Král Drozdí brada

Řekl bych, že přesnější název by byl třeba "Žebrákova princezna" jelikož v této pohádce jde primárně právě o princeznu a její charakterou proměnu. Děj je teda hodně průhledný, a řekl bych, že hlavní pointu dokáže odhadnout i malé dítě, ale tvůrci tady podávají hned několik zajímavých morálních a výchovných pravd, které to dokážou udělat zajímavější. Podobně, jako všechny tyhle osmdesátkové koprodukční věci, tak i tady to má takovou specifickou - ponurou atmosféru, která tomu dává něco navíc, ale zase tomu ubírá takové to naše typické pohádkové kouzlo. (31.01.2023)

Fascinujúca na tejto rozprávke je predovšetkým tá skutočnosť, že sa tu nevyskytuje absolútne žiadny nadprirodzený ani fantastický prvok. Okrem dôrazu na výchovné pôsobenie princa v prevleku a následnú psychologickú premenu princeznej (ktoré sú tu ako metóda aj výsledok jediné vskutku rozprávkové) je nádherné sledovať, ako ju tvorcovia podriadili divadelnému rozmeru. (24.05.2024)

Kampak se ta čarokrásná Adriana Tarábková poděla? V básnícich jsem si jí sotva všimnul, ale tady jí to teda fakt seklo. Rozhodně zajímavější fešanda než všechny ty ostatní tuctový princezny dohromady. Fakt škoda, že ta pohádka není větší filmovej majstrštich, ale o vánocích je to rozhodně příjemná změna oproti zavedenejm klasikám. Za tři hvězdy. (25.12.2014)

Naprostý souhlas s komentářem Ilicky. :-) Jen bych ještě dodal, že stojí za zmínku i vynikající hudba J. Stivína, která skvěle dotváří atmosféru filmu. Škoda jen nepovedeného českého dabingu z produkce TV Nova, jenž udělal své i v dalších koprodukčních pohádkách. Snímek, na který se vždy o Vánocích těším... (04.10.2006)

Odlišnost české a německé beletrizované literární i filmové pohádky je zřejmá někdy až křiklavě. Ve slovenském ztvárnění koprodukčního zpracování v rukou režiséra Miloslava Luthera tato skutečnost vynikne o to víc, že značnou část původní slovenské filmové pohádkové tvorby charakterizuje ono "presne to chladno-šedivé vyznenie", o kterém píše Klerik. V této souvislosti se nabízí jiná metoda zpracování sběrů lidové slovesnosti - ať už odborněji zabarvená Erbenova nebo výrazněji beletrizovaná pohádka Boženy Němcové, jedné z nejlíbeznějších českých spisovatelek vůbec. Platí to i pro filmová zpracování. Srovnání, které se v této souvislosti nabízí, je zřejmé. Klasická česká pohádka PYŠNÁ PRINCEZNA režiséra Bořivoje Zemana vyniká jak lépe zpracovaným scénářem, tak nesrovnatelně vyzrálejšími výkony hlavních představitelů Vladimíra Ráže a tehdy opravdu velmi mladé Aleny Vránové; pwčlivý byl i výběr dalších představitelů filmových rolí (Terezie Brzková, Jarmila Kurandová, Miloš Kopecký). Lehce budovatelské nádechy, jimiž se v tomto díle stále hlásí o slovo nejen "budovatelská" padesátá léta, ale i obdobná prvorepubliková tvorba Voskovcova a Werichova (SVĚT PATŘÍ NÁM, HEJ RUP!) po více než půlstoletí příliš nepřekáží. Posoudit, která z obou pohádek je zpracována romantičtěji, je věcí osobního názoru. Ale také náznakem limitů, které si jinak solidní koprodukční zpracování literární předlohy bratří Grimmů nedobrovolně samo uložilo. Mj. i prostorem, který vymezilo nejen Vaculíkovi a opravdu spanilé Tarábkové, ale i ostatním hercům. (20.01.2012)