Moon

To ticho, které nastalo po skončení filmu a němý úžas se těžko zprostředkovává dál. Pravdou je, že Moon je omračující a hypnotizující měsíční meditací o mechanické činnosti člověka, o jeho touhách, snech a plánech přiživovaných videonahrávkami z jeho domova. Kam až je člověk schopný zajít? Tříleté pokání absolvované na palubě měsíční stanice obklopené smrtícím tichem. Tříletá záruční doba, tři roky absolutní samoty v zemi nikoho. Duncan Jones natočil hezky postaru vypadající sci-fi a one-man-show Sama Rockwella, kde se z not Clinta Mansella opět stává tahoun příběhu dodávající mu tu správnou atmosféru bezvýchodnosti a samoty. Zamiloval jsem se do Gerty, robota vyjadřujícího své emoce pomocí emotikon. (26.10.2009)

Kvalitní vesmírný snímek - mám takové filmy rád, ale bohužel jich není mnoho. Tvůrcům tohoto filmu se podařilo skvěle vytvořit atmosféru osamění, kdy Země je daleko a na Měsíci je člověk sám se sebou. Zajímavá Mansellova hudba v podstatě opakuje jedno téma, ale podkresluje příběh velmi pěkně. A samozřejmě klíčový byl hlavní herec pro tak náročnou roli a Sam Rockwell splnil svůj úkol odstínit různé polohy svého hrdiny dokonale - navíc mu k tomu pěkně nahrává hlas Kevina Spaceyho. (28.10.2009)

Tak přesně takhle to má vypadat. Dobré sci-fi myslím. Opravdu zajímavý a poutavý příběh, parádní atmosféra, solidní triky (za ty prachy nádhera) a bezkonkurenční výkon Sama "Bella" Rockwella. Celou dobu vám navíc hladí ušní bubínky geniální soundtrack, který má na svědomí Clint Mansell. Celému snímku dává duši. Jo a GERTYho chci domů! (25.10.2009)

„Perhaps you were imaging things..." Moon je přesně tím filmem, kvůli kterým jsem propadl světu na stříbrném plátně. Filmem, který nutí režiséra omezeného rozpočtem tvořit a dosahovat tak opravdových kvalit, na které stamilionové snímky již dávno zapomněly. Filmem, kvůli němuž předvede herec životní výkon své kariéry i za minimální honorář. Duncan Jones je tím režisérem a Sam Rockwell je tím hercem. Nikdy bych si nepomyslel, že mne citově dojme scéna, kdy člověk hovoří s bednou která ukazuje smajlíky. Příběhová linka a vůbec celá konstrukce snímku mi připadala, jako kdyby na ní pracovali bratři Nolanové spolu s Aronofskym a Kubrikem. Silně emocionální, maximálně poutavé a k dokonalosti dovedené hudbou Clint Mansella. (27.10.2009)

Často se tu vzpomíná Danny Boyle, ale dle mého chybně. Jonesův příběh by se klidně mohl odehrávat i na Zemi, ale pak mu chyběly ‚cameronovsky‘ odtažitě chladné industriální kulisy, které výborně podporují filmové dění. Příběh není žádná věda, ale naopak se jede v silně pocitové rovině osamělého člověka, což byla hozená rukavice pro Sama Rockwella, který jí zvednul s neskutečnou grácií. Nechci být k režisérovi nefér, zvláště úvodní paranoia i schizofrenní pocity druhé poloviny nutí diváka myslet, ale Rockwellova herecká kreace, podpořená výbornou Mansellovou hudbou, vlastně tenhle film ‚udělala‘. Netradiční filmový zážitek, byť asi bez výraznější divácké odezvy. (09.11.2009)