranou digitalizaci postav (i amatérské deepfakes na pornhubu jsou nesrovnatelně lepší - vím, to pouze z doslechu, jsem slušný mladý muž). (22.03.2020)

Hviezdny herecký ansámbl alá Godfather alebo Goodfellas spomína na svoje činné a aktívne obdobie. Joe Pesci zahral vierohodného mafiána, vedľa DeNira pôsobil ako surový gauner, lotor a kriminálnik. V poslednom období si stále viac všímam, že DeNirove herectvo rokmi stráca na umeleckosti, hodnovernosti, proste vidno, že hrá a rola zločinca sa neodrážala v mimike ani gestách. Pomalé filmové tempo a neustále prestrihy zo súčasnosti do minulosti zločincov mi prišli bez patričnej šťavy a ťažšie udržali moju divácku pozornosť. 209 minutáž s týmto materiálom a v tomto prevedení je pre mňa priam neuveriteľná. Z úcty ku Scorsesemu musím skonštatovať, že príbeh ma záujmom obišiel, vlastne ma dosť nudil. Príťažlivý je skôr jeho nostalgický dojem, ktorý koniec koncov vykresal. (21.03.2020)

Milión krát lepšie než nudný Hoffa (1992) s Jackom Nicholsonom a Dannym DeVitom. Ja to CGI kurva milujem. Môže byť niečo lepšie, ako vidieť Roberta De Nira, Al Pacina a Joea Pesciho ako z ich starých filmov? Akoby toto bol snímok skutočne z 80.rokov. Absolútne na jednotku urobené omladenie hercov. Naopak musím pochváliť aj ostarnutie hercov a scéna ku koncu v base s úbohým senilným starčekom Joem Pescim, to trhalo srdce. (Pochválim aj jeho český dabing). Irčan je - nie tempom, ale emocionálnym vyznením niečo ako o dve generácie starší Goodellas (1990). Pravda, záverečná epizóda má bližšie k existenciálnej melodráme pojednávajúcej o vnútornom zmierení so životom a smrťou, ale inak je Irčan prekvapivo živý a úplne perfektne funkčný film, ktorého tempo síce postupne spomaľuje, ale napriek tomu si zachováva to, čím Scorsese exceluje prakticky po celú kariéru - schopnosť robiť dojem eposu, ktorý je hoden čo najväčšieho plátna. Čo sa týka hercov, ktorí už sú všetci do jedného dávno za svojimi vrcholmi - snáď len stačí povedať, že minimálne Al Pacino (ale v menšej miere i všetci ostatní) sa na ten vrchol vrátil so všetkou parádou. Nutné povedať, že Irčana nemusí oceniť zďaleka každý divák. Ak nepoznáte prierez Scorseseho kariérou - aspoň tou gangsterskou - pravdepodobne sa vám nestane, ako mne, že budete slintať nad tými úplne tradičnými a dnes už ikonickým motívmi, ktoré Scorsese pri svojej práci využíva a možno budete často krát aj prekvapení, že sa atmosféra uberá inými smermi, než ste čakali pred piatimi minútami. Ja som si tento štylistický návrat ku klasikám a symbolické zavŕšenie Scorseseho mafiánskej trilógie (Mafiáni, Casino, Irčan) užíval dokonale a nie je vylúčené - naopak, je to veľmi pravdepodobné - že sa aj z Irčana stane podobne kultová klasika. Kto by povedal, že to v roku 2019 ešte pôjde a navyše so všetkými kľúčovými postavami tohto veľmi špecifického a jedinečného žánru. (03.12.2019)

Když Irčan po zhruba dvou hodinách opouští přepínání mezi dvěma vyprávěcími rámci a třemi časovými rovinami, spoluurčující rytmus filmu, vychází najevo, že hlavním cílem Frankovy cesty ve skutečnosti nebyla svatba. Do road movie rámce zároveň vstupuje jedna podstatná postava z Frankovy minulosti. Film se oproti zvyklosti, kdy s blížícím se koncem dochází ke zrychlení tempa, stává pomalejším a soustředěnějším, upouští od řady odboček a přeskakování mezi mnoha lidmi a událostmi. Uvědomujeme si, že vzpomínka na danou událost má pro Franka zásadní význam a chce ji vylíčit co nejpodrobněji, krok za krokem, minutu po minutě. Díky kontextu poskytnutému předchozími dvěma hodinami současně chápeme, k čemu se schyluje a co jednotlivé postavy prožívají. Dochází nám, že Frank od začátku jen plnil další ze svých misí, na jejichž konci zpravidla dojde k vymalování nějakého kvartýru. ___ V prvním vyprávěcím rámci se Frank nachází v poslední fázi svého života, těsně před smrtí. V tom druhém ke smrti směřuje. Zdá se, že se veškeré události v jeho životě určitým způsobem týkají umírání a smrti. Odtažitý přístup k zabíjení dobře demonstruje Scorseseho odklon od dynamičtějšího stylu jeho dřívějších mafiánských filmů. Násilí zde není „cool“, někdy jej ani nevidíme, jen slyšíme z dálky. Hraje-li během jednoho z mordů v autě rozverná písnička, pak jenom proto, že ji řidič pustí v rádiu, aby přehlušil chrčení škrcené oběti. ___ Frankovým černým svědomím, připomínkou jeho hříchů a neslučitelnosti násilného chování s pocitem bezpečného domácího zázemí, je jeho dcera Peggy. Díky ní nám dochází, že Frank slovy zaplňuje citovou prázdnotu a odvádí pozornost od svého nitra k vnějšku. Jakkoli se Frankův vztah k dceři může v kontextu příběhu, v němž umírají lidé, vybuchují auta a mafiáni uplácejí vrcholné politiky, jevit jako něco druhořadého, právě on nejlépe vypovídá o tom, jak se cítí a po čem především touží: odejít na onen svět smířený se sebou i se svými blízkými. Gró filmu tak přes prvotní zdání nepředstavuje Frankův průnik do struktur italoamerická mafie a odborů, nýbrž to, co kvůli svému kariérnímu postupu ztratil. Důležitější než zevrubný popis světa podsvětí a věcné zachycení Frankových pracovních postupů, se jeví civilní dialogy a čas trávený v rodinném kruhu. Irčan je především intimním dramatem o nefungujících vztazích a stále přítomnosti smrti, jejíž zárodky si neustále neseme v sobě (jak si uvědomujeme i díky digitálně omlazeným hereckým veteránům), ne velkou mafiánskou ságou. 95% Zajímavé komentáře: novoten, Triple H, Glowski, F.W.Colqhoun, BOURQUE, Joedas HellsAngel (15.01.2021)