Režie:
Martin ŠulíkKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Vladimír GodárHrají:
Juraj Paulen, Anton Vaculík, Vilma Cibulková, Csongor Kassai, Jiří Pecha, Jakub Rada, Lukáš Miškovič, Ivan Martinka, Marián Labuda st., Jan Kraus (více)Obsahy(1)
Osobitá retrospektivní freska režiséra M. Šulíka zachycuje v jednotlivých epizodách osudy Slovenska dvacátého století. Namísto uceleného příběhu předkládají tvůrci filmu sled deseti rozdílně koncipovaných epizod, odehrávajících se v různých dobách. Konečný tvar vzniká řetězením bizarních příběhů a osobitých historek lidí, kteří mají jedno společné – žijí v Bohem zapomenutém koutu, v jedné „krajince“. Na začátku se stane zázrak: doktor Roth (A. Vaculík) jediným vdechnutím cigaretového dýmu vrátí život malému Imriškovi. Potom se seznámíme s vojáčkem, který si po hrdinském výkonu vymiluje hodinky od paní Agáty (V. Cibulková). Tulák Cyril Polka (J. Pecha) ukradne jitrnice a jen svatý Kryštof ho zachrání před hanbou a policajty. Radosti a veselí v krajině pomalu ubývá, přijde válka. Doktor Roth s rodinou zmizí v koncentráku a už se nikdy nevrátí. Přes dvůr rodiny Kamasovců se v krátkém čase přeženou tři armády, jako by to bylo nejmenší bojiště druhé světové války. Přichází nové časy… (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Jako sled 8 kratkych filmu po sobe to nebylo spatne, nelibila se mi akorat povidka s Galatikovou, jinak vsechny mely svuj smysl a kolikrat i vtipnou pointu. Chybou vsak je, ze tyto povidky nepusobi jako celek a to hodne snizuje hodnoceni snimku. Pribehy se odehravaji na stejnem miste, avsak krome nediegetickeho vypravece a generacni navaznosti v podobe postavy Jiriho Schmitzera (coz je pri takovem mnozstvi postav velice malo) to divak nepozna. Chybi tam motivy, ktere ho k tomuto presvedceni spolehlive dovedou, aby se nemusel spolehat pouze na vypravecovy informace. Filmovy prostor je velice relativni a ukolem tvurce v tomto pripade melo byt ho divakovi co nejvice odrelativizovat, aby bylo mozno videt prave tu krajinku, ktere byl film zasvecen, a ne 8 puvodnich scenerii nekde z venkova. ()
Nebyla to krajina, spíš krajinka, nežili tam lidé, spíš lidičky a možná se nic z toho vůbec nestalo. Martin Šulík je zcela unikátní osobností současného slovenského filmu. Tak trochu zamyšlený snílek, tak trochu obyčejný venkovský „chalan“. Poeticky vypráví o prostých lidech s nadhledem sobě vlastním. Jednoduché, až prostoduché dialogy (-Ukaž cecky? -Co za to?) dokáže zarámovat nádherně stylizovanou vizuální stránkou, někdy na hranici grotesky, jindy dobového dokumentu. K čemuž mu velmi napomáhá snová kamera Martina Štrby, kontrastující s hravou hudbou Vladimíra Godára. Krajinku tvoří několik lidových historek, které ovšem nemají vypovídat ani tolik o době, jako o lidech, kteří ji žili („historky netvoří historii“). V tomto ohledu připomíná Hřebejkovy tragikomické návraty do minulosti (Musíme si pomáhat, Pelíšky). Hlavním problémem celého filmu je nesoudružnost. Všechny povídky sice spojuje místo, ne tak režisérovo nahlížení na ně. Stále smutnější ladění sice můžeme brát jako jistou formu civilizační sebedestrukce, ale jelikož nám vypravěčův hlas neposkytuje žádná vodítka, lze o tom skutečně jenom spekulovat. Krajinka v žádném případě není špatnou lidovou komedií, je to neobyčejně kouzelná mozaika lidských osudů, na které jsou nejkrásnější bohužel jenom segmenty, nikoliv celky. A minimálně tento dialog si z ní budu pamatovat navždy: -Dýchá -Má naopak hlavu -Měli bychom mu ji otočit -„křup!“ -Už nedýchá. 75% ()
Poměrně těžce uchopitelný sled povídek, kdy aspoň z mého pohledu jejich kvalita postupně stoupá, spolu s tím, jak se tvůrci snaží odprostit od poetické atmosféry vyprávění ala Jakubisko, a přecházejí k většimu realismu dané doby, kterou daná povídka znázorňuje. Jedná se vesměs opravdu o velmi krátké příběhy, takže jejich hloubku si člověk musí spíše zpětně přehrát v hlavě a musí se tak nějak uležet. Tím, jak je toho vlastně ale hodně na jednom místě, tak v člověku ale prostě nedokáže zůstat všechno a ty slabší věci jdou poměrně rychle z hlavy pryč. Těžko říct, jak by to vypadalo, kdyby každá povídka měla prostor třeba klasické seriálové epizody a mohli tak vyniknout jejich specifika. Slovenská krajin(k)a je jinak pochopitelně nádherná a je třeba dohlížet na to, aby z ní co nejvíce zůstalo. ()
Chceme-li škatulkovat, je filmová kronika jakýmsi malým subžánrem, který nás zpravidla seznamuje se životem prostých lidí žijících na určitém místě, ať už fiktivním nebo konkrétním a zachycuje delší časové období tak, jako to kroniky ve všech formách dělají. Seznamuje nás s obyčejnými lidičkami, kteří by jinak zapadli do propadliště dějin a je jen na nás, jak ochotně je přijmeme. Vnímavý divák si může z vyprávění odnést do dnešního uspěchaného světa trochu pokory a třeba i ponaučení a divák povrchní je prostě nazve burany.. Martin Šulík vsadil na velice poetické vyprávění, Štrbovu senzibilní kameru, výtečné herce a u mne tak uspěl víc, než u daleko protěžovanější Zahrady. Tím víc je pro mne záhadou proč se na jeho hlavu snesla kritika především slovenských komentátorů… ()
Poetická mozaika o lidech a jejich osudech, dominuje melancholie, nechybí ani humor; zkrátka takový pěkný, příjemný, moudrý film, co pohladí na duši. Český dabing mě nepotěšil a českou TV premiéru jsem brzy vzdala, naštěstí jsem napoprvé měla možnost vidět v kině verzi ve slovenštině. Je to sice 8 let, co jsem "Krajinku" viděla, ale vzpomínky na ni zůstávají pozitivní. Někdy se ráda podívám znovu. 79% ()
Reklama