Irčan

„Ale i tak všechny usvědčil z různejch věcí, i když ne z týhle. Ne z Jimmyho vraždy. Jak víte, nikdo za to nikdy nešel sedět. A nikdo nepromluvil, což je neobvyklý. Protože většinou tajemství udrží tři, a to jen pokud jsou dva z nich po smrti.“ A těch úmrtí tu nebylo zrovna málo, i když se často jen zmínily při seznamování s novými protagonisty. Obecně nemám problém s filmy, které mají přes 3 hodiny. Tedy pokud mají např. chytlavý, vtahující příběh, zapamatování hodné pasáže či dobře napsané a zahrané postavy. Irčan je vyprávěn jistě, ale nijak extra poutavě, těch scén, které by mi skutečně utkvěly v paměti, má pouze pár (třeba takové zdůvodňování výběru pistolí), jen ti hlavní hrdinové jsou opravdu výborní (pro mě byl nejlepší Pesci, v těsném závěsu s Al Pacinem). A pak filmu nechybí nesporná řemeslná kvalita (pokud tedy nemáte problém s nepříliš přirozeným „omlazováním“ postav). Což sice není málo, ale ani dost na to, abych byl z tohohle filmu nadšený víc než lehce nadprůměrně, a přesně takové bude i mé celkové hodnocení. (16.08.2020)

Není to Scorseseho nejlepší film, není to dokonce ani nejlepší mafiánský film - na to by byla potřeba obratnější ruka dramaturga ve druhé třetině (scéna na výroční slavnosti je úděsná)... Nejsilnější je hlavně atypická poslední třetina, kterou člověk v gangsterce úplně nečeká, ale vzhledem k věku hlavních aktérů je to očekávatelný. Pesci nejvíc jako vždycky. Pacino taky krásnej. De Niro hraje klasického De Nira, občas to působilo jako z Přeber si to. (20.01.2020)

Četla jsem Scorseseho komentář o tom, jak Hollywoodská studia nechtějí financovat podobné filmy s hvězdným obsazením a dávají peníze jen do dalších a dalších komiksových děl. Říkala jsem si, jo, mají to dneska těžké i hvězdy takového ražení, jako je Scorsese, De Niro a Pacino a na Irčana jsem se těšila jako malá holka. O to větší je to pro mě zklamání. Už po chvilce filmu jsem se začala ztrácet v množství postav a dějů, chvílemi mi ani nebylo jasné, proč daný člověk dělá zrovna tohle a některé konverzační úseky byly dost nekonečné, ostatně jako celý film. Dokonce i o tom nejzásadnějším zvratu, který se stane až někde v poslední hodince, nemám vůbec jasno, proč k němu došlo a proč postavy jednaly tak, jak jednaly. Al Pacino byl skvělý, Robert De Niro byl sice "krásně" omlazen, nicméně to vypadalo prostě divně a navíc bohužel jeho stařecké pohyby se nevytratí, když hraje třicátníka, který má být plný elánu a energie, zejména když si jde fyzicky vyřizovat s někým účty. Kdyby do role "mladého" Franka obsadili mladého herce, který je De Nirovi podobný, udělali by myslím mnohem lepší tah. Chápu, že z úcty a kamarádství to nešlo, ale takhle je to prostě divné, ať se na mě nikdo nezlobí. Ostatně, jen z úcty jsem s trochou sebezapření celý tenhle film i dokoukala, protože to bylo pro mě místy opravdu utrpení - nedokázala jsem sympatizovat s jedinou z postav a místy nekonečné dialogy ty tři a půl hodiny byly prostě ubíjejícíc. Zejména z nostalgie, úcty, ale také řemeslné dokonalosti (a za Ala) tak dávám 3* a dodávám, že se už zas tak moc nedivím, že do tohohle filmu se Hollywooským studiím moc nechtělo... (25.06.2020)

Ambiciózní labutí píseň čtyř věčných legend a za mě sousto, co jsem pár dní převaloval. Určitě působivá práce co se stopáže a záběru životů týče, ale svět odborů jsem nikdy nežral a mám pocit, že jednou docením až na pokus druhý - tentokrát bez většího nadšení, vzruchů, bad ass momentů, nesedlo jak jsem si přál. De Niro, Pacino (oheň) i Pesci herecky kralují, což neříkám jen jako samozřejmost, každý z nich mě tu zaujal i přes všelijaké (nerušivé) digitální filtry a bylo znát, že nebrali za rutinní záležitost. Jak říkám, když 3 hodiny čekáte bombu a ona žádná nepřiletí... za mě holt na vícekrát. (05.12.2019)

Milión krát lepšie než nudný Hoffa (1992) s Jackom Nicholsonom a Dannym DeVitom. Ja to CGI kurva milujem. Môže byť niečo lepšie, ako vidieť Roberta De Nira, Al Pacina a Joea Pesciho ako z ich starých filmov? Akoby toto bol snímok skutočne z 80.rokov. Absolútne na jednotku urobené omladenie hercov. Naopak musím pochváliť aj ostarnutie hercov a scéna ku koncu v base s úbohým senilným starčekom Joem Pescim, to trhalo srdce. (Pochválim aj jeho český dabing). Irčan je - nie tempom, ale emocionálnym vyznením niečo ako o dve generácie starší Goodellas (1990). Pravda, záverečná epizóda má bližšie k existenciálnej melodráme pojednávajúcej o vnútornom zmierení so životom a smrťou, ale inak je Irčan prekvapivo živý a úplne perfektne funkčný film, ktorého tempo síce postupne spomaľuje, ale napriek tomu si zachováva to, čím Scorsese exceluje prakticky po celú kariéru - schopnosť robiť dojem eposu, ktorý je hoden čo najväčšieho plátna. Čo sa týka hercov, ktorí už sú všetci do jedného dávno za svojimi vrcholmi - snáď len stačí povedať, že minimálne Al Pacino (ale v menšej miere i všetci ostatní) sa na ten vrchol vrátil so všetkou parádou. Nutné povedať, že Irčana nemusí oceniť zďaleka každý divák. Ak nepoznáte prierez Scorseseho kariérou - aspoň tou gangsterskou - pravdepodobne sa vám nestane, ako mne, že budete slintať nad tými úplne tradičnými a dnes už ikonickým motívmi, ktoré Scorsese pri svojej práci využíva a možno budete často krát aj prekvapení, že sa atmosféra uberá inými smermi, než ste čakali pred piatimi minútami. Ja som si tento štylistický návrat ku klasikám a symbolické zavŕšenie Scorseseho mafiánskej trilógie (Mafiáni, Casino, Irčan) užíval dokonale a nie je vylúčené - naopak, je to veľmi pravdepodobné - že sa aj z Irčana stane podobne kultová klasika. Kto by povedal, že to v roku 2019 ešte pôjde a navyše so všetkými kľúčovými postavami tohto veľmi špecifického a jedinečného žánru. (03.12.2019)