Battle Los Angeles
Svetová invázia
Režie:
Jonathan LiebesmanScénář:
Christopher BertoliniKamera:
Lukas EttlinHudba:
Brian TylerHrají:
Aaron Eckhart, Michelle Rodriguez, Bridget Moynahan, Michael Peña, Ne-Yo, Noel Fisher, Susie Abromeit, Joey King, Jim Parrack, Lucas Till, Cory Hardrict (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Námořní seržant Michael Nantz slouží v armádě už dvacet let. Při poslední akci v Iráku ale přišel o celou jednotku a povídá se, že to byla jeho vina. V důsledku toho se chystá odejít do výslužby. Ještě má ale dokončit výcvik poslední skupiny budoucích mariňáků, kterým se nemohlo přihodit nic horšího, než že budou bojovat s nepředvídatelným a vysoce nebezpečným nepřítelem z vesmíru. Získání profesních ostruh se změní v takřka sebevražednou misi. Vědci totiž zpozorují na oběžné dráze shluk blížících se meteoritů, z nichž se ale po jejich dopadu do oceánu stanou útočné vesmírné lodě. Z moře začnou vystupovat mimozemská monstra, která likvidují vše, co jim přijde do cesty. Během několika málo hodin se všechny důležité přímořské metropole promění v ruiny a Los Angeles se stává posledním místem možného vzdoru. (TV Nova)
(více)Videa (12)
Recenze (1 411)
Četnost kadence slova civilista vysoce převyšuje kadenci střelby samotné. Je tu dokonce používáno tak hojně, až mě tvůrci nahlodali zda se jím nesnaží nahradit nejuniverzálnější výraz moderní angličtiny, protože kam oni jsou toho svého zpropadeného civilistu schopni procpat, to až zůstává rozum stát. Takže ať mají radost aspoň oni, když jí nedokázali udělat divákům... Film s civilními (čti zprasenými) rozklepanými záběry, ve kterých aby se civilista (čti prase) vyznal(o). ()
Před několika měsíci jsem si po zhlédnutí filmu Skyline říkal, že bych musel mít hodně pocuchané filmové vnímání, aby se mě film bratrů Strausů líbil a obával jsem se, že filmový bratříček Battle: Los Angeles půjde kvalitou podobně do kytek. Omyl, scénář má možná dvě stránky, ale po technické a zvukové stránce je to velice kvalitní řemeslo. Žádné zdržování, po několika minutách se jde do akce a ta trvá až do závěrečných titulků (i když závěrem to bylo roztahanější). Hudba, fucking heroes marines, Eckhart, Rodriquez a vizuální efekty jsou velkým plus u tohoto filmu, zbytek buď přežijete, nebo tím film odstřelíte... Podobné Guilty Pleasure jak před rokem Emmerichův 2012, mé hodnocení 3 hvězdičky… pod recenzí co napsal MrHlad na moviezone bych se podepsal "Pokud půjdete někam, kde mají malé plátno, neužijete si film nejspíš ani z poloviny. A piráti, co se rozhodnou ušetřit za lístek a koukat na monitor, utřou úplně. Ti si to však zaslouží." ()
Haters gonna hate, byť zrovna tady mi ta spousta nenávistného flameu přijde docela scestná. U kombinace válečného filmu s emzáckou invazí mě sice z fleku napadne půltuctu režisérů, kteří by z toho vydestilovali ultimátní žánrový crossover, ale i tak se dá mluvit o relativní spokojenosti. Liebesman ždíme rozpočet správným směrem, tzn. parádní triky a působivá výprava ‚amerického Mogadishu‘. Bohužel nemá moc shůry dáno k tomu, aby fungoval více než jenom na poli kvalitního řemesla. V té záplavě patosu jsem marně hledal silnější charaktery, které by tomu dali osobnější momenty, občas to odhlehčili hláškou a pokud by zařvali, učinili by tak v grandiózním stylu. To vše Liebesman jenom oťukává, ale nikdo do toho nenakročí úplně. Místo toho nechává jednotku postupovat podle zákonitostí videoher až do závěrečného ohňostroje, jemuž předchází tříminutové odolávání náporu. Čert to vem, i ty dějové fatality směrem ku logice. Lepší 3*, ať nežeru, ale po stažení z kin po tom neštěkne pes. ()
Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 ()
Galerie (73)
Zajímavosti (24)
- V pokladnách severoamerických kin diváci nechali 83,6 milionu amerických dolarů, součet celosvětových tržeb pak dosáhl 211,8 mil. (NIRO)
- V čase 01:18, v noční scéně na zničené základně v Santa Monice, přichází seržantka Santos (Michelle Rodriguez), která drží pušku v ruce a prochází kolem kamery za rozhovoru se seržantem Nantzem (Aaron Eckhart). Když ale odchází, sundává si pušku z ramene. (Globus_Jirka)
- Snímek mimo jiné i svým názvem odkazuje na incident „Bitva o Los Angeles“, který se odehrál během druhé světové války v únoru roku 1942. Tehdy byl nad Los Angeles spatřen neznámý objekt. V domnění, že se jedná o nepřátelské japonské letouny, bylo na oblohu vypáleno více než 1400 střel. Nedošlo však k žádné odezvě. Celý incident byl posléze označen za planý poplach s tím, že objektem byl pravděpodobně ztracený meteorologický balon. Mnoho ufologů se však dodnes domnívá, že se jednalo o mimozemskou loď. (oje)
Související novinky
2011 - vyhlídky, poděkování a přání
Další kalendářní rok se chýlí do finále a nechává v nás několik výjimečných filmových zážitků. Nebylo jich zas tolik, ale byly o to silnější. To na rok 2011 nám Hollywood (a nejenom ten) chystá… (více)
Titáni soupeří dál
Nezáleží na tom, co si o novém Souboji titánů myslíte. Je jedno, jestli se vám líbilo jeho konvertované 3D. Film už v kinech vydělal bezmála půl miliardy dolarů a pokračování přijde brzy. Natáčení… (více)
Smrtonosný Odysseus?
