Zahrada

"Valašská škola mravů stodola" od Hugolína Gavloviča dnešnej doby. Nepotreboval som konkretizovať vzťahy a uvádzať realite striktnú príbehovú rovinu. Stačilo mi presne to, čo som tam videl. Učiteľ žijúci v meste u otca krajčíra , ktorý vedie bežný trpký život mešťana. V snahe osamostatniť sa na otcov podnet odcestoval na odľahlú chalupu z roku 1921 po svojom dedovi. Odtiaľ som sa všetkému už iba usmieval. Nepriame prinútenie človeka k vrelej a búrlivej existencii bez vplyvov vonkajšieho sveta mimo odľahlej usadlosti. V krásnom evinom rúchu prírody a plynulosti okolností. Naučiť sa "žiť" po slovensky. Do deja navyše vstupovali perfektné vedľajšie postavy formujúce jeho zmýšľanie. Krásny poetický film. (02.11.2012)

Keď má človek problémy, je to ako by bol v miestnosti, z ktorej sa nemôže dostať von. Skúša to oknom, ale to je veľmi vysoko. Skúša to komínom, ale ten je veľmi úzky. A potom sa rozhliadne okolo a vidí, že dvere sú celý čas otvorené... Zatiaľ najlepší Slovenský film našej produkcie, aký som doteraz mal možnosť vidieť, a asi najlepší aký bol v samostatnom Slovensku nakrútený, toľko. Mal som možnosť ho sledovať v práci s mojou kamarátkou/kolegyňou, ktorá mi ho pustila. Ale na nešťastie sme sa nedostali až na koniec, a už sme sa potom k tomu nevrátili. Čo ma dosť mrzelo, pretože sa mi tento poetický kúsok strašne páčil a tak som sa k nemu musel vrátiť a pustiť si ho znova, hoci o cca 4 mesiace neskôr. Ide o silne poetický a spirituálny film, plní nádherných symbolických výjavov, vylúhovaných v naturalistickom balzame. To sa mi páči, také ja môžem. Skvelé bolo aj to, že tá spiritualita nebola obkolesená tou hnusnou a zvrhlou cirkvou, také pánpičkárske vsuvky mi vadia dokonca aj u Tarkovského ale tu sa do toho neopierali ako vépépéčkary o metlu . "Existuje boh? Bohvie".Krásne prostredie juho-západného Slovenska a návrat k tradičnému životu, sú zachytené tým najzázračnejším spôsobom. Nieje to film pre každého, vďaka absencii deja, ide skôr o tie samotné výjavy a podobenstvá v symbolickom prejave rozdelené do kapitol, ale srší to takými nápaditosťami, ktoré sú podané príznačne jednoduchou formou, že ma neprestáva udivovať, ako táto snímka rozbila moju nechuť a zaujatosť, voči našim Slovenským hercom (Marián Labuda, Roman Luknár). Moja skeptická póza sa odparila do priestoru, už po piatich minútach. (05.09.2015)

Nevím, je ten film tak dobrý, nebo je to balnibarbská past? Opravdu mi při prvním sledování tohoto filmu (a slupl jsem ho jako malinu) vytanul na mysli úvodní Lemuelův monolog z Případu pro začínajícího kata: „Ta krajina, ta přívětivá krajina, Vám bude cosi připomínat. Vzpomenete si na studánku a vykročíte v naději, že možná potkáte bosou dívku, jejíž křestní jméno Vám navždy utkvělo v paměti.“ Prostě, ten příběh o nalezení Nového Ráje, o zmoudření, nalezení prostoty a lásky, a k tomu na venkově, skrz odhození starého života a odchod z Nového Babylonu (zkaženého světa městské civilizace) je tak luzný a archetypální, až je podezřelý. Není to intelektuální kýč? (25.07.2010)

Překrásné! Ohromující! Briliantní! Snímek, který mě okouzlil o to víc, že má očekávání byla téměř nulová (film, o němž jsem v životě neslyšela a zrovna ho, když už nic jiného, dávají v televizi; komedie o "třicátníkovi Jakubovi, na kterého se začne valit jeden problém za druhým"). A pak jsem se nestačila divit. Nerada z toho množství vyzdvihuji jediný okamžik, ale ve scéně s mraveništěm jsem již byla lapena. Z nulových očekávání se vyklubal nezapomenutelný zážitek, který se okamžitě usídlil v mé top desítce. Som strom. (11.01.2009)

Možná jsem nepochopil, ale nenašel jsem v tomto "prý nejlepším slovenském porevolučním" filmu nic hlubšího. Pouze myšlenkový rousseauismus, návrat k prostotě a přírodě. Jakési natur-evangelium. Jinak uznávám, poetický film to je, záběry dávno opuštěné chalupy i zahrady rezonují i u mne. Představitel Jakuba sympatický. Ale to na vyšší hodnocení, bohužel, nestačí... (13.10.2020)