Starořecká mánie v Hollywoodu nabírá na obrátkách. Studiu Warner Bros. nestačí právě natáčená nová verze Souboje titánů, teď ještě dalo zelenou projektu nazvanému prostě Odysseus. Pokud čekáte epos o… (více)
Děkujeme, že válčíte
To není pokračování nekorektní komedie Jasona Reitmana, jen pokus neohrabaně vám naznačit, že dnes si povíme o novém filmu s Aaronem Eckhartem v hlavní roli. Po Temném rytíři určitě přehazuje nabídky… (více)
Přestože jde v prvním plánu zcela jistě o náborák jako prase, nelze si nevšimnout, jak Světová invaze diváky zároveň vmanipulovává do role okupovaných iráckých vojáků, potažmo civilistů. Stejně jako emzáci, kteří přicházejí vydrancovat Zemi kvůli životně důležité substanci - vodě (nebo tak to alespoň prezentují média a experti v nich), zabírají Američané Irák a okolní země ve snaze přibližít se ke klíčovému energetickému zdroji (ropě), který doslova pohání jejich civilizaci. Ropa je pro západní civilizaci dokonce tak zásadní, že prostupuje nejen zcela zjevné oblasti průmyslu jako ten dopravní nebo vojenský, ale v důsledku se týká veškerých plastových výrobků, farmaceutik nebo hnojiv, a tedy i jídla nebo pití (balené vody). Připomeneme-li si známý slogan "jsi to, co jíš", dá se říct, že ropa se stala fyzickou součástí nás samotných. Když tedy ve Světové invazi vidíme poraněné alieny, ze kterých stříká voda, je to připomenutí, že i my jsme naplněni a ovládáni určitou tekutinou (a není to krev). Ohledně polidštění mimozemšťanů jde film ještě dál, když při scéně s vivisekcí odkrývá jejich slabinu na totožném místě jako je naše srdce, tzn. na rozdíl třeba od Black Hawk Down, kde jsou nepřátelé dehumanizováni, jde Světová invaze spíše opačnou cestou (byť pouze na tělesné rovině). A naopak, mariňáci jsou tu hned v několika případech přímo spojeni pouze s číslem jejich psí známky a sami vojáci v poli v jedné z prvních scén potkávají skutečného psa, který má naopak na známce jméno lidské. Světová Invaze se tak ptá, zda vůbec existuje hranice mezi zvířetem, vojákem a strojem a nastoluje ontologické dilema, které se vine celým filmem. Paralela, v níž se svět, zhuštěný ve finále na jedinou americkou mariňáckou skvadru, dostává do situace kolonizovaných států Blízkého a Středního Východu, dále pokračuje ve stylu boje, který musí vojáci proti technologicky zdatnějšímu nepříteli zvolit. V určitou chvíli totiž dochází k doslova mučednickému sebeobětování dosavadního velitele jednotky, zcela ve stylu islamistických teroristů, kteří neváhají vyhodit v rámci Svaté války (tedy v agresivní obraně vlastní země a hodnot) sami sebe do povětří (včetně autobusu!). Takový bezhlavý, až slepě sebevražedný styl války, zosobněný poté především štábním seržantem Nantzem (Aaron Eckhart), se nakonec ve Světové invazi jeví a prezentuje jako jediný s šancí na úspěch. Lze tedy říct, že Liebesman klade militantní patriotismus USA na roveň radikálního islamismu Al-Kájdy a řada diváků pravděpodobně vůbec nepostřehne, čemu že to vlastně tak zaníceně drží pěsti. Světovou invazi ovšem není možné ani při troše dobré vůle považovat za ironický nebo satirický komentář, a tak tento alternativní výklad beru jako kuriozitku, která je sice sama o sobě zajímavá hlavně ze společenského hlediska a z filmu spíše mimochodem vyplývá, ale samotný se díky ní snesitelnějším nestává. Z hlediska techniky filmového řemesla ovšem nelze vytknout téměř nic, což z tohohle precizního stroje na akci a emoce z ní vyplývající dělá možná o to děsivější kousek propagandy. Riefenstahlová v hrobě s úsměvem na tváři zvedá pravici. () (méně) (více)